"Wendy se řítí rychlostí blesku a vyhýbá se Potloukům, které na ni neposlal nikdo jiný než Kim Namjoon. Nahrává Yuri, která labutí smyčkou zmátla své soupeře a míří k brankovišti. Camrál se vrací do ruky kapitánky a ta se připravuje na střelbu, střílí... a je to gól, dámy a pánové! Havraspár dorovnává 70:70!" hřištěm se nesl radostný pokřik. Zápas byl velice napínavý už od samého začátku.

"Stále nevěřím tomu, že jsi nám to zatajil! Já jsem to věděl!" řekl již po několikáté Hyunjin směrem ke svému nejlepšímu kamarádovi, který se nezmohl na nic jiného než na protočení očí v sloup. Blonďák si toho nijak moc nevšímal a s nadšením ve tváři pozoroval dění zápasu. Dnešní den pro něho byly druhé Vánoce. Jako vášnivý milovník famfrpálu, a módy, si tuto trochu improvizovanou akci školy moc užíval.

"Wow, viděli jste to?! To bylo hustý! Taehyungu, fakt to nerad říkám, ale myslím si, že proti němu nemáš šanci, což mě docela sere," zanadával si Hyunjin, přesto se nakonec usmál. Taehyung ho poslouchal jen na půl ucha. Celou dobu měl oči přilepené k obloze, na které se pohybovala jedna určitá osoba. Nemohl od Jungkooka odtrhnout pohled. Připadal mu fantastický, jako by snad před zápasem nebyl nervózní a nechtěl z jeho náruče pryč.

"Ale no tak, přece mu nevypálíš do zad díru," zašeptala laškovně jeho směrem Jennie, která už nějakou dobu pozorovala svého kamaráda, jak očima pronásleduje havraspárského chlapce.

"Nemůžu," odpověděl jí stejně hlasitě jako předtím ona. Prostě toho nebyl schopný a ani nechtěl. Pohled na Jungkooka, který prořezával vzduch špičkou svého koštěte, byl úžasný. Lhal by, kdyby tvrdil, že ho to lehce nevzrušuje.

"Johnny se proplétá mezi protihráči s jasným směrem. Připravuje se na nahrávku a - ou! Johnnyho obličej zasáhl Potlouk a Camrál se dostává do držení havraspárských. Sooyoung se nebojácně vrhá do nepřátelského území a nahrává Wendy. Cestu ji zatarasila Hyoyeon, ale havraspárské kapitánce se podařilo vyváznout i s Camrálem v ruce - jen do toho Wendy! - omlouvám se paní profesorko, na podpoře přece není nic špatného. Ano, já vím, ale... Ano komentuji zápas, nerozčilujete se paní profesorko, trefí vás šlak. Merline pardon! - Camrál mají v držení nebelvírští. U Dojoonu ale nezůstane dlouho, protože nahrává své kolegyni Hyoyeon."

Kunovo komentování bylo velice oblíbené a studenti se smíchem poslouchali jeho dohadování s profesorkou Přeměny. I přes oblíbenost a Kunovu všestrannost a pozornost nebylo jeho komentování schopno zajistit plný pohled na situaci. Přesně na druhé straně hřiště se totiž dva chytači vrhli stejným směrem a započali svůj závod o Zlatonku. Chvíli trvalo, než si jejich počínání získalo pozornost diváků, ale jakmile se tak stalo, nikdo od nich nemohl odtrhnout pohled. Už Taehyung nebyl jediný.

"Podívejte se na jihovýchod! Jungkook s Lisou se vrhli za Zlatonkou, co jim rychle prchá před prsty. Kdo ji chytí a rozhodne o zakončení zápasu? To se za pár okamžiků dozvíme. Oba chytači jsou přitisklí ke svým násadám a letí rychle jako samotné světlo. Pozor! Jungkook náhle mění směr a zpomaluje. Co to vyvádíš kluku!"

Studenti nechápavě pozorovali havraspárského chytače, který letěl směrem k nebi. Někteří nechápavě kroutili hlavami, jiní nedočkavě čekali, co se stane. Za to Taehyung se ušklíbl, co u něj na veřejnosti nebylo běžné. Od si narozdíl od ostatních rychle uvědomil, o co se jeho přítel snaží. A věřil mu, že to zvládne. Celý minulý týden spolu chodili po večerech trénovat.

