Jakmile oba spokojeně dojedli, vzal chlapec Olivii na řádnou prohlídku chaty. Prošli spolu téměř všechny místnosti, tmavovlásek dívce mezitím vykládal různé zajímavé příhody a celkově si i tak obyčejnou aktivitu nesmírně užili.

Po prohlídce chaty Nicolas dívce doporučil se pořádně obléknout, prý půjdou ven a nezaručuje, že se nevyválí někde ve sněhové závěji. Rusovláska ho se smíchem uposlechla a navlekla se tak, že měla chvíli problém s koordinací. Na nohách i trupu měla několik vrstev, jelikož byla poměrně zimomřivá a byla jí zima prakticky neustále.

Proto před chatu, kde se měla s Nicolasem za několik minut sejít, vykročila hezky v termoprádlu, teplých lyžařských kalhotách, triku, druhém triku, svetru a zimní bundě. Na nohách samozřejmě nesměly chybět pořádné zimní boty vycpané huňatými ponožkami, na hlavě měla čepici a ruce skryté pod vrstvou rukavic. Trochu se bála, že to možná malinko přehnala, ale když z chaty vylezl i Nic, ulevilo se jí - vypadal totiž úplně stejně.

Tak se svému výzoru podobajícímu se sumo zápasníkům společně zasmáli, Nicolas dívku chytil za ruku a vedl ji kamsi dozadu, za chatu.

"Máš to teda hezky promyšlené," usmívala se Olivie vesele, zatímco ji za sebou chlapec doslova táhnul neznámo kam.

"To víš, chtěl jsem udělat dojem," smál se Nicolas, "mám tak nějak předběžně naplánovaný celý víkend. Ale kdoví, třeba se moje plány budou postupně měnit..." Tmavovlasý mladík nechal větu vyznít do ztracena a konečně se zastavil. Rusovláska se rozhlédla kolem a vykulila oči, jakmile jí zrak padl na dva páry lyží, zabořené ve sněhu.

"Voilá! Jdeme lyžovat!" zahlásil Nicolas vesele a pravděpodobně si všiml Oliviina výrazu, jelikož trochu posmutněl. "Copak? Ty nerada lyžuješ?"

Dívka si asi všimla, že je chlapec z její reakce smutný, proto ihned zavrtěla hlavou. "Ne, o to nejde! Spíš jsem na lyžích už pár let nestála a...je dost možný, že se vyvrátím hned v první zatáčce."

Měli jste slyšet onen úlevný výdech, který opustil chlapcovy plíce těsně před tím, než se hlasitě rozesmál.

"Vyděsilas mě!" vyhrkl pobaveně. "Už jsem se lekl, že jsem se netrefil a nastane ta trapná chvíle, kdy ani jeden nebudeme vědět, co dělat." I Olivie se nakonec rozesmála.

"Promiň! Já se jen nechci ztrapnit," omlouvala se ihned, taktéž pobaveně. Tmavovlásek ji jemně uchopil za ruku a zahleděl se jí do očí.

"Neboj se, já se ti smát nebudu," ujistil ji, "a na lyžích to docela umím, tak ti můžu dělat oporu." To už znělo lépe. Společnými silami se tedy nasoukali do lyžáků (velikost prý Nicolas odhadl po jejich společném výletu do klubu, kdy si její boty zálibně prohlížel) a na chlapcovo doporučení vzali lyže a hůlky do rukou a vyšli pěšky kamsi do útrob lesíku opodál.

"Je tu krásná stezka mírného sklonu až sem zpátky k chatě, jen musíme popojít kousek pěšky na menší kopec a odtud už pojedeme," vysvětloval za chůze, "neboj se, bude to pomalá jízda a já tě budu jistit." Olivie přikývla, stále ještě byla z vidiny lyžování trochu nesvá. I přes to však stoupala vzhůru po cestě, která se o pár metrů dál začala zvolna narovnávat, až nakonec stanuli na vrcholu kopce. Byl z něj překrásný výhled a jakmile již oba pevně stáli na lyžích a v rukou svírali hůlky, chlapec se na rusovlasou dívku otočil a mrkl na ni.

"Tak pojď, neboj se," vybídl ji, "je to opravdu mírný kopec, takže to vlastně ani nepojede, pokud si trochu nepřišlápneš. Špičky zkus tlačit k sobě, ale tak, aby se ti nepřekřížily lyže. Až už budeš mít trochu větší jistotu, prostě jen lyže srovnej a nech je jet. Případně pak můžeš trochu přidat, a to takhle." Jakmile domluvil, rozjel se z kopce a názorně dívce ukázal, jak může zrychlit. Poté se zastavil a usmál se na ni.

"Tak šup!"

Olivie se zhluboka nadechla, na chvíli přivřela oči a pak, jakmile je opět otevřela, se odrazila a vyjela za Nicolasem. Chvíli skutečně jela v takzvaném pluhu, což však po chvíli začalo být příliš pomalé. Vyrovnala tedy své lyže a párkrát se i odrazila, míjejíc stále stojícího Nicolase.

"No vidíš, jde ti to krásně!" volal na ni a následoval ji. Rusovláska se smála a po chvíli, jakoby si snad rozvzpomněla, začala i pomalu zatáčet a smát se ještě víc.

"Ještě jsem to nezapomněla, Nicu!" křičela na chlapce, který ji po chvíli dojel a zařadil se vedle ní. Na tváři mu pohrával široký úsměv a pohled na štěstí v dívčině tváři ho hřál u srdce. Lyžování se tak z původní nejistoty nakonec změnilo v úžasné radovánky a oba si to navýsost užívali.