Byl to ten nejzvláštnější den v Bradavicích. Ráno jsem se ještě procházel po škole a šel na výuku, když najednou spadla pátá zeď a z mého přítele se stala lovená kořist. Několik hodin jsem přesvědčoval havraspárské o jeho nevinně a odvyprávěl jsem jim kus jeho příběhu. A pak, zničehonic, se objeví u nás na koleji po boku Yoongiho. Nerozumím tomu, co se děje. A teď sedím na své posteli a prsty přejíždím po jeho paži. Celou noc prospal, ani se nehnul. Měl jsem o něj hrozný strach, ale Jisoo mě ujistila, že to bude pouze z vyčerpání.

Jakmile jsem s pomocí ostatních přenesl Taeho do svého pokoje, zaplavil jsem nejen já, ale i ostatní studenti Yoongiho otázkami. Tohle mi totiž nešlo do hlavy. Yoongi nám vyprávěl, jak se procházel po škole a našel ho v jedné učebně. Když jsem se dozvěděl, v jakém stavu byl, měl jsem dojem, že též omdlím. Řezné rány rozhodně nemá od nikoho cizího, nýbrž sám od sebe. Mrazí mě po zádech při myšlence, že si ublížil. Yoongi nám dále řekl, že mu svědomí nedovolilo ho tam nechat a tak ho vzal sem, protože jinam nemohl. Skočil jsem mu okolo krku a furt dokola šeptal poděkování. Nechci si ani představovat, jak by dopadl, kdyby ho tam našel někdo jiný.

Většina studentů vypadala dost vyděšeně po skončení Yoongiho vyprávění. Nastala otázka: co teď? Je proti pravidlům školy mít na koleji cizí osobu. Ale myslím si, že to co se aktuálně děje, je též proti pravidlům a očividně to nikoho nezajímá. Poprosil jsem je, abychom tady Taehyunga nechali. Byl unavený a zraněný. Se zaváháním studenti jeho pobyt povolili, ale našli se i tací, co byli proti nebo se hodně báli. Jednalo se spíše o mladší studenty. Mě už to moc nezajímalo a přesunul jsem se k sobě do pokoje, zatímco ve společenské místnosti Jisoo zahájila asi už čtvrtou přednášku za tento den. Myslím si, že všichni potřebujeme spánek.

Už bylo druhého dne a Tae se zatím ani nepřetočil. Stále ležel na zádech s hlavou lehce natočenou doprava. Jisoo a Mina byly jediné starší dívky, které měly jak Bylinkářství, tak Lektvary (a kterým důvěřuji) a uvařili pro Taehyunga léčivý lektvar a nějakou mast. Ani netuším, kde se na to sebrali přísady, ale netrápím se tím. Důležité pro mě je, že fungují. Včera jsem namazal všechny modřiny a rány. Nejhůře na tom byly asi jeho záda. Též mi Yoongi řekl o jeho kotníku. Mimochodem, Yoongi mě obeznámil s tím, že se před Taehyungem prokecl a řekl mu, že jsem část jeho života převyprávěl celé havraspárské věži. Trochu se tedy bojím, že na mě bude naštvaný až se probudí.

"Dobré ráno," pozdravil mě Seungmin a vstoupil do mého pokoje. Hned za ním byla Mina, Jisoo a Yoongi. Přinesli mi snídani, která byla podstatně větší než obvykle, aby se mohl najíst i Tae. Myslím si ale, že nebude chtít moc jíst. Včera večer naši kolej ještě navštívil náš kolejní profesor, Kratiknot. Modlil jsem se k Merlinovi, aby nás někdo profesorovi nenaprášil. Nikdo ale nic neřekl a tím jsem si potvrdil, že orli jsou na mé straně. Dneska se ještě neučilo. Na chodbách to vypadá jak v zoo. Nebelvírští se vymkli kontrole a prohledávají celý hrad. To stejné začali i zmijozelští, ale jakmile se tyhle dvě koleje setkaly, vzešla z toho malá bitka. Obě koleje chtěli chytit Kruvalského Hada, ale rozdílnosti a nenávist jim nedovolila spolupracovat. Někteří mrzimorští se přidali k družině nebelvírských, jiní zas nečině přihlížejí tomu chaosu. Co dělá profesorský sbor mi není známé, ale očividně velké hovno, když se situace stále neuklidnila.

