Kocovina je jako dobrovolnej otřes mozku. Můžete se jí vyvarovat, ale i tak si dobrovolně způsobíte permanentní bolest hlavy, jen abyste se prostě bavili. Rozhodně to nebolí málo. Jako střep. Chce se vám zvracet a máte pocit, že se vaše vědomí nachází kdesi na opačný straně zeměkoule, nebo hůř v jiný galaxii. Zkrátka je to otřes mozku, na němž nesete stoprocentní vinu.

Hned ráno jsem utíkala na toaletu a vyzvracela snad všechny svoje vnitřnosti. Bylo mi tak zatraceně příšerně a rozhodně jsem už nikdy v životě nechtěla pít. Pochybovala jsem ale o tom, že se v budoucnu udržím, protože na druhou stranu se mi ten osvobozující bezstarostný pocit během večera líbil.

,,V pohodě, kotě?'' Lena mi chytla vlasy a hladila mě po zádech, zatímco se můj trup vzpouzel a prohýbal, protože v sobě nehodlal nechat ani kousek hmatatelných důkazů z minulého dne.

,,Už dobrý,'' vydechla jsem znaveně a otřela si pusu do toaletního papíru. Lena mi přinesla tašku a pomohla mi z ní vyndat hygienické potřeby. Nechala mě v koupelně samotnou a já s námahou vlezla do prostorné sprchy, která byla pomalu velká jak můj pokoj. Kontakt horké vody na mé studeným potem orosené pokožce ve mně vyvolat vzpomínky na dění z předešlého večera.

Líbala jsem Donathana. Líbala jsem Donathana. Líbala jsem Donathana.

Krucinál! Hlavu jsem si složila do dlaní a vrtěla s ní, dokud mě nezačalo bolet za krkem. Pak jsem si honem začala čistit zuby ještě uvnitř sprchového koutu, abych vyhnala pachuť žluče a zbytky alkoholu. Snažila jsem se na toho gotika chutnajícího po cigaretách a meruňkové vodce nemyslet, protože byl tím posledním člověkem, se kterým jsem chtěla ve svém už tak dost bláznivém životě zažívat tolik intenzivní zážitky.

Vystoupila jsem ze sprchy, převlékla se do čistého a pro jistotu si obličej přetřela světlým make-upem, abych zamaskovala kruhy pod očima a přehnaně rudé tváře.

,,Bianco, přijdeme pozdě!'' zavolala na mě Lena a já zanedlouho s omluvou na rtech vstoupila do obýváku. Všichni už byli relativně připravení na to prožít si několik nudných hodin ve škole za doprovodu nepříjemného pulzování v hlavě, avšak já si připadala jako loutka bez nitek, které se bez pomoci sama nehne.

,,Vypadáš hrozně,'' řekl k mému překvapení bez okolků Grover a já ho zpražila nepřátelským pohledem.

,,Čím to asi bude,'' odvětila jsem na oplátku jízlivě a on se zasmál mojí podrážděnosti, což mě šokovalo ještě víc.

,,Nech ji, Grovere. Všichni ten pocit moc dobře známe.'' Lena mě vzala okolo ramen a políbila mě na čelo, aby mi dodala odvahu a hlavně pevné nervy. I ona měla kruhy pod očima a nevypadala úplně svěže, což mě usvědčilo v tom, že spousta z nich stále neznala svou míru. ,,Zvládla si to.'' I přesto neustálé bodání v hlavě a pocit na zvracení a převtělení se do bezmocného Pinocchia, jsem se přinutila k úsměvu, protože jsem měla další zkoušku ,,dospělosti'' za sebou.

,,No a co mě čeká dál?'' zeptala jsem se nevesele, když už jsme všichni seděli namačkaní v jednom autě s tím, že Elma s Nam spočívaly klukům na klíně. Já zaujala místo vepředu vedle Leny, která se soustředila především na řízení, poněvadž jela nad povolenou rychlost, abychom nepřišli pozdě do školy.

,,Tetování,'' odpověděla Lena tiše s pohledem přišpendleným na ubíhajícím asfaltu a já ji němě požádala, aby mi o tom řekla něco víc. ,,Neboj, nebudeš si muset vytetovat něčí holej zadek nebo flašku od campari,'' utěšila mě se smíchem a já si nahlas oddechla, protože mít něco takového na ruce do konce života by mě přinutilo nosit dlouhé rukávy i v těch největších vedrech.

