Psalo se úterý, prvního prosince.

Krajinu pokrývala bělostná peřinka v podobě čerstvě napadeného sněhu, v oknech již visela vánoční výzdoba a celá země se pečlivě připravovala na blížící se sváteční období.

V jednom stánku na prostorném náměstí postávala rusovlasá slečna, jež se široce usmívala. Byla oděna pochopitelně v teplém oblečení, jelikož mrzlo a měla ve stánku strávit několik hodin.

Poupravila si černou čepici s bambulí, která zčásti skrývala i její rusé vlasy, a ohlédla se za sebe. Pohled jí padl na muže ve středních letech, který zrovna v ten moment pokládal jakousi krabici na podlahu stánku u zadní stěny.

"Tahle byla poslední," oznámil dívce spokojeně a popošel k ní, "tak co, prcku, připravená zahájit punčovou sezónu?" Po vyřčené otázce do rusovlásky jemně strčil loktem a zazubil se na ni. Moc dobře věděl, že oslovení 'prcku' nesnášela. Nyní však dívka jaksi posmutněla a nevypadala, že by měla náladu na vtípky. Místo toho se o něco více zachumlala do své černé péřové bundy, zrak sklopila k teplým kozačkám vycpaným kožešinou a povzdechla si.

"Nejspíš by teď nebylo od věci říct něco ve stylu, že už jsem se připravená narodila, ale upřímně z toho mám spíš strach," pověděla dívka muži upřímně a dýchla si do zkřehlých dlaní, načež je o sebe začala třít, "mám strach, že si nevydělám dost, Thomasi."

Mužův pohled zjihl a objal nervózně postávající rusovlásku konejšivě kolem ramen.

"Olivie," oslovil ji něžně, "už jsem ti několikrát říkal, že úspor mám dostatek. I kdyby sis letos nevydělala dost na zaplacení nájmu nebo školného, rád tě založím." Olivie sklopila pohled.

"Nechci tě takhle využívat jen proto, že jsi znal mého otce," promluvila tiše, "cítím se jako taková ta otravná malá přísavka, která se drží zuby-nehty a je strašně těžké se jí zbavit."

Thomas propukl v smích a podivně se s dívkou zakymácel, až už se rozesmála i rusovláska.

"V tom případě jsi ta nejmilejší přísavka, jaká se mi kdy dostala pod ruku," mrknul muž na dívku vesele a protáhl se.

"Budu vzadu na plácku, kdybys mě potřebovala," oznámil jí, "pár přátel mi slíbilo, že přijedou, tak nejspíš zahrajeme karty a trochu popijeme, no vždyť to znáš."

Olivie se zasmála a pokroutila hlavou. "Hlavně s rozumem!"

***

Náměstí o pár hodin později značně potemnělo a jediným zdrojem světla se tak staly pouliční lampy, vánoční osvětlení a výzdoba jednotlivých stánků.

Olivie velice brzy došla k závěru, že obavy o její úspory byly naprosto zbytečné. Punč, který toho dne prodávala, se stal záhy velice oblíbeným a častokrát se na něj dokonce stála fronta. Dívenka tak byla v jednom kole a tak tak stíhala doplňovat zásoby.

Jednou za čas však měla chvíli pro sebe. A to se ukázalo jako klíčové.

Jak tak jednou postávala za pultem a pozorovala lidi okolo, padl jí zrak na chlapce, který stál pod vánočním stromečkem a zíral kamsi nahoru. Možná obdivoval vánoční ozdoby, možná hvězdami poseté nebe. Tak či onak na něm bylo cosi zvláštního. Olivie z něj nemohla spustit oči, když však v jedné chvíli mrkla, chlapec byl pryč.

Dívka se v upřímném překvapení rozhlédla kolem, ale nikde jinde jej neviděla. Na tváři se jí od té chvíle usadil zamyšlený výraz, zatímco začala přerovnávat suroviny v zadní části stánku.

"Zdravím, máte ještě otevřeno?" ozval se najednou za jejími zády mužský sametový hlas, značně podbarven úsměvem.

Rusovláska se narovnala jako pravítko a ohlédla se, zírajíc na příchozího zákazníka. Vykulila oči v upřímném překvapení a kdyby se nehlídala, pravděpodobně by měla ústa otevřená dokořán.

Onen prazvláštní mladík stál přímo před ní. A široce se usmíval.