"Ještě se neprobudil?" položil Min otázku, na kterou jsme všichni znali odpověď. Záporně jsem zakýval hlavou a pohlédl na jeho uvolněnou tvář, kterou ve spánku vždy mívá. Potřebuje nabrat síly, ale trochu mě tím i děsí. Snad se probere co nejdříve.

"Říkal Kratiknot ještě něco důležitého?" optal jsem se, ale vlastně mě to moc nezajímalo. Dostal jsem zápornou odpověď. Profesor pouze vyjádřil radost nad tím, že se neúčastníme toho šílenství. Dál jsme si povídali, zatímco jsem jedl obloženou housku. Měl jsem docela hlad. Včera nám byla poslána večeře, která by se tak ani neměla nazývat. Skoro vůbec jsem se nenajedl. Proto jsem teď s chutí jedl už druhou housku a zapíjel to pomerančovou šťávou.

"Kooku, podívej se," řekla zničehonic Mina a lehce rukou ukázala na mou postel. Otočil jsem hlavou a rozzářily se mi oči. Taehyungova hlava byla otočena na druhou stranu, směrem ke mně. V tu chvíli dokonce zkřivil obočí a nahlas povzdechl. Došlo mi, že se probouzí. Uvnitř jsem křičel radostí, jakmile pootevřel oči, které ale vzápětí rychle zavřel kvůli světlu, kterého ho oslepovalo. Na třetí pokus je otevřel úplně a dlaní si je promnul.

"K-Kookie," zachraptěl svým hlubokým hlasem. Málem se mi nahrnuly do očí slzy, jak jsem byl rád, že slyším jeho hlas.

"Taehyungie, jak se cítíš?" mluvil jsem potichu, jeho uši byly ještě citlivé. Naklonil jsem se k němu blíž a pohladil ho po tváři. S námahou se zapřel a zvedl se. Musel jsem mu dělat oporu, protože jeho tělo bylo stále slabé. Natáhl jsem se pro lahvičku na nočním stolku, kde se nacházel léčivý lektvar. Jakmile jsem se otočil, uviděl jsem Taehyunga, který zaraženě a zmateně hledí na mé přátele, kteří mu dost podobný pohled opětovali. Následně se začal rozhlížet kolem sebe a zorničky se mu zúžili, když si uvědomil, že tohle rozhodně není ošetřovna ani jeho pokoj.

"Vítej v havraspárské koleji, Tae," řekl jsem s úsměvem a chytil ho za dlaň.

"J-Jak jsem-"

"Yoongi tě včera přinesl. Omdlel si jakmile si překročil práh našich dveří," obeznámil jsem ho a palcem mu přejížděl po hřbetu ruky. Jsem sebe jsem tím ujišťoval, že je vzhůru a v pořádku. Navíc jsem měl nutkání ho obejmout, což si nejsem jist, jestli by v tuhle chvíli uvítal.

"Pamatuji si na to množství schodů," zašeptal s pohledem upřeným do nejstaršího v místnosti. Z jejich pohledu jsem nebyl schopen nic vyčíst. Následně se podíval na své předloktí, na kterém se nacházely již zahojené jizvy.

"Mina s Jisoo uvařili léčivý lektvar. Měl by si ho dopít," podal jsem mu ho nechávajíc druhou ruku položenou na jeho přikrytých nohách.

"My asi půjdeme. Kooku, ve dvanáct je oběd," připomněla mi Jisoo a ostatní popostrčila, aby opustili místnost. Usmál jsem se na ní a přikývl. Jakmile se zavřeli dveře. Zvedl jsem se ze židle a posadil se na kraj postele tak, abych byl naproti němu.

"Ani nevíš, jak moc jsem se o tebe bál," vyhrkl jsem. Tae se napil lektvaru a mírně zkřivil tvář. Pravděpodobně to nebude moc dobré. Lahvičku jsem si od něho převzal a vrátil ji na noční stolek.