,,Je to malý srpek měsíce ve tvaru céčka. Měsíc je symbol noci a my se v noci pouštíme do těch největších dobrodružství. Má tvar C, protože je to počáteční písmeno našeho spolku.'' Lena si za jízdy vyhrnula svůj krátký rukáv, abych si prohlédla drobné tetování z vnitřní strany její štíhlé paže.

,,To beru,'' souhlasím. ,,Kdy?'' Všichni se zasmáli mému téměř okamžitému odsouhlasení a Lena mykla rameny.

,,Co nejdřív,'' uculila se a stiskla mi ruku.

Do školy jsme přijeli za pět dvanáct a ještě než jsme stačili doběhnout každý do své třídy, už chodbu protrhl ostrý a uši trhající drnčivý zvuk zvonku. Spolu s Lenou, Pablem a Nam jsme se ke všemu srazili s našim matikářem přímo ve dveřích a nasadili proto ihned ty nejnevinnější úsměvy. Přimhouřil oči a bez postihu nám mlčky pokynul vejít do třídy.

Na konci čtvrtečního dne jsem byla ráda, že se můžu vrátit zase domů k mamce, kde už na mě čekalo teplé kakao a koupený koláč. Vypadala už o něco líp a s nadšením mi líčila, že se rozhodla si najít práci, kde by mohla dělat to, co ji opravdu baví. Byla jsem za její ambice rozhodně ráda, ale kladla jsem jí na srdce, ať si zvolí místo, kde budou převážně jen ženy a žádní sadističtí psychopati.

Sbalila jsem si věci na přespání u Leny a všechny z Campari obeznámila svým rozhodnutím nechat se tetovat už následující den. Souhlasili, a tak jsem si s úlevou po nekonečně dlouhé době sedla opět za stojan a začala malovat na úplně nové plátno. Štětec, jako by dílo předkresloval sám od sebe a já se zděsila, když jsem v těch ostrých rysech po chvíli zahlédla Donathana. Mrštila jsem tím rozmazleným štětcem do kufru k malířským potřebám a naštvaně si založila ruce na prsou jako malý trucující dítě.

Strašně jsem si přála vědět, co se to včera proboha odehrálo, ale neměla jsem odvahu na to se Donathana zeptat.

,,Zlato, je všechno v pohodě?'' ozvala se máma starostlivě z kuchyně, protože mrštění štětce nejspíš vyvolalo hluk.

,,Jo, vše ok,'' odtušila jsem automaticky a prudce vstala. Chvíli jsem pochodovala po pokoji a usilovně se snažila něco vymyslet, než jsem došla k názoru, že bych se s takovým člověkem už rozhodně neměla dostat do stejné situace. V neděli mě čekalo rande s Nicholasem a potřebovala jsem Donathanovi dokázat, že je to skvělý a milý kluk a ne žádný nadržený nevyspělý hovado, jak popisuje.

Líbala jsem Donathana.

Omyl. To on líbal mě.

///

Další ráno pro mě bylo rozhodně příjemnější a méně náročnější na vstávání než to předešlé. V poklidu jsem se nasnídala, rozloučila s mamkou, která měla na odpoledne domluvený pohovor v nějaké retro kavárně, a naskočila k Leně do auta. Ta mi ihned začala dopodrobna vyprávět její plány na dnešní večer, jenž si ve dvou jistě užijeme, a já s ní sdílela stejné nadšení, dokud jsem se nedostala do přítomnosti Donathana, který mou dobrou náladu naprosto pohřbil.

,,Bianco, tak dneska splníš svůj další úkol, těšíš se?'' pozdravila mě okamžitě otázkou Nam a objala mě okolo pasu.

,,Ani nevím. Bolí to?'' zareagovala jsem opatrně a všichni v hloučku na moment zaváhali, jako by se snad rozmýšleli nad tím, zda mají nebo nemají být naprosto upřímní. ,,Jen do mě,'' povzdechla jsem si odevzdaně a holky na souhlas přikývly. Grover s Donem pokrčili rameny a pak zavrtěli s úšklebkem hlavou, zatímco Pablo se pouze culil, čímž si utvořil vlastní skupinku pro nejasnou odpověď.