"Co blázní?!" otočil se na něj nechápavě Minho, který narozdíl od ostatních moc strategiím a technikám famfrpálu nerozuměl.

"Počkej, fakt to chce udělat?! Dneska trochu fouká," konstatoval s lehce starostlivým tónem hlasu blonďák. Někdo by si mohl myslet, že mu snad Jungkook přirostl k srdci a že nechce, aby se zranil. Ono je to z části pravda, konečně se alespoň trochu sblížili, ale Hyunjin moc nestál o nějaký bližší kontakt. Blonďáka spíše trápilo, aby Nebelvír nevyhrál. Už prohráli první zápas proti Mrzimoru, ale pokud by prohráli i tenhle, znamenalo by to, že jejich šance na první místo jsou nulové. A to znamená větší šanci pro Zmijozel, který dnes pouze čeká jeden zápas, který bude i poslední za dnešní den.

"Zvládne to," odpověděl jednoslovně Taehyung, aniž by od nebe odtrhnul oči. Zrovna zafoukalo a ač věřil svým slovům, přesto se uvnitř něho vzbudily malé obavy. Za to Jungkook nad tímhle vůbec nepřemýšlel a dále letěl výš a výš. V té rychlosti ani nemohl tušit, jestli fouká nebo ne. Neustále kontroloval vzdalující se dění pod sebou a hlídal si vzdálenost mezi svou soupeřkou a Zlatonkou.

"Teď nebo nikdy," řekl sám sobě a pevně uchopil násadu, jejíž špičku nasměroval kolmě k zemi. trvalo to pár sekund, než se dostavil onen volný pád, přesto to Jungkookovi připadala jako věčnost. Věčná chvíle, při které se zhluboka nadechl. Už musel jen věřit a doufat, protože se najednou začal řítit neuvěřitelnou rychlostí přímo k zemi.

Studenti včetně profesorů zalapali po dechu, když pozorovali havraspárského chytače, který se jako blesk vynořil z oblaka a přibližoval se k zemi. Prosvištěl to těsně před Lisou, svou sokyní, která sotva zabrzdila, aby jí Jungkook nesmetl a nevzal s sebou. V šoku se rozhlédla kolem sebe a zmateně hledala Zlatonku, pro kterou už se natahovala. Nikoho však nezajímala, protože všichni měli upřené zraky chlapci, který se každou chvíli blížil k zemi víc a víc. Někteří dokonce vykřikli, protože Jungkook byl opravdu blízko k překvapení všech ostře těsně nad zemí změnil směr a vyletěl do prostoru s dlaní nad svou hlavou, kde svíral malý zlatý míček.

"Dámy a pánové, to bylo neuvěřitelné! Jungkook polapil Zlatonku a předvedl tento krásný kousek, Pád Smrti. Havraspár vyhrává 240:100. Zápas je u konce!" celým hřištěm se nesl dlouhý potlesk a vřískot. Tohle se jen tak nevidí. Jungkook přistál na zem a hned byl obalen svými spoluhráči, kteří se ho samým nadšením pokusili uškrtit. Taehyung najednou pocítil menší zlost. Chtěl být první, kdo Jungkooka obejme po jeho zápase. Chtěl být první, kdo mu řekne hezká slova. Tak moc si přál za ním jít, ale nemohl, a to ho štvalo. Nemohl dlouho žárlivě pozorovat svého přítele, jak se objímá se svými spoluhráči, protože ti jeho se právě chystali do šaten. A když vyhrají, přesto od nich sotva uslyší hezké slovo.

Všechno bylo úžasný. Byl jsem v naprosté euforii a nemohl se přestat usmívat. Den, ze kterého jsem měl strach, se stal nejlepším dnem v mém životě. Ani nejsem schopný vyjádřit jakou radost mám sám ze sebe. Byl to spontánní nápad, vůbec se mi to nemuselo povést, přesto jsem do toho šel. Teď jsem nemohl odtrhnout oči od Taeho, který se zrovna ladně vyhnul Potlouku, který na něj mrzimorský odražeč poslal.

Taehyung je dokonalý při všem, co dělá. Na koštěti se pohybuje tak elegantně, že to snad vypadá, že se pro to narodil. Držel jsem mu palce. Tak moc jsem si přál, aby vyhrál, abych viděl na jeho tváři ten okouzlující úsměv. Dokážu si přesně představit, jakou radost z toho bude mít, ale zároveň vím, jak zklamaný a naštvaný bude, když se mu to nepovede. Já mu ale věřím. Vím, že to dokáže.

