Když se rusovláska s Nicolasem rozloučili s Ryanem a spřežením, zamířili do chaty. Opět si své mokré oblečení rozvěsili, aby se usušilo, a spolu se zbytkem řízků usedli do obývacího pokoje.

"Tak co, jak se ti líbil dnešní výlet?" ptal se Nicolas, zatímco rozdělával oheň v krbu. "Myslím tedy až na ten malý zádrhel."

Olivie se rozesmála a na tváři se jí usadil spokojený úsměv, přičemž konzumovala svou porci oběda.

"Líbil, a moc," kývla na tmavovláska vesele, "i s tím zádrhelem. Bylo to kouzelné."

Jakmile již v krbu plápolal oheň a Nicolas se usadil na pohovku vedle Olivie, věnoval jí úsměv, i on byl viditelně šťastný a spokojený.

"To jsem rád, docela jsem se bál, že tohle moje velké překvapení bude jedno velké fiasko. Ale teď si troufám říct, že se mi to docela povedlo," pochválil se se smíchem, "co říkáš?"

"Ačkoliv samochvála smrdí," začala Olivie se smíchem, "tak souhlasím. Celkově si to tu hrozně užívám a jsem tu s tebou šťastná. Děkuju, že jsi mě sem vytáhl, asi jsem to potřebovala."

Nicolas se snad i mírně začervenal, když slyšel dívčina slova. Odložil prázdný talířek stranou a i Oliviin ho po chvíli následoval. Dvojice se na pohovce poté uvelebila do příjemného objetí, kdy se rusovláska opírala chlapci o rameno a ten ji na oplátku objímal paží kolem ramen.

Seděli v objetí, povídali si o všem možném i nemožném a oba se cítili naprosto uvolněně. Ona poloha jim vydržela přibližně dvě hodiny, než se zvedli s tím, že se musí sbalit a odjet. Přeci jen Olivii čekala další den opět škola a práce ve stánku a i Nicolas měl jistě své povinnosti.

Oba se tedy sebrali a zamířili do svých pokojů, kde si každý naskládal své oblečení do tašky nebo batohu. Dvojice se poté sešla na chodbě a oba si vyměnili smutné úsměvy. Nicolas potom uhasil oheň v krbu a zajistil chatu tak, aby se nemohlo nic stát, načež spolu s rusovláskou stanuli právě před onou budovou ze světlého dřeva, dívajíce se na ni s dojatými úsměvy.

Každý z nich zde prožil krásný víkend a každý z nich také cítil ono pouto, které se mezi dvojicí v průběhu vytvořilo a neustále sílilo. Cosi jim napovídalo, že je ještě čeká dlouhá cesta, avšak byli ochotni ji pro toho druhého absolvovat.

Spolu tedy zamířili k autu, naskládali zavazadla do kufru a Olivie usedla za volant. Naposledy ještě věnovali pohled do šera, zhruba do míst, kde se chata nacházela. Poté už rusovláska jen s povzdechem nastartovala a vyjela s autem na cestu směrem k domovům.

***

Cesta probíhala v tichosti. Každý si nejspíš individuálně přehrával všechny zážitky, které se jim na chatě podařilo zažít. Od lyžování přes válečnou koulovačku a posezení u vína až po výlet se psím spřežením.

Jistě, tyto jednotlivé aktivity se oběma aktérům bezesporu zapsaly hluboko do paměti, ale oba nyní spíše než nad nimi přemýšleli nad sebou navzájem. Nicolas nemohl z hlavy vytěsnit rusovlásčin úsměv, tu nádhernou jiskru v dívčině oku a zvuk jejího smíchu. Olivie zase myslela na tmavovláskův ryzí pohled, na jeho výraz plný něhy, kterým se na ni díval.

Ani jeden se však tomu druhému se svými pocity zatím nesvěřil. Možná ze strachu, možná jen proto, že se znali teprve pár dní. Ale lásku a chemii neošálí nikdo. A tato dvojice potřebovala možná jen trochu více času, aby si tento fakt nakonec uvědomila.