Když už se blížili k městu, konečně se Nicolas s Olivií alespoň trochu rozpovídali. Chlapec se ujal navigace, jelikož rusovláska trvala na tom, že ho odveze domů.

Nicolasova rodina žila, stejně jako Greenovi, v té poměrně bohatší části města. Rodinné domky již v onu noční hodinu pohasínaly a vynikala krásná vánoční výzdoba, kterou byl každý dům obdařen.

"Na kruháči vyjeď prvním výjezdem a je to ten třetí dům napravo," zahlásil chlapec a rusovláska se pouze řídila jeho pokyny. Nakonec zastavila před hezkým patrovým domkem, jehož barvu nebyla vinou tmy schopna odhadnout.

"Domov," špitl Nicolas a opět nastalo ticho. Ani jeden nejspíš nevěděl, jak se rozloučit. Olivie si zastrčila pramen vlasů za ucho, nahnula se k chlapci a věnovala mu letmý polibek na tvář. Poté Nicolase objala, snad aby co nejrychleji skryla své rudé tváře.

Nebyla to však jen ona, kdo byl tímto aktem lehce rozhozen. Tmavovlásek vykulil oči a poněkud opožděně dívce objetí rozpačitě opětoval, taktéž s mírně červenými tvářemi. Následně se pouze tiše rozloučil a se slovem 'sbohem' vystoupil z auta, vzal si z kufru své zavazadlo a rozešel se svižně směrem ke vstupním dveřím. Tam se otočil, Olivii jen letmo zamával a zapadl do útrob domu.

Dívka se následně s povzdechem opřela o volant a zhluboka onu předchozí situaci vydýchávala. Tváře jí doslova hořely a při vzpomínce na to, co udělala, vzplály ještě o něco víc. Jakmile se po chvíli vzpamatovala, opět nastartovala a zamířila ke svému bytu. Nicolas stál mezitím v předsíni, zády opřený o vstupní dveře a s úsměvem prvotřídního idiota vzpomínal na onen letmý motýlí dotek, kterým ho dívka před chvíli obdařila.

Bylo to jasnější než hvězdy na noční obloze - tito dva už nebyli pouhými přáteli.

Později večer Olivie dorazila ke svému bytu, vybalila si svou sportovní tašku a napsala Thomasovi, že je v pořádku doma.

Když zprávu poslala, zavítala do sprchy a poté v pyžamu ulehla do postele, načež téměř okamžitě padla do hlubokého spánku. Přeci jen toho za víkend příliš nenaspala a škola si nebrala servítky, jelikož se tam nikdo nezajímal o to, co student dělal o víkendu. Důležité bylo, jaký výkon podal ve škole. Ačkoliv se před spaním rusovláska neměla čas pořádně zamyslet, patřila její poslední myšlenka dne jedné velice specifické osobě - a to konkrétně jednomu neobvykle přitažlivému tmavovlasému chlapci.

***

Olivie byla druhého dne ve škole jen proto, aby se zúčastnila. S výrazem polomrtvé zombie dívky se potloukala po chodbách a vyloženě ji nezajímalo, o čem profesoři na přednáškách hovořili. Bylo jí to doslova fuk.

Jakmile se vrátila zpět domů do svého bytu, padla jak široká tak dlouhá do své postele a usnula. Vzbudil ji až telefonát od Thomase, který ji sháněl kvůli práci ve stánku. Dívka se plácla do čela a v rychlosti se zvedla z postele.

Úplně na svou směnu zapomněla!

Oblékla se, s porušením několika předpisů týkajících se rychlosti nakonec dorazila k Thomasovi a společně poté zamířili na náměstí.

"Už jsem se bál, že se s tebou něco stalo," promlouval k dívce Thomas, "většinou k nám jezdíváš s velkým předstihem a dneska nic." Olivie si popravila čepici, kterou měla kvůli spěchu nasazenou jaksi nakřivo, a usmála se.

"Promiň, Thomasi, byla jsem jakási unavená," vysvětlila omluvně, "ani nevím z čeho, asi proto, že jsem toho o víkendu moc nenaspala."

To říkat neměla. Muž na sedadle řidiče na ni vrhl spiklenecký pohled. "Ale, pročpak se má milá nevyspala? Že by za to mohl jeden nejmenovaný hošan?"

Dívka si hlasitě povzdechla. Čekala ji ještě dlouhá cesta a ještě delší směna, jelikož to vypadalo, že z ní chce Thomas dostat veškeré detaily. A to i ty, které by si nejraději nechala pro sebe.