Seděl jsem na kraji hlediště hned vedle východu. Nezajímalo mě, kde se nachází Jisoo a ostatní. Merlin ví, jestli mi vůbec chtěli pogratulovat, ale na hřiště za mnou neseběhli, jak to vždy dělávali. Nebudu lhát, uvnitř mě to zamrzelo, ale snažím si připomínat, jak se ke mně zachovali, abych zachoval chladnou hlavu. Rozhodně to nebudu já, kdo se přijde omluvit, nic špatného jsem neudělal.

"Chytači se řítí v těsné blízkosti za Zlatonkou. Vyhnuli se Potlouku, který na ně poslal Zmijozel a který byl jistě mířený na nebohého Jisunga. Oba chytači ale nepolevují a drží se sebe zuby nehty. Jak dlouho to potrvá? Uvidíme dneska další Pád Smrti?" bylo hezké slyšet další pochvalu, ale já jsem čekal na tu od jednoho konkrétního člověka, který zrovna sedí na koštěti, zatímco mu vlasy vlají ve vzduchu. Vypadá tak dokonale, už chci být u něj.

"Pozor dámy a pánové, dostáváme exkluzivní slalom v podání Hana Jisunga a Kima Taehyunga. Kličkují si to mezi věžičkami tribuny v protisměru, div se nesrazí. Jeden z nich ale je rychlejší. A je to Kim Taehyung, který se vyřítil jako první a který si tím vytvořil náskok 5 metrů. Jen tak tak se vyhnul Potlouku a podlétá Hoseoka, který se mu přifařil do cesty, aby jeho náskok zbrzdil. To se mu ale nepovedlo! Taehyung nezpomaluje ani před blížící se tribunou havraspárských, tak snad do ní nenarazí. To brzdy očividně nezná, protože ještě zrychluje a letí přímo. Pozor!"

Vykřikl Kun do mikrofonu, zatímco já jsem zavřel oči. Rychle jsem je ale otevřel a překvapeně hleděl na Taehyunga, který se vznášel ve vzduchu kousek nade mnou se Zlatonkou v ruce. Dal bych učebnici lektvarů do ohně, že se na mě podíval a ušklíbl, než se s dlaní zvednutou nad svou hlavou vydal doprostřed hřiště. Studenti tleskali, ale nebyl to tak intenzivní potlesk, jako jsme předtím měli my. Přesto jsem byl rád, když jsem viděl i mrzimorské tleskat. S úsměvem jsem sledoval, jak Tae přistál a hned k němu běžela Jennie, Irene, Minho a Hyunjin. První zmiňovaná mu padla okolo krku, což ve mně vzbudilo lehkou žárlivost, ale tu jsem hned zahnal. Dovedu si představit, jak je Jennie hrdá.

Neotálel jsem dlouho a opustil havraspárskou tribunu. Tae též zmizel v hřiště, takže jsem usoudil, že se šel převléknout. Mířil jsem k šatnám doufajíc, že mě nikdo neuvidí. Všichni ale ještě byli na tribunách. Pokračoval jsem v chůzi, když v tom jsem na rohu do někoho narazil. Překvapeně jsem pohlédl na onu osobu a můj údiv se ještě rozšířil, když jsem se setkal s jeho krásnýma očima. 

"Tae," vyslovil jsem pouze, než jsem mu skočil okolo krku. Rychle mi obtočil ruce kolem pasu přitahujíc mě na své tělo.

"Vyhráli jste, Taehyungie," řekl jsem, ač to bylo jasné. Oba jsme si s úsměvem pohlédli do očí. Měl jsem na mysli tolik slov, které jsem mu chtěl říct, ale nezmohl jsem se na ani jedno. Dívali jsem se sobě navzájem do očí, než jsme je zavřeli a nechali naše rty mluvit za nás. Bylo to tak příjemné a okouzlující. Všechna slova v mé hlavě se vypařila. Dokázal jsem pouze vnímat jeho rty, které se otíraly o ty mé. Byly jako puzzle, dokonale k sobě pasovaly.

"Tae... už to nevydržím," odtáhl jsem se od něho a velice udýchaně promluvil. Cítil jsem neuvěřitelnou touhu mu být blíž, ještě blíž. Mohl jsem z toho zešílet.