,,Prostě opakovaný odběry krve. To zvládneš,'' neodpustil si poťouchle Donathan jako vždycky a já přimhouřila oči. Po středeční noci bylo vážně těžké se na něj dívat s nezájmem, nebo aspoň jako dřív. Protože navzdory tomu, kolik jsem toho vypila, jsem si podrobně pamatovala každičký dotek i pohyb jeho rtů. Uvnitř jsem šílela zvědavostí, jestli je na tom stejně. V očích mu jako na povel zajiskřilo a já proto raději uhnula pohledem, aby z něj nemohl vyčíst, na co právě myslím.

,,Lidi, jdeme!'' popohnala nás Lena a my se líně rozešli do svých učeben. U skříněk jsem zahlédla Nicholase, který se na mě plaše usmál. Oplatila jsem mu stydlivý úsměv a Lena mi radostně stiskla ruku, jako by se to stalo jí a ne mně. Kdyby ale věděla, co jsem dělala s Donathanem ten večer u ní, určitě by na mě změnila názor.

///

Po škole se celá Campari naskládala do dvou aut a zamířila do tetovacího salónu uprostřed města, kde byl tetován každý člen party. Když jsem viděla tatéra s obřími tunely v uších a inkoustem skoro po celém obličeji, položila jsem si otázku, jestli je to těm lidem příjemný podobat se Avatarům.

,,Buď ráda, že máš tak světlou pokožku. Hezky to na ní vynikne,'' prohlásil Pablo s širokým úsměvem, když jsem si lehla na úzké lehátko s malým polštářkem pod hlavou. Pochybovala jsem, že mi to říká bez toho, aniž by v sobě neměl nejméně jedno brko.

,,Sklapni,'' zamručel Grover se založenýma rukama na hrudi a mně smysl Pablovy poznámky došel. I přesto, jak rasisticky to od něj vyznělo, jsem se tomu musela nemístně zasmát. Přidal se ke mně i zbytek party a já na Grovera vrhla omluvný pohled.

,,V pohodě, já už si od těchhle idiotů zvykl na všechno,'' zavrčel, ale nezněl naštěstí nijak moc naštvaně.

Ten cedník s tetovací jehlou v ruce připomínající monstrum z béčkového hororu se na mě usmál, čímž odhalil dva stříbrné zuby, a ujistil mě, že se pokusí to udělat co nejopatrněji. Lena mě chytla za druhou ruku a zbytek Campari se rozesadil okolo lůžka. Zavřela jsem oči, když se jehla poprvé setkala s mou jemnou kůží a sykla jsem, protože mi došlo, že měl Donathan výjimečně pravdu. Cítila jsem se jako při opakovaném odběru krve.

Na bolest jsem ale byla už zvyklá. Stala se prakticky mou součástí, i když pravdou bylo, že jsem na Morbus v posledních dnech skoro zapomínala. Máma byla v bezpečí a nikdo další na sebe skrz něj neupozorňoval a taky jsem mu ve svojí hlavě nevěnovala už tolik pozornosti.

,,Hotovo,'' hlesl tatér po nekonečně dlouhé době a bzučivý zvuk strojku utichl. Namazal mi ten permanentní otisk zdravotní mastí a opatrně jej zavázal. Nařídil mi si ho pravidelně mazat a naúčtoval mi rovných deset dolarů. To mi přišlo vcelku levné, ale i tak se mi nelíbilo platit za něco tak bolestivýho, ať to mohlo být sebehezčí.

,,Tak zatím, lidi, my s Biancou už máme plány na večer,'' hvízdla nadšeně Lena, když jsme všichni vyšli z tetovacího salónu, a čapla mě za ruku.

,,Jo, a jaký?'' vyzvídala Elma.

,,Možná zajdeme na nějakou party a sbalíme hezký kluky, co nám budou kupovat celej večer pití,'' odvětila a já na ni vytřeštila oči v šoku, protože jsem netušila, že by mě další ''chlastačka'' měla čekat tak brzo. Upřímně jsem se z té poslední ještě ani nevzpamatovala.