"Říkal jsi mou minulost," neptal se, prostě to oznámil. Mírně jsem ztuhl a sklopil pohled. Doufal jsem, že to přijde až za nějakou dobu, ne pár minut po jeho probuzení. Nepoužil ale naštvaný tón hlasu. Stále zněl poměrně unaveně.

"Ano Tae. Potřeboval jsem je dostat na naši stranu. Už jsem nemohl poslouchat, jak tě pomlouvají a přisuzují ti nepravdivé činy. Nevydržel jsem to. Snažil jsem je přesvědčit i bez toho, ale moc mi nevěřili. Věř mi, že nerad jsem se k tomu uchýlil. Byl jsem opravdu stručný a především jim vyvrátil jejich tvrzení. Vím, že to ode mě nebylo správně. Odpusť mi to, ale díky tomu jsi teď tady. Celá havraspárská kolej ví, že si tady. Jsou ochotni ti poskytnout úkryt, než se situace uklidní," povzbudivě jsem se usmál a chytl ho za obě dlaně. Pohlédl jsem mu do očí, které mi připadaly tak krásné.

"Tady jsi v bezpečí," řekl jsem tiše. Jeho pohled změkl. Už jsem to nevydržel a přitáhl si ho do objetí. Bylo to tak uklidňující. Hlavu mi položil na rameno a zabořil do ohbí krku. Jemně jsem ho hladil po zádech, kde už se též nacházely pouze jizvy a žádné rány.

"Chyběl jsi mi, Jungkookie," polochtal mě jeho horký dech na krku.

"Nech toho, ještě mě rozpláčeš," fňukl jsem a více ho na sebe přitiskl.

***

"Ne, to není dobrý nápad," řekl rozhodně, zatímco jsem jo za ruku táhl z mé postele. Od jeho probuzení uběhlo už několik hodin a Tae se plně zotavil. Jeho kůže měla typickou alabastrovou barvu, oči byly zářivě hnědé a po ránách nebyly ani skoro žádné památky. Teď jsme ale zápasili s jiným problémem.

"Věř mi Tae. Všichni souhlasili," snažil jsem se ho dotáhnout do společenské místnosti. Oběd jsem nám přinesl do mého pokoje, ale myslím si, že by bylo dobré, kdyby se Tae ukázal i ve společenské místnosti. Chápu jeho obavy, ale měl by se obyvatelům svého úkrytu ukázat. Nejen že to bude působit lépe, ale chci, aby pochopili, že Taehyung není špatný člověk. A zároveň aby i on poznal nové lidi. 

"Jungkooku!" lehce zvýšil hlas a vytrhl se mi ze sevření. Mračil se, ale spíše se mi zdál vyděšený než naštvaný.

"Tae, chci abys poznal mé přátele a mou kolej. Vaše kolejní místnost je opravdu zajímavá a krásná. Nech mě se taky pochlubit. Prosíííím," pokusil jsem se udělat psí oči a očividně to zafungovalo, protože sice protočil očima, ale usmál se.

"Budu celou dobu s tebou. Uvolni se a zkus nezamrznout. Uděláš tak lepší dojem," usmál jsem se na něho a dal mu rychlou povzbudivou pusu na tvář. Jemně jsem ho chytl za ruku a vydal se ke dveřím. Prošli jsme malou chodbou a slyšeli hlasy vycházející z místnosti před námi. Stisk mé dlaně zesílil. Palcem jsem mu přejížděl po hřbetu dlaně a uklidňoval ho. Ptal jsem se studentům, jestli jim to nevadí, když Taeho přivedu, aby nebyl neustále zavřený v jedné místnosti. Souhlasili a ti, kteří ne, společenskou místnost opustili. Ty zbylé jsem poprosil o schovívavost a trpělivost. Vysvětlil jsem jim, že ani pro něho nebude jednoduché sem jen tak přijít. Věřím tomu, že vše dopadne hladce.

