Netrvalo dlouho a černý Jeep zaparkoval na štěrkové příjezdové cestě před patrovým domem, v jehož oknech se stále svítilo. Jako na zavolanou se vstupní dveře otevřely a žena s hnědými vlasy vykoukla ven.

"Livi!" zvolala s úlevným výdechem a pouze v huňatých bačkorách a županu vyběhla před dům. "Copak se stalo, že jedete tak pozdě?"

Olivie vystoupila z auta a nechala se od brunetky pevně obejmout. Byla pro ni jako vlastní máma a milovala ji celým svým srdcem. Celkově rodina Greenových byla vůči ní vždy vstřícná a ačkoliv o tom možná ani nevěděli, nahrazovali dívce rodinu. Ta její se rozpadla už dávno a rusovláska to s nikým příliš nerozebírala.

"Na náměstí bylo narváno, takže se to trochu protáhlo," pronesla omluvně a poukázala na zadní sedačky, "a tvůj muž to krapet přehnat s whisky, tudíž jsem ho musela do auta donést." Madison zakroutila hlavou a pomohla dívce vytáhnout Thomase z auta, dopotácet se s ním až do ložnice a nechat jej spát. Do schodů jim se spícím tělem musela pomáhat i Emily.

Když už Thomas spokojeně oddychoval v posteli, sešly se Olivie, Madison a Emily v obývacím pokoji. Olivie dostala do rukou šálek s horkou čokoládou a všechny se usadily na pohovku ke krbu.

V pozadí hrály tiché vánoční koledy, v krbu plápolal oheň a kromě něj místnost osvětloval velký vánoční stromeček a několik menších ozdob a světélek.

Olivie nedokázala slovy ani popsat, jak jí v ten moment bylo dobře. Všechno jakoby bylo přesně tak, jak mělo být. Vánoční nálada byla doslova cítit ve vzduchu a nebylo to jen díky vonným svíčkám, jež byly rozmístěny všude po domě.

Jako tři sudičky seděla děvčata mlčky okolo ohně, zírajíce do plamenů. Každá asi přemýšlela nad svými věcmi, avšak v dané chvíli nebyla slova zapotřebí. Maddie po nějakém čase zahnala Emily do postele, přeci jen už bylo pozdě. Zůstaly tak jen dvě.

"Na co myslíš, Livi?" promluvila žena po chvíli tiše, usmívajíc se. Její tvář, osvícená ohněm, byla v oné chvíli tak uvolněná, jakoby cítila to samé co Olivie - klid a teplo domova.

"Na to, že jsem ráda, že vás mám," pověděla rusovláska zcela upřímně, taktéž se usmívajíc, "bez vás bych nebyla nic." Brunetka Olivii s dojatým výrazem objala kolem ramen a nechala ji, ať se o ni opře.

"Jsi pro nás jako vlastní, holčičko," šeptla jí Madison do ucha, "na to nikdy nezapomínej."

***

Když pozdě v noci seděla dívka za volantem své Fabie a mířila směrem ke svému bytu, usmívala se jako měsíček na hnoji a zase si broukala jakousi vánoční melodii. Začal opět padat sníh a pod nohama kolemjdoucích se tvořily mohutné sněhové závěje. Olivie to všechno pozorovala, smála se a jednoduše byla šťastná. Jak jinak se také cítit o svátcích, že?

O necelou hodinu později již ležela ve své posteli na zádech a přemýšlela. O sobě, o Thomasovi, o rodině Greenových, o Nicolasovi. Zaplnil ji určitý pocit vděčnosti. Že má Thomase, Madison a Emily. Že není na všechno sama.

Bez nich by skutečně byla troska. Kdyby se jí Thomas tehdy neujal, pravděpodobně by skončila na ulici nebo se zapletla s nesprávnými lidmi ve snaze si vydělat peníze.

Ale teď? Byla tou nejšťastnější rusovláskou na světě.