"Já taky Jungkookie," zašeptal mi ke rtům, o které se otřel. Rozhlédl jsem se kolem nás, a když jsem viděl, že stále nikdo do hradu neodchází, chytl jsem Taeho za ruku a rozeběhnul se s ním k hradu. Vůbec mě nezajímalo, že má na sobě ještě dres a pláštěm se znakem své koleje. Naprosto mi to bylo ukradené. Oba jsme vběhli do hradu, kde jsme se ale zastavili. Kam teď?

"Pojďme ke mně," promluvil a udělal krok, který jsem ale já neudělal. Nevím, jestli to je dobrý nápad. Pokaždé, když jsem tam byl, neskončilo to dobře. Mám právo být skeptický. Taehyung si mého výrazu všiml a přistoupil ke mně.

"Neboj se, nedovolím, aby nás někdo vyrušil," řekl a nahnul se k mému uchu, "tentokrát zamknu."

Sbíhali jsme schody dolů a prošli dveřmi do zmijozelské společenské místnosti. Máme jediné štěstí, že účast na famfrpálovém dni byla povinná. Přesto myšlenka toho, že za chvíli se tahle místnost bude hemžit hady. Snažil jsem se ale na to nemyslet a následoval Taeho do dveří, které mi už byly trochu známé. Jakmile jsme vešli dovnitř, Taehyung dveře zavřel, vytáhl hůlku a přiložil jí ke klice. Něco tiše zamumlal, co se vůbec nepodobalo klasickému zamykacímu kouzlu, takže jsem byl mírně zmatený.

"Co jsi použil za kouzlo?" zeptal jsem se, zatímco si Tae pokládal hůlku na stůl a sundával plášť.

"Černá magie," odpověděl mi lehce a přistoupil ke mně, "věř mi, to nikdo neodemkne."

Než jsem stihl něco namítnout, pohltil moje rty svými. Nijak jsem se tomu nebránil a poddal jsem se mu. Spokojeně jsem mu zapletl prsty do vlasů a zatáhl za ně, když mi jazykem pronikl do úst. Miluji to. Tae do mě začal tlačit a tím jsem byl nucen začít couvat. Netrvalo to dlouho a narazil na postel, do které mě strčil. Zapřel se rukama vedle mojí hlavy a hleděl na mě s takovým vzrušením, až jsem měl z toho pohledu potřebu zasténat.

"Ani nevíš, jak moc tě toužím zničit," zavrčel mi do rtů než si je hrubě přivlastnil. Nasál mi dolní ret a zkousl ho. Lehce jsem sebou cukl, protože jsem to neočekával, ale nevadilo mi to 

"Prosím, udělej to," řekl jsem potřebně, když se ode mě odtáhl, aby nám oběma dopřál kyslík.

"A myslíš si, že mě budeš zítra schopný porazit, hm?" zeptal se s úšklebkem, zatímco se sklonil k mému krku, který začal líbat. Jeho slova ve mně vyvolala silný pocity, snad soutěživost, kterou jsem většinou v jeho přítomnosti nechal odpočívat.

"To se ale budeš muset pořádně snažit. Zvládneš to vůbec?" provokoval jsem ho zpět. Taemu potemnily oči, přesto mu na tváři zůstal úšklebek.

"Řekl sis o to," řekl a opět mě hrubě políbil. Vyhrnul mi triko a odtáhl se jen proto, aby mi ho mohl přetáhnout přes hlavu. Hned se vrhnul na moji klíční kost, kdy nasával moji kůži a dělal mi zrudlé značky. Bolelo to, ale přesto se mi to líbilo. Měl jsem pocit, že patřím jenom jemu, že se mě označuje.

"Tae~ mhm..." zamručel jsem, když mi začal cucat bradavku, což bylo neuvěřitelně příjemné. Slastně jsem přivíral oči a tahal ho za jeho huňaté vlasy. Bylo to tak intenzivní, že jsem měl pocit, že se udělám pouze díky tomu.

"Tae!" vykřikl jsem, když mě do jedné kousl. Neměl jsem mu to však za zlé, můžu si za to sám. vyprovokoval jsem ho. Všechno je ale tak skvělé a intenzivní. Jsem si tentokrát jistější v tom, co dělám. Tae se odtáhl, což jsem vzal jako příležitost a posadil se. Chytl jsem lem jeho dresu a přetáhl mu ho přes hlavu. Prohlédl jsem si jeho rychle zvedající hruď, očima jsem sklouznul i k jeho bříšku, které na sobě mělo nespočet jizev a již starých popálenin. Viděl jsem, jak se ke mně natahuje, aby mi zvedl hlavu a tím i zabránil pohledu na jeho jizvy. Já jsem byl ale rychlejší a přitiskl jsem rty na jeho bříško. Opravdu jemně jsem ho líbal, zatímco jsem vnímal jeho ruku, kterou mi nechal položenou na rameni.

