,,Victore?" nevěřil svým vlastním očím, že je tu s námi. ,,Co tu děláš?"
,,Nevidíš, mám tvou dceru," strčil do mě hrubě až jsem myslela, že upadnu.
,,Lauren, zlatíčko, jsi v pořádku?"

Páni uměl to hrát vážně skvěle.

,,Tati, prosím tě pomoc mi," ale stejně tak i já. V očích se mi objevily slzy, ale nebyly to slzy strachu, že mě Victor drží v zajetí, ale slzy smutku, jak jsem celé ty roky mohla věřit někomu tak ohavnému a manipulativnímu člověku jako je Taylor.

A když teď stál přede mnou, před očima se mi objevila vzpomínka, jak zabil mou matku.

,,Všechno bude v pořádku Lauren, neboj se," usmál se na mě a pak pohlédl na Victora s odporem a nenávistí v očích. ,,Pusť mou dceru!"
,,Nepustím, chci něco na oplátku. Něco co vím, že máš zrovna u sebe," kývl jeho směrem. Tylorovi oči zamířily ke koženěmu váčku, který měl připevněný ke kalhotám. Semkl rty do úzké čárky a sevřel pevně víčka.

,,Je mi líto Victore, ale to nemůžu. Pro dobro všech," zvedl zrak na Victora. ,,Promiň Lauren," řekl potichu mým směrem. ,,Zabte je!"
,,Cože? Ne!" vyřikla jsem. ,,To přece nemůžeš, jsem tvá dcera, necháš mě zabít jen pro nějaké obyčejné kameny, které ti jsou stejně k ničemu?!"
,,Nejsi má dcera!" vykřikl zpět a je tváře se zbarvily do ruda. ,,Jsi jeho dcera!" vztyčil ukazováček na Victora.
,,Tím se tedy všechno mění," řekla jsem. Překvapilo ho, že jsem na jeho větu nijak nereagovala. ,,Víš Taylore," kývla jsem na svého pravého otce. ,,Já už to všechno vím," v tu chvíli mi otec rozvázal ruce a já byla opět "volná". To samé udělali kluci. ,,Vím úplně všechno. Vím co jsi za monstrum, vím co chceš provést. Ale k tvému štěstí ti v tom zabráním. Takže mi vydej krystal, který jsi ukradl," natáhla jsem k němu ruku. Nevěřícně na mě koukal a jeho levé oko začala lehce cukat.

,,Takže, víš vše," začal se smát. ,,Tím je to lepší pro mě má drahá. Nebude mi líto, když se tě zbavím, stejně jako tvé matky."
,,Pokud neumíš počítat, je nás víc než vás," ozval se Mitch.
,,V tom nevidím překážku," mrkl na Mitche. ,,Zabte je!" zavelel svým mužům, ale ti nevěděli, co mají dělat. Jak by přeci mohli zabít velitelovu dceru. ,,Říkám, zabte je!" opakoval svá slova ještě hruběji než předtím. Jeho pár mužů se k nám s meči přibližovali. ,,Ježiš, vy jste tupci!" Vytáhl svůj meč a šel proti nám. Všichni jsme se po sobě rozhlédli. Neměli jsme se jak bránit. Naše zbraně zůstaly u skřetů, neměli jsme nic.

Začali jsme lehce ustupovat a připravovali se co se bude dít. Taylor si všiml, že nejsme ozbrojeni a na tváři se mi objevil posměšný úšklebek.

,,Ale ale, kdepak máte své zbraně?" naklonil hlavu na levou stranu. ,,To pro mě bude jednoduší, ale já to jednoduché mít nechci," ohodil svůj meč do trávy a pokynul hlavou svým mužům aby udělali to samé. Poslušně ho poslechli a my se mohli připravit na pěstní boj.

Taylor se rozeběhl k Victorovi a udeřil ho pěstí na lícní kost. Oba muži se vydali směrem k nám.

Boj byl celkem vyrovnaný jelikož jsme všichni měli stejný výcvik, věděli jsme, co od druhého čekat. Ovšem ani jeden z nás nevyšel z boje bez jediného zranění.

,,Tohle je k ničemu," ozval se po chvilce Taylor a zrychleně dýchal. Vytáhl krystal z malého váčku, který měl připevněný u kalhot. ,,Jinak to nepůjde," pokýval hlavou a zahleděl se do krystalu. Natáhl ruku k naším směrem společně s krystalem.
,,Počkej," vykřikla jsem. ,,Tohle nemůžeš. Ani netušíš jakou má ten krystal moc."
,,Ale vím Lauren, moc dobře to vím," škodolibě se na mě usmál. ,,Nebude vás vůbec škoda," řekl a v ruce ještě více sevřel krystal. ,,Sbohem."

Z krystalu se začala šířit modrá barva. Všichni jsme stáli u sebe a čekali co se bude dít. Světle modrá barva jako ta nejčistčí řeka se kolem nás utvořila do kruhu a oddělila nás od Taylora a jeho mužů. Cítila jsem slabou vůni potoků a řek. Cítila jsem, jak na mě dopadlo několik kapek studené vody. Zavřela jsem oči.

'Použij krystaly.'

Ozvalo se někde z dálky.

'Použij všechny tři krystaly.'

Ozvalo se znovu. V ten okamžik mě to napadlo. Mám přeci tři krystaly a to je víc než jen jeden. V rychlosti jsem ze sebe strhla batoh a hrabala se v něm.

'Ne, Victor je má u sebe.'

Ten kruh, který se kolem nás tvořil nabíral na síle. Začala jsem si připadat jako když jsem ve vodě a topím se. Nemohla jsem pořádně dýchat. Dusila jsem se vodou.

Natáhla jsem ruku k Victorovi a z kapsy u jeho kalhot nahmatala váček s krystaly. V duchu jsem se zaradovala a obsah jeho kapsy vytáhla.

'A co teď?' zeptala jsem se v duchu. Ale žádná odpověď se mi nedostala. Nenapadlo mě nic jiného, než vztyčit ruku před sebe. Směřovala jsem na Taylora a čekala co se bude dít.

Cítila jsem, jak se mi ruka zahřívá a hned na to chladne. Pod nohami jsem ucítila slabé chvění. Přes hustý kruh, který byl stále kolem nás a sílil jsem neviděla zhola nic. A pak se to stalo. Z krystalů začaly létat pruhy barev a odrážely tak Taylorovo útok.

***
Zdravíčko moji milý čtenáři 😊
Je tu další kapitola a malý souboj mezi Lauren a Taylorem. Jak myslíte, že to dopadne ?