Vkročil jsem jednou nohou do společenské místnosti, když jsem byl nucen se zastavit. Ještě ve stínu se Tae zastavil. V jeho očích jsem rozpoznal strach. Nevěřil, že by ho mohli dobře přijmout, že ho nebudou soudit a darovat mu nenávistné pohledy. Usmál jsem se na něj a zatáhl za naše spojené dlaně. Skutečně udělal pár kroků ke mně a tím se ocitl na světle se mnou. Až v tu chvíli jsem se podíval před sebe a byl příjemně překvapený. Nikdo na nás nehleděl, každý se věnoval svému. Těšilo mě, že mou žádost vzali na vědomí. Rozešel jsem se k pohovkám u krbu, kde seděli moji přátelé. Taehyung mě pevně držel, až jsem měl pocit, že mi ruku rozdrtí. Nic jsem s tím ale neudělal.

Došli je až k pohovce, na kterou jsme se posadili. Nikdy na mě Tae nepůsobil tak plaše. Díval se do země nebo do svého klína, takže jsem do něho jemně strčil, aby zvedl zrak. Usmál jsem se na něj a hlavou kývl do prostoru. Konečně se rozhlédl kolem sebe. Zorničky se mu rozšířily, jakmile spatřil hvězdnou oblohu nad námi. Byl jsem rád, že si jako první všiml tohohle vzhledem k naší astronomické minulosti.

"Taehyungie, rád bych ti představil své přátele. Jisoo už znáš, Minu taky a Yoongiho si potkal včera. Vedle něho sedí Seungmin. Chodí do 5. ročníku a pokud se nemýlím, jeden projekt dělal s Minhem, že ano?" otočil jsem se na zmiňovaného, který přikývl. Tae si ho prohlédl od hlavy až k patě. Zatím byl docela napnutý, ale snažil se se neschovávat po masku, což beru jako úspěch.

"Vítej v Havraspáru, Taehyungu. Udělej si pohodlí," popřála Jisoo s lehkým úsměvem. Kývl na ni hlavou, ale úsměv ji neoplatil. To jsem ani neočekával.

"Jaká je situace?" zahájil jsem konverzaci.

"Venku to nevypadá moc dobře. Jsou rozdělení na skupinky a prohledávají školu. Zároveň se ještě nahání Nebelvír se Zmijozelem, takže Merlin aby se v tom vyznal. Myslím si ale, že si k nám nikdo přijít netroufne. Alespoň prozatím," domluvil Seungmin, který se před pár minutami vrátil z obhlídky hradu. Vděčně jsem se na něho usmál a následně si něco uvědomil.

"Jennie musí šílet strachy," řekl jsem s vážnou tváří a otočil se na něho. Ani si radši nechci představovat, co se ve Zmijozelu stalo. Očividně ale Jennie a Primuska situaci neustály. Musí mít ale strach, protože ani ony netuší, kde se aktuálně Tae nachází. Pravděpodobně ještě s Minhem a Hyunjinem též prohledávají školy, aby ho našli dřív než ostatní. Někdo by jim asi měl dát vědět, že je v pořádku.

"Jakmile mě uvidí, zabije mě," konstatoval potichu. Měl pravdu. 

"Venku jsem ji neviděl," promluvil zamyšleně Min. Je pochopitelné, že při takovém množství studentů nemohl zahlédnout všechny. Od aktuální situace jsme se odklonili a započala klasická konverzace. Taehyung nás poslouchal a postupně si prohlížel naši společenskou místnost. Mou dlaň ale za celou dobu nepustil. Brzy se u nás objevili domácí skřítci, kteří přinesli večeři. Pravděpodobně si Taeho nevšiml. Do místnosti se ale začali trousit i ostatní studenti, kteří si šli pro jídlo. Všichni si dříve nebo později Taehyunga prohlédli. Někteří nás pozorovali i delší dobu. Zaslechl jsem od vedlejšího stolu hlas jedné dívky z mladšího ročníku, která poznamenala, že si není jista, jestli jsme opravdu jen kamarádi. Věděl jsem, na co narážela. Nehodlal jsem ho ale pustit. Jaký konkrétní vztah mezi sebou máme není jejich věc.