"Jsi nádherný," zašeptal jsem do jeho kůže, přes kterou jsem přejížděl jak rty, tak dlaněmi. Nakonec jsem pokračoval svými polibky výš, až jsme se zas setkali. Polapili jsme rty toho druhého a pokračovali v líbání. Opět na mě Taehyung nalehl a přešli jsme dravé líbání. Cítil jsem jeho ruku, která mi zajela nejen pod kalhoty, ale i pod boxerky. Obtočil prsty kolem mého údu a začal mě stimulovat. Neubránil jsem se několika stenům.

Dál už to šlo nějak rychle. I tentokrát jsem se zastyděl, když jsem se před ním objevil kompletně nahý, ale měl jsem v sobě již větší odhodlání a jistotu. Bylo neuvěřitelné opět cítit jeho prsty uvnitř, zarýval jsem mu nehty do zad, abych alespoň nějak ventiloval svoje pocity. Snažil jsem se krotit svůj hlas, ale jakmile do mě po kořen pronikl, tak jsem na tuhle myšlenku zapomněl.

"Jungkookie~" zasténal moje jméno, což bylo neuvěřitelné. Jeho hlas je tak krásný, probouzí ve mně husí kůži. Taehyung začal přirážet. Nejdříve pomalu, ale netrvalo to moc dlouho a zrychlil.

"Ah... T... Tae~" nedokázal jsem přestat sténat. Dělal to tak dokonale. Vysadil si moje nohy na svá ramena, zatímco mi drtil boky svými dlaněmi. Jsem si jistý, že tam budu mít modřiny.

"Taehyungie!" vykřikl jsem, když narazil na můj uzlíček nervů. Myslel jsem si, že se rozpláču, když rozjel své boky na maximum, až jsem měl pocit, že mě chce zabít. Pokud ale umřu při sexu s ním, bude to ta nejlepší smrt. Nohy mi pořádně roztáhl od sebe a natiskl se na mě. Sotva jsem mu byl schopný opětovat nějaké polibky. Přesto jsem si ho k sobě přitiskl, jako by měl přijít konec světa.

"Tae~ aahh... T-Taehyungie... mhm," docházeli mi slova. Uzel v mém podbřišku se slastně utahoval. Zvládal jsem pouze sténat a naříkat jeho jméno. Jakmile ale Tae slastně vyslovil mé jméno, když nás oba přivedl k vrcholu, myslel jsem, že se rozbrečím. Slastně krčil obočí a následně obličej zabořil do ohbí mého krku. Vystoupil ze mě, ale já obtočil nohy kolem jeho pasu a přitiskl ho na sebe. 

"Tae... prosím," řekl jsem zadýchaně a jemně ho drbal ve vlasech. Zvedl hlavu a podíval se na mě s otázkou ve tváři.

"O co prosíš, Kookie?"

"Nechci, aby to přestalo," zašeptal jsem k jeho rtům. Cítím se šťastně, nic mě netíží. Když jsem tady s ním, mám pocit, že můžu lítat. Jemně jsem přitiskl rty na ty jeho a užíval si jeho péče, které se následně ujal. Když se odtáhl, tvář mu zdobil lehký úšklebek.

"Nemáš ještě dost?" svou otázkou ve mně aktivoval mou soutěživost, načež jsem mu úšklebek opětoval. Přehodil jsem naše pozice a poprvé na něho hleděl z vrchu. Byl to pro mě ojedinělý a speciální pohled. Úšklebek mu z tváře zmizel, naopak ho nahradila zvědavost. Sklonil jsem se k němu a začal ho líbat na krku. Přešel jsem na klíční kost, kde jsem ho chtěl napodobit a taky mu udělat značku. Je můj. Tae měl v obličeji tak roztomilou grimasu.

