Pohled Michala:

Už nejméně tři týdny jsme ani já ani Honza nevydali video. Nemám na to náladu a Honza už tuplem ne. Co teď asi dělá? Ale notak tyhle myšlenky sis přece zakázal. Chybí mi ale je to tak lepší, na dnešek jsem si domluvil schůzku s Markem. Co od ní čekám, sám nevím jen ho chci vidět a mluvit s ním. Ještě jsem se naposledy koukl do zrcadla a upravil si vlasy, hmm ten zlozvyk jsem chytil od Honzy pousmál jsem se. Tuhle myšlenku jsem okamžitě zahnal a vydal se do blízké kavárny, kde mám sraz s Markem. Už tam na mě čekal, přisedl jsem si k němu a pozdravil ho ,,Co tady vůbec děláš?" zeptal se zvědavě. ,,No bydlím tu" řekl jsem jako by nic a on téměř vyprskl kávu, které se zrovna napil. ,,Já asi špatně slyším, co že si to řekl?" ,,Bydlím tu u bráchy" ,,Proč, co Honza?" ,,Rozešel jsem se s ním." Jeho výraz odrážel spoustu emocí najednou, Překvapení, údiv, nechápavost a zároveň i malinko naděje a štěstí. ,,Co tě k tomu vedlo?" ,,No..." Všechno jsem mu to povyprávěl ,,Ty ses asi úplně zbláznil" vykřikl, když jsem mu to dopověděl. Teď jsem měl nechápavý výraz já ,,Ty si ho opustil protože jsi si myslel, že mu ničíš život? To je ten nejstupidnější důvod a navíc to není pravda." ,,Ale je" ,,To teda není, jen si to sám sobě namlouváš. Takže se koukej zvednout a vrať se za ním." ,,Co když to nebyl jediný důvod, co když byl ještě jeden" položil jsem svojí ruku na tu jeho. Překvapeně se podíval na naše ruce a pak na mě ,,Ne, jen si to za každou cenu snažíš obhájit, já nebyl důvod proč si to skončil ačkoliv bych si to přál. Hlavní důvod byl strach, bál ses že by vám to opravdu mohlo vyjít a že by tě postavil na první místo za každé okolnosti. Tak sis vsugeroval, že ho ničíš. Běž za ním a urovnej to, patříte k sobě a kdyby to náhodu opravdu nevyšlo. Teprve pak za mnou přijď". ...

Pohled Honzy:

Nevím jak pokračovat dál, všechno na mě padá. Jakmile se matka dozvěděla, že se se mnou Michal rozešel, chtěla abych se vrátil do Pardubic. Neudělal jsem to, tenhle byt je to jediné co mi po něm zůstalo, když nepočítám videa, fotky a samozřejmě úžasné vzpomínky. Každý den se probouzím a naivně doufám, že se ozve klíč v zámku, otevřou se dveře a za nimi bude Míša. Proč si pořád namlouvám, že se vrátí? Vždyť jsem mu sám řekl, že se nemá vracet. Obědvám, když najednou slyším zvonek, rychle vstanu a pln naděje otevírám. Moje přání se však nesplnilo, není to Michal nýbrž Val. ,,Co tu děláš?" ,,Rozptyluju tě" řekne a spojí naše rty. Je pravda, že rozptýlení potřebuju, spolupracuju a za neustálého líbání vejdeme dovnitř a já zabouchnu. Kdybych věděl že právě tahle její návštěva bude osudová...

Pohled Michala:

Poslechl jsem Marka a jel zpět do Prahy, co nejrychleji jsem dorazil k našemu domu. Snad bude doma, přišel jsem blíž a viděl jeho bývalou přítelkyni jak zvoní. Skryl jsem se za nejbližší auto a čekal. Honza jí otevřel, vypadá pořád úžasně. Něco si navzájem říkají ale jsem moc daleko na to, abych to slyšel. Když se začnou líbat a Honza se zapojí dojde mi jak moc naivní jsem byl. Co jsem čekal, že bude čekat jen na to až se objevím. Samozřejmě že ne, byla hloupost se sem vracet. Jel jsem zpět do Brna s jasným cílem, odpoutat se od Honzy a to půjde jen tak že dám šanci jinému vztahu. Dorazil jsem ke svému cíli, k Markovu domu a zazvonil jsem, když mě viděl byl úplně mimo. Věděl že jsem jel do Prahy, sám dohlédl na to abych opravdu odjel. Moc dobře ví co znamená fakt, že jsem pravě teď před jeho dveřmi. ,,Míšo,ty?" nedokončil otázku, protože jsem ho políbil. odtáhl jsem se od něj a studoval jeho reakci ,,ooo" bylo to jediné co ze sebe dostal a znovu mě políbil...

Další část, Marek přesvědčil Michala, aby se za Honzou vrátil. Toho ale čekalo zklamání a vrátil se zpět za Markem. Chce jejich vztahu dát šanci, vyjde jim to nebo Honza bude překážkou?