Najedli jsme se a já byl nadšený. Měl jsem své přátele po jednom boku, svého přítele po tom druhém. Dlouho jsem si myslel, že nic takového nebude možné. Teď je to ale realita. Taehyung se do konverzace nezapojil, ale postupem času se uvolnil. Prstem mi jezdil po dlani a zaujatě poslouchal. Nevypadalo to, že by se nudil. Po nějaké době se Mina zvedla a odešla. Prý si chce ještě něco na zítra přečíst. Seungmin se přesunul ke stolu vedle, protože si jeden z jeho spolužáků nevěděl rady s úkolem, který už Min měl dávno hotový. Nevím proč, ale vždycky mě zahřeje u srdce, když vidím Seungmina i s jinými lidmi než jsme my. To mi připomíná, že až se situace vrátí do normálu, mohl bych někdy zajít za Medovou partou. Už to bude nějaká doba, co jsem za nimi byl.

"Já už asi taky půjdu, dobrou noc," promluvil Yoongi a s protažením se zvedl. Nakonec jsem se zvedl i já s Taehyungem a vydali jsme se ke mně do pokoje. Při našem odchodu na nás někteří studenti zírali, ale pravděpodobně už to Taeho neznervózňovalo tolik jako před hodinou. Vešli jsme do mého pokoje, který na dobu neurčitou budu sdílet s Taehyungem. Kluci se přestěhovali do starších a mladších ročníků. Jsem jim za to opravdu vděčný.

"Nezvládl bych sdílet pokoj s někým dalším," konstatoval Tae, když se posadil na mou postel. Zamkl jsem za námi, protože bych byl nerad, kdyby nám sem v noci někdo vlezl. Dvojčata by toho byla schopna.

"Člověk si zvykne. Moc času tu ale netrávím, především tedy v poslední době," usmál jsem se a přesunul se k malé skříni vedle postele, kde jsem měl vyskládané základní oblečení. Ten zbytek je v kufru pod postelí. Je pravda, že poslední dobou se sem chodím pouze vyspat. Dopoledne strávím v učebnách, odpoledne buď na trénincích, s Taehyungem anebo ve společenské místnosti. Ani za těch devět měsíců jsem se s kluky na pokoji tolik nesblížil, ale samozřejmě je to lepší jak na začátku. Otevřel jsem skříň a po jejím obsahu přelétl pohledem. Vytáhl jsem volné tričko a kalhoty, které jsem předal Taemu. Ač je už květen, noci bývají stále chladné. Z pod polštáře jsem si vyndal svoje věci na spaní a sundal si tričko, abych se mohl převléknout. Cítil jsem jeho pronikavý pohled, který mě již spíše přiváděl do rozpaků než děsil, jak tomu bývalo kdysi.

"Kde budu spát, Jungkookie?" s mým jménem si pohrál na jazyku. Mé tváře nabraly rudý odstín. Nad tím, kde bude spát jsem hlouběji nepřemýšlel. Moje postel není tak velká jako ta jeho. Je to jednolůžko, tím pádem pokud bychom chtěli spát spolu v jedné posteli, museli bychom být k sobě dost přitisklý. Myslím si ale, že by nám to nedělalo problém, ale otázkou je, nakolik by toto spaní bylo pohodlné. Mé myšlenky o tom, kde bude Tae spát se rozplynuly, jakmile se mi natiskl hrudí na záda. Ruce se obtočily okolo mého pasu a přitáhl si mě co nejblíže. Byl též bez trička, tím pádem jsem cítil jeho lehce chladnou kůži. Tohle se nezměnilo. Začal mi pokládat polibky na ramena a zadní část krku. Zavřel jsem oči a vnímal jeho rty. Chybělo mi to.

"Taehyungie~" povzdechl jsem si a zaklonil hlavu tak, abych si ji mohl položit na jeho rameno. Dlaněmi mě hladil po bříšku, stoupal výš a když mi letmo přejel přes bradavky, zadržel jsem dech. Vzrušovalo mě to. Otočil jsem se na něho a chytl jeho tvář do dlaní. Přitáhl jsem si ho do polibku, po kterém jsem tak toužil. Naše jazyky se splétaly a laskaly ten druhý. Bylo to neuvěřitelné. Mám pocit, že pokaždé je to lepší a lepší. Nehty mi jemně přejížděl po zádech. Obmotal jsem mu ruce kolem krku a zabořil je do jeho huňatých vlasů. Do polibku jsem lehce zasténal, když mi zmáčkl zadek. Lehce jsem se od něho vzdálil, abych nás mohl dotáhnout k mé posteli. Strčil jsem do něho, aby se posadil. Zapřel se dlaněmi a s úšklebek na tváři na mě hleděl.