Chtěl jsem něco zkusit, ale nebyl jsem si tím moc jistý. Dlaní jsem putoval přes jeho hruď až ke klínu, kde jsem uchopil jeho penis a několikrát zapumpoval. Bylo zvláštní ho cítit v ruce. Taehyung mě bedlivě pozoroval a myslím, že mu došlo, co se chystám udělat. Chytl mě za boky a lehce nadzvedl. Pomohl mi nesměřovat jeho úd k mému vstupu. Přepadla mě trochu nervozita, a tak jsem se hlavně soustředil na náš oční kontakt. Došlo mi, že to asi sám nezvládnu, ale než jsem to stihl říct, Tae mě za boky stáhl dolů.

Vykřikl jsem a nehty mu zaryl do prsou. Nečekal jsem, že to bude až tak bolet. Byl jsem ale dost překvapený, když jsem ho ucítil o dost hlouběji než předtím. Snad jako bych ho měl až v žaludku.

"T-Tae... jsi tak velký," povzdechl jsem si a zapřel se o jeho ramena. Opatrně jsem se s jeho pomocí nadzvedl a dosedl. Stále to dost bolelo. Zkusil jsem to znova a mohl se zbláznit nad Taeho slastným obličejem. Vypadalo to, že mu je to velmi příjemné, což znamenalo, že jsem se chtěl snažit. I přes bolest jsem začal dosedat v pravidelných intervalech a sotva ovládal grimasy vlastního obličeje. Jakmile bolest odezněla, začalo to být neuvěřitelně příjemné.

"Mhmm~ Kookie, d-děláš to úžasně," pochválil mě, načež jsem ještě zrychlil. Začal jsem na něm jezdit jak nějaká zkušená šlapka a bylo to sakra dobrý.

"Taehyungie~" neubránil jsem se stenům. Tae mě chytil za boky pevněji a začal do mě přirážet zespoda. Skácel jsem se na jeho hruď a pouze sténal. Cítil jsem, jak mi po tváři stékají slzy, ale bylo to tak dobré, že mě ani nenapadlo ho prosit, aby zpomalil. Myslel jsem, že si vykřičím hlasivky.

"Aaahh~ Tae... T... hyung... aah!" nedokázal jsem popsat pocit, když jsem dosáhl vrcholu a udělal se na Taeho bříško. Cítil jsem se uvnitř plný a bylo to příjemné. Ležel jsem na jeho hrudi a snažil se pobrat dech. I jeho hrudník se prudce zvedal nahoru a dolu, což jsem jasně cítil. Vystoupil ze mě a já se převalil na postel vedle něj, abych mu dal prostor se zhluboka nadechnout. Musel jsem až zavřít oči, abych dokázal zpracovat, co se právě stalo. Měli jsme spolu sex, byl dokonalý a dlouhý, jsem unavený, ale šťastný.

Opět to byl on, kde se vzpamatoval první, a začal mě lehce otírat kapesníčky. Zrudly mi trochu tváře, když jsem si uvědomil, že sperma, které stírá z vlastního břicha, je moje. Jakmile byl hotov, vyhodil kapesníky, přikryl nás dekou. Měl jsem trochu deja vu a nemohl jsem odtrhnout pohled od dveří.

"Neboj, opravdu se sem nikdo nemá šanci dostat," řekl a přitiskl se na mě. Obrátil jsem svůj obličej k němu a usmál se. Má pravdu, neměl bych nad tím přemýšlet. Tae mi úsměv opětoval a přitiskl lehce a něžně své rty na ty mé. Byl to krásný pomalý polibek plný lásky. Zvykl jsem si, že Tae svoji lásku ukazuje a sděluje jinak. Vím, že mě miluje, cítím to. Jednou ale budu potřebovat, aby mi to řekl.

"Nad čím přemýšlíš?" optal se, zatímco si prohlížel mou tvář.

"Asi bych měl jít, co?" řekl jsem trochu smutně, protože se mi vůbec nechtělo. 

"Ne, zůstaň prosím," zmateně jsem se na něj podíval. Co? 

"To přece nemůžu."

"A kdo to zjistí? Stejně k sobě chodíš jen na spaní, nebudou tě hledat. Chci být s tebou," poslední slova mi zašeptal do ucha, o které se jemně otřel rty. Má pravdu. Nikdo mě hledat nebude, asi bych mohl zůstat. S úsměvem jsem tedy přikývl, načež se mu naprosto rozzářily oči. Byl to krásný pohled. Hlavu jsem položil na jeho hruď a přitulil se k němu. Opravdu jsem byl spokojený.

Konečně jsem měl pocit, že všechno dává smysl, že je normální.

... Tajemství Hada a Orla ...