6. Přerostlý sněhulák poprvé v klubu
Prodávání punče nakonec Olivii nezabralo tolik času jako předešlý den. Návštěvníci náměstí se ke stánku nijak zvlášť nehrnuli a rusovláska tak měla spoustu času povídat si s Nicolasem.
"Stejně mě udivilo to tvoje včerejší načasování," kroutila hlavou dívka pobaveně, "kdoví, jak bychom bez tebe s Thomasem dopadli."
Tmavovlásek se letmo začervenal a sklopil pohled k zemi. "Popravdě jsem z náměstí ani neodešel. Zůstal jsem až do zavíračky, protože jsem z tebe nemohl spustit oči. A pak jsem tě tam viděl a prostě ti musel pomoct. Takže...tak."
Olivie, rudá jako květ vlčího máku, chvíli pouze zaraženě zírala do země, načež se rozesmála.
"Páni, tak tohle jsem nečekala," přiznala nakonec.
Jejich smích a hlasitý hovor nakonec vylákaly Thomase, který se s tmavovláskem záhy seznámil a k Oliviinu překvapení vše proběhlo hladce a poměrně v klidu. Možná to poněkud zveličovala a prožívala, přeci jen nepředstavovala rodičům svého snoubence, ale představovala pouze kluka, kterého potkala předešlý den, příteli svého zemřelého otce. Žádný problém.
Poté, co společnými silami stánek zavřeli a uklidili židličky a ostatní nábytek dovnitř, rozloučila se Olivie s Thomasem se slovy, že se domů nějak dostane. Muž ji tam sice nechtěl nechat samotnou, ale společně s Nicolasem jej nakonec přemluvili a on tudíž odjel vstříc domovu.
Dvojice tak osaměla a oba trochu znejistěli. Olivie tedy o něco více, přeci jen si Nicolas stále držel svou klidnou tvář a úsměv od ucha k uchu, ačkoliv se vnitřně příliš klidný necítil.
"Chceš se někam projít?" navrhl chlapec po chvíli trapného ticha, kdy jen stáli naproti sobě, oba se pohledem vyhýbali tomu druhému a mlčeli. Rusovláska přikývla, tudíž bok po boku vyrazili k předem neurčenému cíli, což možná oběma vyhovovalo.
Procházeli se ulicemi a ztichlé město je nakonec donutilo zapříst rozhovor. Nicolas rusovlásce povídal o své rodině, babičce Dorothy, psu Tobym nebo otravném bratrovi Jasonovi, který mu rád dělal ze života peklo. Dívka se na oplátku svěřila o osudu svých rodičů a faktu, že se jí v čas, kdy jí bylo nejhůř, ujal Thomas a jeho rodina. Že bez nich by tu nejspíš nestála.
Bylo pro ni zvláštní mluvit o svých niterních záležitostech s člověkem, jehož skoro neznala, ale cosi jí napovídalo, že mu může věřit. Přišlo jí, že i Nic otevírá staré rány a svěřuje se s věcmi, které jen tak někomu neřekl, proto dělala totéž. Cítila, jako kdyby se znali odjakživa.
"Víš, je to zvláštní," ozval se Nicolas po chvíli, co mezi dvojicí panovalo ticho, "vykládám ti tu věci ze svého života, které jsem nikdy nikomu neřekl. Jako kdybych tušil, že můžu. Že se mi nebudeš smát, že mě pochopíš. Pěkně podivný na to, že se známe necelý den, co?" Olivie vykulila oči, asi překvapená faktem, že chlapec prakticky nahlas vyslovil to, nad čím ona sama uvažovala.
"Mám to stejně," přitakala následně a věnovala mladíkovi upřímný úsměv, který jí Nic oplatil. V momentě se oba zastavili před jakousi budovou, z níž zněla hlasitá hudba a Olivii bylo hned jasné, že se jedná o nějaký klub. Nikdy v žádném nebyla, přeci jen ji tyhle věci příliš nebraly, takže jen nervózně polkla, přešlápla a otočila se na Nicolase.
"Ty chceš jít dovnitř?" zeptala se, ačkoliv jí odpověď byla téměř jasná. "Já jen...že jsem nikdy v klubu nebyla. A navíc vypadám jako přerostlý sněhulák!" Noční vzduch prořízl Nicův smích.
"Neboj se, jen si vezmeme drink a půjdeme," mrkl na dívku spiklenecky a chvíli na ni zíral, načež ji uchopil za ruku a doslova vtáhl dovnitř. Když dívka ucítila teplou chlapcovu dlaň, která něžně svírala tu její, bylo jí všechno ukradené. Jediné, na čem záleželo, byla blízkost tmavovláska a ona podivná jistota, že je s ním skutečně v bezpečí.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top