Klekl jsem si na zem a začal ho líbat ba bříšku. Líbí se mi, že už se přede mnou nesnaží zakrýt své jizvy. Už dávno vím, že si je z velké části udělá sám a nijak mě to neznechucuje. Chci se ale postarat o to, aby tam už žádná další nepřibyla. Nadzvedl se a pomohl mi mu sundat kalhoty rovnou i se spodním prádlem. Měl jsem chuť zkusit opět něco nového. Polibky jsem sjel na jeho vnitřní stranu stehen. Bedlivě mě pozoroval nespouštějíc že mě pohled. Uchopil jsem jeho penis, načež z něho vyšel tichý sten. To mi ale nestačilo. Chtěl jsem slyšet, jak moc se mu moje činy líbí, jak moc ho vzrušuji. Sklonil jsem se a olízl jeho penis po celé délce. Pravděpodobně to nečekal, protože jeho odezva byla podstatně hlasitější. Začal jsem dávat polibky na jeho špičku. Stahoval jsem mu jemně kůžičku a dráždil ho. Sám sebe jsem chystal na to, co přijde dál. Pohlédl jsem mu do tváře, než jsem jeho penis pohltil svými ústy. Byl jsem překvapený z toho, jak veliký je. Začal jsem pohybovat hlavou nejdříve do půlky, abych si zvykl na jeho délku. Pak jsem se odvážil přidat. Zaklonil hlavu a slastně zasténal.

"Ahh... Kookie~" jeho hlas byl rajskou hudbou pro mé uši. Nosem jsem se otřel o jeho podbřišek. Cítil jsem ho až v krku. Trochu ti štípalo, ale dokud se neozve můj dávicí reflex, tak je to v pohodě. Zrychloval jsem a Tae mi zapletl dlaň do vlasů. Neurčoval si ale vlastní tempo, pouze mě za ně držel. Po chvíli jsem cítil, jak mu v něm cuká. Vzápětí se mi do pusy udělal, načež jsem jeho nadílku spolknul. Mělo to zvláštní chuť, nedokázal jsem ji popsat. Dlaní jsem si přejel po krku, protože jsem ho stále lehce cítil.

"Jsi samé překvapení," řekl mi, načež jsem k němu zvedl hlavu. Sklonil se ke mně a políbil mě na rty. Myslel jsem si, že se nebude chtít po tom líbat, ale opak byl pravdou. Dokonce mi jazykem rty obtáhl, snad jako by se snažil ochutnat sám sebe. Posadil jsem se mu na klín a přitáhl si ho do hlubšího polibku. Dlouho jsme ale takhle nevydrželi, protože Tae naše pozice položil a už se nade mnou nakláněl. Též jsem mu pomohl sundat mi zbylé oblečené, načež mi začal pokládat mokré polibky na hruď.

"Otoč se," poslechl jsem ho a přetočil se na břicho. Byl jsem trochu nervózní, když jsem ho neviděl. Tae mě líbal na zádech, což bylo velice příjemné. Uchopil mé boky a vytáhl mě za ně nahoru, tudíž jsem stál na všech čtyřech. Měl jsem tendence se ohlížet, abych na něj viděl. Dlaněmi mi hnětl půlky.

"Měl bych ti to oplatit," než jsem stihl jakkoliv zareagovat, ucítil jsem jeho jazyk u svého vstupu. Hlasitě jsem zasténal. Bylo to pro mě něco úplně nového. Připadalo mi to velice intimní. Nutilo mě to vzdychat a popadat dech. Jakmile ale přidal prsty, zabořil jsem hlavu do polštáře a tím se na něj ještě více vyšpulil. Mohl jsem se zbláznit. Tohle je ta nejlepší příprava ze všech.

"Líbí se ti to?" zamumlal do mé kůži. Věděl jsem, že se ušklíbl. Moc dobře věděl, co to se mnou dělá.

