17. Dvanáct chlupatých čumáčků
Ačkoliv to tak předešlý den příliš nevypadalo, obloha byla dalšího dne ráno jako vymetená. Ona skvostná modř přivítala Olivii ihned po probuzení a sluneční paprsky ji polechtaly na tváři, jen co otevřela oči.
Jakmile se převlékla z pyžama a sešla po schodech do kuchyně, už tam na ni čekal Nicolas, usmíval se od ucha k uchu a zrovna pokládal na stůl čerstvé lívance.
"Už jsem tě chtěl jít vzbudit," přivítal ji vesele, "jsem se bál, že se mi z tebe stala Šípková Růženka nebo tak něco." Rusovláska se rozesmála a posadila se ke stolu.
"Můžu tě ujistit, že už jsem vzhůru," pronesla, načež si zívla, "no, víceméně."
Za veselého hovoru se dvojice v klidu nasnídala a jakmile již byla kuchyň čistá a talířky ležely na odkapávači, vrhl Nicolas směrem k dívce spiklenecký úsměv.
"Pořádně se obleč a sejdeme se za půl hodiny venku, dobře?" mrkl na ni a zmizel v patře. Olivie pochopila, že se nejspíš jedná o další část jeho plánu na víkend a tak i o další překvapení, tudíž ani na chvíli neváhala. Jakmile absolvovala potřebnou chvíli v koupelně a oblékla se, vyšla před chatku a vykulila oči.
Na cestičce stálo psí spřežení!
Rusovláska zírala na dvanáct neskutečně rozkošných pejsků, které ve většině laicky tipovala na aljašské malamuty. Na místě mašéra stál usmívající se chlapík, který na dívku vesele mával.
"Zdravím, vy budete jistě Olivie!" volal na ni a rukou jí naznačil, aby přišla blíž. Dívka přikývla a jakmile se přiblížila, okamžitě přidřepla k pejskům.
"Dobrý den, ano, to jsem já. Můžu si je pohladit?"
"Ale jistě," zasmál se mašér a pohlédl ke dveřím, "Nicolas s námi nepojede?" Rusovláska, jakoby snad nemohla uvěřit svým uším.
"Jestli s námi Nicolas...pojede!? J-jakože se svezeme!?" vyhrkla nevěřícně.
"Přesně tak," ozvalo se kdesi za ní. Dívka sebou trhla a otočila se, načež uviděla usmívajícího se tmavovláska s pobavenou jiskrou v oku.
"Kde ses tu vzal?" zeptala se. "Vůbec jsem tě neslyšela přicházet."
"No jo, rád se plížím a vlastně mi to i docela jde," zasmál se chlapec, "lidé si pak myslí, že se jen tak zčistajasna objevím, ale není to pravda. Prostě si mě nevšimnou."
"Zajímavé," pokývala hlavou rusovláska a střelila pohledem zpět k pejskům a vesele působícímu chlapíkovi, který se stále široce usmíval, "a tohleto je co, prosimtě?"
"Překvapení!" zahlásil Nicolas pobaveně. "Dnes máme na programu krásnou projížďku po okolí s malamutím spřežením, kterou nám zprostředkuje tady pan Ryan." Dívka pouze kývla směrem k muži, jakmile jí ho Nic představil.
"Je to profík a hlavně otcův kamarád, díky čemuž bylo domluvit tenhle výlet hrozně jednoduché. Ryan nás proveze nádhernými cestami lesem a když budeš chtít, tak si můžeš vyzkoušet i řízení, je to děsná sranda." Olivie jen kulila oči a nestíhala pobírat onu lavinu informací, kterou na ni již pár minut Nicolas chrlil.
"Páni," zmohla se na jediné slovo, zatímco průběžně přecházela od jednoho pejska ke druhému a každého poctivě drbala za ušima, "vůbec nevím, co na to říct. Jsem v šoku."
Nicolas s Ryanem si vyměnili pobavené pohledy a věnovali dívce úsměv.
"Ničeho se neboj," ujal se slova mašér, "pojedeme pomalu a hlavně si to užijeme." Na to dívka snad ani nemohla nic říct.
Společně s chlapcem se tak poskládali na saně a Ryan zřetelným pokynem "Go, Ricky!" pobídl psy k pohybu.
***
Jestli Ryan či Nicolas slibovali, že to bude skvělé a že si to užijí, měli oba pravdu. Olivie byla na vrcholu blaha. Pozorovat běžící psy před sebou, obdivovat pohádkovou krajinu a smát se vtipné povaze jejich mašéra bylo zkrátka úžasné.
Ryan jim vyprávěl o mnoha výpravách, které se svými psy podnikl, každého jim v průběhu cesty představil a Olivie si z dvanácti jmen nejlépe pamatovala vedoucího Rickyho, malou fenu Mayu, silného Jacka a nejmladšího a nezkušeného Kobeho.
Dokonce si na chvíli opravdu vyzkoušela spřežení řídit a přesně jak Nicolas sliboval, byla to až na počáteční nejistotu úžasná zábava. Malamuti poslušně ťapkali krajinou, naprosto klidní a cvičení právě k těmto účelům. A vypadali u toho opravdu šťastně.
Všechno bylo naprosto dokonalé a Olivie se cítila jako v sedmém nebi. Ani ji nenapadlo, že by se jim při tak nevinné projížďce mohlo něco nemilého přihodit.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top