,,Ten toho do nás zas nahustil,'' řekla Dita, když už jsme obě byly v chatce a vybalovaly si poslední věci z tašek. Byla pravda, že nás Stuart informoval snad ovšem.

Večerka platila jen pro Akvarel a my ostatní jsme museli sami uznat za vhodné, zda se nám chtělo chodit spát nad ránem, když nás druhý den od osmi ráno do pěti večer čekalo vyučování, anebo jít raději v rozumný čas. Mezi jednou a druhou hodinou byla přestávka na oběd, ale jinak se jelo nepřetržitě jen s desetiminutovými pauzami. Neměli jsme sice večerku, ale po dvanácté nikdo z nás nesměl opustit tábor. Třetí kategorie to měla o mnoho povolnější, protože tam už patřili jen samí dospělí, takže ta hranice tábora mohla překročit kdykoli.

,,To je pravda, ale musím říct, že jsem to čekala daleko přísnější. Jejich pravidla budu dodržovat snad i ráda,'' zasmála jsem se a pak jsem si vzala pyžamo, abych se šla vysprchovat a mohla jít brzo spát, protože jsem nechtěla být hned první den jako chodící mrtvola.

,,Kam jdeš?'' zeptala se s údivem Dita a já se zatvářila, jako by to snad nebylo s pyžamem a ručníkem v náručí jasné. ,,Na to zapomeň, půjdeme až potom. První den je vždycky uvítací party, kam jsou zvaný všichni!'' sdělila mi přenadšeně a začala štrachat v přeplněné skříni, aby na sebe nejspíš našla vhodný oděv.

,,Party? Už dneska?'' podivila jsem se a sevřel se mi žaludek. V životě jsem na žádné party nebyla, možná tak v šesti naposled, ale do téhle doby jsem se jim úspěšně vyhýbala.

,,Ano! Nemůžeme si to nechat ujít, dost možná pak už jiná nebude,'' zamumlala poslední slova a já vycítila, že se za tím skrývá něco mnohem víc, než jen hloupá účast na stupidním večírku.

,,Dino, proč je to pro tebe tak důležitý?'' zeptala jsem se opatrně a moje vysoká přítelkyně se zasekla v pohybu. Pak se celá rudá v obličeji otočila čelem ke mně a nejdříve jen pokrčila rameny, než zase promluvila.

,,Prostě je to jediná party, o který vím, že nikomu nebude vadit, když přijdu,'' šeptla zahanbeně a já svraštila obočí, protože jsem tomu nerozuměla. Však jsme se bavily o jedné z nejsympatičtějších bytostí, kterou jsem kdy měla šanci poznat. ,,Říkala jsem ti, že nepatřím mezi oblíbence. Platí to i tady. Častokrát mají na mě lidi blbý kecy a já prostě nemám šanci se začlenit. Doufala jsem, že letos to bude jiný. A navíc seš tu ty!'' Ke konci se rozzářila a mně unikl malý úsměv. Bylo mi jí líto. Bůh ví, čím si kvůli své výšce musela projít.

,,Tak jo, ale musíš mi pomoct s výběrem oblečení!'' Zvedla jsem ruce odevzdaně do vzduchu a rozešla se ke svojí části skříně. Nadšeně výskla a hned začala prozkoumávat můj šatník, který se skládal převážně z triček s barevnými potisky, mojí milované džínové bundy a ošoupaných kecek. Neměla jsem málo oblečení, ale šetřila jsem, abych se připravila na život poté, co mě vykopnou pěstouni. Proto jsem nakupovala v second handech a kapesné a peníze z brigád si dávala stranou.

,,Máš super styl, to jo, ale na takovouhle party se chodí v sukních a crop topech. Je léto a teplo. Máš s sebou vůbec plavky?'' zavolala na mě zpoza šatníku, odkud jí trčely už jen dlouhé opálené nohy.

,,Jo, mám. Proč?'' reagovala jsem obezřetně, a když Dina vytáhla moje bledě modré bikiny, zrudla jsem.

,,Protože ty budeš ještě dneska potřebovat.'' Uculila se, a než jsem stačila něco namítnout, už mě donutila si je na sebe vzít. K tomu mi do úhledného komínku složila džinovou sukni, kterou mi vřele půjčila, protože jí byla menší, a černé tílko. Vypadala být náramně spokojená s výsledkem a zatímco se převlékala, já kontrolovala své tělo v bikinách. Nikdy před tím jsem je neměla na sobě, pokud jsem nepočítala kabinku v obchoďáku. Stály mě čtyřicet pět dolarů a byly nejdražším kouskem v mém šatníku. Když jsem je viděla, musela jsem si je koupit i přesto, že jsem neuměla plavat. Zkrátka jsem pro jednou chtěla mít něco drahého a úplně nového.

,,Co se tak prohlížíš, vždyť ti sluší!'' vyrušila mě z myšlenek Dina, která po pokoji pobíhala v jasně růžových plavečkách a odhalovala tak svoje snědé tělo. To jsem jí záviděla, sama jsem byla jak tvaroh, ale měla jsem pocit, že to k mým bílým vlasům, už tak nějak patří.

,,Děkuju, já jen... asi se budu cítit líp, když zůstanou pouze pod mým oblečením,'' řekla jsem váhavě a prohlédla se v zrcadle znovu. Působila jsem se svou výškou sice drobně, ale i tak jsem měla větší stehna a plný hrudník a o mém zadku ani nemluvně.