,,Nemyslím si, že Bianca je stavěná na nějaký častý chlastání. Stačila jí ta středa,'' zareagoval Donathan dost zvláštním tónem, který hraničil s podrážděností, a Lena si ho zamyšleně prohlédla.

,,Budu ji hlídat a navíc si aspoň zvykne na pravej středoškolskej život,'' odvětila nezaujatě a já pozorovala, jak se Donathanova tvář kaboní víc a víc.

,,Ty seš zodpovědná asi tak jako křeček, prosím tě,'' odplivl si naštvaně a Pablo se jeho poznámce nahlas zachechtal, čemuž jsem se ani nedivila, protože volba jeho přirovnání byla naprosto nesmyslná. Nechápala jsem, proč má najednou hroznou starost o to, že se někde opiju a že Lena není dostatečně zodpovědná.

,,Mějte se,'' rozloučila se za nás obě a bez dalšího slova mě chytla za ruku. Nechala tam stát jak pobouřeného Dona, tak i zbytek Campari, aniž by se ohlédla. Já na ně zběžně ještě mávla a pak se do Leny s tichým smíchem zavěsila.

,,Ty chceš vážně vyrazit někam pít?'' zeptala jsem se jí překvapeně, protože původně jsem očekávala, že si spolu užijeme příjemný kamarádský večer plný popcornu, drbání a filmů.

,,Ne, prosím tebe. Jen mě zajímalo, co si o tom Don bude myslet,'' odvětila jednoduše a moje skoro neviditelné obočí vystřelilo až k mým kořínkům na hlavě a způsobilo mi tik v oku. Pokusila jsem se jej mrkáním odehnat, zatímco jsem se ze sebe snažila vymáčknout srozumitelnou otázku.

,,Jak to myslíš?'' vyhrkla jsem nakonec a mé mimické svaly se mi podařilo uklidnit.

,,Je to dost evidentní, víš? Jak na tebe neustále naráží, jak se stará, jak si vybral patnáct minut s tebou o samotě. A touhle poslední reakci jsem si to stoprocentně potvrdila, protože kdybys mu byla volná, asi by se nestaral o to, že budeš někde pít s jinýma klukama.'' Lena - pyšná na své postřehy - na mě s úsměvem mrkla a já na sucho polkla.

,,Co přesně mi tím chceš naznačit?''

,,Líbíš se mu. Není se čemu divit, seš hezká a vtipná i chytrá, ale Don je jinej, věř mi. Je s ním legrace a všechno a mám ho ráda, jenomže moc toho o sobě neříká a my všichni v Campari víme, že to nemá v životě úplně lehký. U něho doma to musí být vážně peklo, když o tom nehodlá mluvit ani s námi. A Don sám o sobě není svatoušek. Nevybírá si holku pro trvalej vztah, jestli víš, jak to myslím.''

Jistěže jsem věděla, jak to myslí. Byl to typický děvkař a abych byla upřímná, nepřekvapovalo mě to.

Patnáct minut s ním mi bohatě stačilo a nehodlala jsem se znovu ocitnout v podobné situaci. Don byl pro mě až moc složitá osobnost, kterou jsem teď neměla náladu řešit, poněvadž mě za prvé děsně vytáčel a za druhé jsem se bála, abych s ním příště neskončila v posteli. I přes všechny tyhle obavy a znechucení jsem si ale nemohla pomoct...myšlenka, že se mu líbím mi byla nadmíru příjemná.

Když jsme dorazily k Leně před barák, zastavila se na místě a chvíli snad zapomněla i dýchat. Prohlédla jsem si ji se zmatením a jemně do ní šťouchla. Když nereagovala, tiše jsem ji oslovila jménem a ona beze slov ukázala na stříbrné velké auto, za které majitel musel vysolit určitě ohromný balík, stojící u hlavní branky přepychové vily.

,,Máš návštěvu?'' zeptala jsem se zaraženě a ona pokrčila rameny a kousla se do rtu.

,,Máma je doma,'' hlesla skleslým tónem a v tu chvíli jsem v ní neviděla nic víc, než jen zlomenou holku prahnoucí celý dosavadní život po blízkém kontaktu s rodiči.