"Ahh... Tae~," povzdechl jsem si, když ze mě vyndal své prsty a začal jezdit penisem mezi mými půlkami. Narovnal jsem, ale vzápětí se mi opět podlomily ruce, když do mě vnikl. Z téhle polohy jsem ho zas cítil úplně někde jindy než předtím. Několikrát mě políbil na ramenech, aby mi dal čas si zvyknout. I na potřetí to docela bolelo. Když už mi došla trpělivost, přirazil jsem pánví oproti němu.

"Achh..." nic nedělal a nechal mě přirážet si ho do sebe. U toho mi hnětl půlky. Muselo se mu líbit mačkat je ve svých dlaních. Po chvíli už to nevydržel, pevně mě uchopil za boky a začal přirážet. Hrdelně jsem zasténal, protože hned ze startu nasadil vražedně rychlé tempo. Jeho přírazy byly rychlé a hrubé. Jednu ruku přesunul na mé rameno, které držel stejně tvrdě jako můj bok. Nevadilo mi to. V téhle poloze našel můj slastný pod hodně rychle. Vyhrkly mi slzy, když se do něho začal strefovat. 

"Ahh... Tae~... mhmn..." slastný uzel uvnitř mě se utahoval a utahoval. V jednu chvíli jsem se kolem jeho penisu stáhl natolik, že musel zastavit. Slyšel jsem jeho těžko oddechování. Vystoupil ze mě, načež jsem smutně povzdychl. Ta prázdnota se mi nelíbila. Netrvala ale moc dlouho. Otočil si mě čelem k sobě, načež jsem mu obmotal nohy kolem pasu. Přitáhl jsem si ho do polibku, zatímco do mě opět vnikl. Tentokrát jeho přírazy byly jemnější, přesto stále hluboké.

"Tohle... mhm... mám... n-nejradši," dostal jsem ze sebe s námahou, protože se mé schopnosti skládat nějaké rozumné věty každým jeho přírazem zmenšovaly.

"Co... tím myslíš?" optal se mě zadýchaně a mírně zrychlil. Zaklonil jsem hlavu a zasténal. Opět narazil do toho místa.

"T-t-takhle... když... ahh... tě v-vidíahhm!" přitáhl jsem si ho k sobě ještě víc. Nehty jsem mu zarýval do zad, už jsem se nezvládl kontrolovat. Oba jsme hlasitě oddechovali a sténali zároveň. Jeho pohled byl najednou o dost měkčí než obvykle. 

"Ahh~ Kookie... miluji tě," zasténal mi přímo do ucha. Do očí se mi nahrnuly slzy. Jeho slova mě zasáhla jako šíp. Chtěl jsem mu odpovědět. Opětovat mu tak krásná slova, která mi řekl, ale má hlava nepracovala. Vnímala pouze ten slastný pocit v mém podbřišku a hřejivý pocit na hrudi.

"Prosím, prosím, prosím," šeptal jsem neustále dokola, protože to byla jediná slova, která se mi vybavila. Prohnul jsem se, div si nezlomil páteř, když mé tělo ovládla vlna orgasmu. Udělal se hned po mně a zabořil mi hlavu do ohbí krku. Hlasitě jsme lapali po dechu a tiskli toho druhého k sobě. Tae ze mě vyšel, ale zůstal na mně ležet. Nepustil jsem ho. Vstřebával jsem, co vše se stalo. Na tvář se mi vloudil úsměv. Cítil jsem na rameni dopadat něco mokrého. Chytl jsem Taeho tvář do dlaní a přitáhl si ho k sobě tak, abych na něho viděl. Po tváři se mu kutálelo pár neposedných slz a oči byly skleněné. Moc doufám, že to jsou slzy radosti a úlevy jako ty moje.

"Miluji tě Taehyungie... celým svým srdcem," zašeptal jsem. Přitiskl své rty na ty mé, ale nezačali jsme se líbat. Pouze jsme se k sobě tiskly. I já jsem se už neudržel a rozplakal se. 

"T-Tak moc t-tě miluji, T-Tae," hlas se mi klepal, zatímco mi po tváři stékalo více a více slz. Tae mi je prstem začal utírat a pokládal mi na tvář jemné polibky.

"Už se mě nikdy nezbavíš, Jungkookie."

... Tajemství Hada a Orla ...