Jakmile se Nicolas s Olivií alespoň trochu ohřáli, zvedl je z pohovky hlad. Nachystali spolu tedy jakousi formu obědovečeře, která se skládala z bramborové kaše a řízků, které měl Nicolas připravené z domu. Zásoby prý přivezl již během týdne a podle jeho slov by ho matka jinak nenechala jet, měla obavy, že by na chatě pošel hlady.

Jistě si umíte představit, že příprava jídla byla v provedení této dvojice opravdovým zážitkem. Většinu času se pouze kroutili v záchvatech smíchu, tudíž byl skoro zázrak, že se jim podařilo pokrm přichystat bez toho, aby něco rozbili. O pár desítek minut později tak již seděli u stolu a spokojeně konzumovali ohřátou lahůdku.

"Dneska už se mi ven nechce," konstatoval chlapec, zíraje ven. Nebe potemnělo a začalo sněžit, tudíž nebylo vidět ani na krok. Rusovláska ráda souhlasila, ani jí už se nechtělo potloukat venku, navíc v tak husté chumelenici.

"Navrhoval bych vytáhnou víno, sednout si ke krbu, povídat si a nebo si třeba něco zahrát," mrkl na dívku Nicolas, "doufám, že ti bílé suché Chardonnay chutná."

Olivie zdvihla hlavu od jídla a usmála se. "To zní velice lákavě."

***

Jakmile Nicolas s Olivií dojedli a poklidili nádobí, čekal je onen příjemný odpočinek v obývacím pokoji u hořícího krbu, se sklenkou vína v ruce a deskovými hrami na konferenčním stolku.

Pro náročné dobrodruhy mohl znít tento večerní plán nudně či nezajímavě, tato dvojice si však i z obyčejných věcí dokázala utvořit nezapomenutelné zážitky. Stolní hry se tak, s mírnou dávnou alkoholu v krvi, staly nevídanou zábavou a i prosté Člověče, nezlob se působilo nevídaně vtipně. Tihle dva blázni se zkrátka jen tak nenudili.

"Tak, a jsem v domečku!" zahlásila Olivie vítězně a vyplázla na Nicolase jazyk.

"Ale pořád ti chybí jedna figurka," oponoval chlapec s drzým úsměvem, "a tu já už mám taky skoro v domečku, vidíš?" Jako malé dítě prstem ukázal na svou zelenou figurku, jež byla opravu blízko zeleným políčkům značícím bezpečnou zónu.

"No počkej, já teď hodím šestku a budeš mít po ptákách," durdila se rusovláska a sebrala kostku do ruky, načež s ní v dlani chvíli pohazovala a následně ji vhodila na hrací plochu.

"Ha! Jednička!" rozesmál se Nicolas a sám kostku uchopil, načež mu padla šestka a po dalším hodu i trojka, díky čemuž se bezpečně dostal na poslední volné místo ve svém zeleném domku.

"Vyhrál jsem, jsem vítěz!" radoval se a nabuzen vítězstvím do sebe obrátil zbytek skleničky. "Já ti to asi neřekl, ale jsem v týhle hře fakt dobrej." Olivie si uraženě založila ruce na prsou a ještě než tak učinila do sebe také vlila zbytek vína.

"Příště tě porazím," slibovala chlapci nabručeně, "určitě!"

Tmavovlásek najednou ustal v bujarých oslavách, přisunul se na pohovce k dívce blíže a přivinul si ji k sobě.

"Já tě příště nechám vyhrát, jo?" mumlal jí do vlasů, zatímco s ní letmo kolébal. "Mně se nelíbí, když seš smutná."

Olivie se pousmála a v Nicolasově objetí mírně zčervenala, načež přikývla a schoulila se mu v náručí. "To bys teda měl."

***

Po další sklence a několika kolech karetní hry Prší nakonec oba usoudili, že je čas jít spát. Tudíž sklidili veškeré deskové hry a obě sklenice od vína, postupně se vystřídali v koupelně a s přáním dobré noci každý ulehl do své postele.

Dívka opět nezapomněla Thomasovi prostřednictvím zprávy přetlumočit zážitky onoho dne a jakmile stiskla tlačítko odeslat, převalila se na záda a upřela pohled do stropu.

Nyní to nebyl Nicolas, kdo přemýšlel, ale Olivie. I ona totiž cítila, že jí Nicolasův víkendový plán přinášel jakýsi jiný vhled do skutečnosti, převážně tedy jiný pohled na tmavovlasého chlapce, který spal v místnosti na druhém konci chodby. A i pro ni už to pomalu a jistě přestával být jen pouhý kamarád.