,,Bude to fajn, uvidíš!'' ujistila mě Dina a hodila přes sebe volné letní šaty. Já vlezla do sukně a za chůze si nandala tílko a pak už ji následovala ven do tmy. Někde z dálky jsem zaslechla muziku a sevřel se mi žaludek nervozitou. Tušila jsem, že to nedopadne dobře a že se určitě společensky znemožním. Zatnula jsem ale zuby a rozhodla se to zvládnout s hlavou vztyčenou, protože dalších večírků už jsem se určitě nemusela účastnit.

Za tou honosnou budovou, kde byla jídelna a všechny ateliéry, se nacházelo veliké jezero, které teď momentálně bylo obklopeno účastníky kurzu. Bylo teplo, takže se někteří koupali, a další buď tančili nebo stáli u ohně, který plápolal kousek od jezera. Všude byly rozložené deky a panovala tu příjemná atmosféra, že jsem se o trochu víc uvolnila.

Dina nás vedla k Ritchiemu, který byl nasoukaný do těsných červených plavek a propoceného černého trička a seděl rozvalený na obrovské kostkované dece. Usmíval se na nás a ukázal vítězně na dva plné kelímky, které pro nás ukořistil, protože jak jsem pochopila, bylo jich tu pro všechny málo.

,,Co to je?'' zeptala jsem se váhavě, když jsem si přičichla k něčemu, co bylo cítit jako Sprite.

,,Seven up s vodkou. Nechutná ti to?'' staral se ihned mile Ritchie a já se jeho ochotě pousmála.

,,O to nejde, jen jsem to nikdy neměla,'' vysvětlila jsem a pak si cucla. Malinko jsem nakrčila nos, protože jsem od své první ochutnávky alkoholu očekávala krapet víc.

,,Je to levná srágora, ale ožere to dobře,'' pokrčil rameny a zasmál se mému úšklebku. Dina do sebe vyklopila už půlku kelímku a pak jej zbrkle položila do trávy, protože se rozhodla, že půjdeme všichni tancovat. Ritchie svérázně odmítl, a tak jsem se bohužel musela podřídit já. Neuměla jsem tančit. Možná tak před svým zrcadlem v pokoji od zraků všech, ale jinak ne. Byla jsem o tom přesvědčená. Za to Dina tančila jako ďáblice a já do té chvíle ani nevěděla, že se z boky dá udělat tolik pohybů naráz.

,,No tak, Tri, neboj se toho!'' povzbuzovala mě, ale já měla pocit, že na mě zírá až moc lidí a v takovém nátlaku se opravdu tancovat nedalo.

,,Jen si odskočím,'' omluvila jsem se a zmizela dřív, než mě stačila zadržet. Neměla jsem momentálně na ztrapňování se na veřejnosti náladu, takže jsem se skryla za malý altánek, ve kterém se podávalo pití. Dina vypadala, že se dokáže v pohodě bavit i bez mé přítomnosti, takže tančila jako divá dál.

Po několika minutách skrývání se jsem si všimla malé řezby na stěně altánku vyplněné bílou barvou, která na tmavém dřevě přímo bila do očí. Sehnula jsem se blíž, abych si ji pozorně prohlédla a zjistila, že je to ten samý dívčí obličejík, který byl i u mě na zdi v chatě. Rok pod řezbou byl stejný, jen datum bylo jiné. Pohladila jsem tu krásnou a pečlivou práci a pousmála se té náhodě.

,,Mám pocit, že největší zdroj zábavy je až za tímhle altánkem,'' promluvil kdosi za mnou a já se tak lekla, že jsem se stále ještě v předklonu silně praštila do hlavy. S bolestivým syknutím a dlaní přitisknutou na čele jsem se na dotyčného podívala a zrudla, protože přede mnou stál ten vysoký hezoun s blonďatou hřívou a jménem Picassa.

,,Tady je to pro mě komfortnější, děkuju,'' zakňourala jsem, i když jsem se pečlivě snažila o pevný tón. Pobaveně se tomu zasmál a pak přistoupil blíž, což mě polekalo a udělala jsem malý krok dozadu.

,,Ukaž,'' pokynul mi mile a opatrně mi odendal ruku z čela, aby se na to nadělení podíval. S bušícím srdcem jsem mu zírala do hrudníku, ale pak jsem plaše zvedla oči, abych si ho zblízka prohlédla. Najednou, jako by se mi v hlavě promítl mlžný obrázek. Byl v něm on a seděl kdesi na židli dívajíc se přímo na mě smutným pohledem.

,,Au,'' vyjekla jsem a odtáhla se od něj. Nebyla to reakce na to, že mi na malou podlitinu sáhl, ale na ten pocit, který mnou prostoupil, když jsem se snažila obrázek vrátit do své hlavy. Nešlo to. Ale proč? A co to krucinál vůbec bylo?

,,Na to, jaká pecka to byla, to zas tak hrozný nebude,'' ušklíbl se a pak si zkoumavě prohlédl moje vlasy. Mračil se. Díval se na mě úplně stejným stylem jako dnes odpoledne v ateliéru.

,,Nejsou obarvený, pokud tě to zajímá,'' protrhla jsem chvíli trvající ticho a on se na mě zamračil ještě víc, jako bych mu navykládala bohapustou lež. Pak o krok ustoupil, stejně jako já před chvílí, a já zaraženě přemítala, zda jsem řekla něco špatně.

,,Dávej na sebe větší pozor, B,'' zašeptal s pohledem zabořeným do tmy za mnou a posléze odběhl kamsi pryč.

Opařeně jsem stála na místě a snažila se pochopit, co tohle celé mělo znamenat.