"Kookie, vstávej," šťouchnul mi Tae do tváře. Nespokojeně jsem zamručel a otevřel oči. Setkal jsem se s tváří svého krásného přítele, což mě donutilo k hřejivému úsměvu. Hlavu jsem měl položenou na jeho klíně a ač se mi vůbec nechtělo, zvednul jsem se. Několikrát jsem zamrkal, aby si oči zvykly na přísun světla, který do místnosti pronikalo skrz otevřené okno. Místnost byla tak příjemně chladná, protože venku pofukoval mírný vítr.

"Každou chvíli přijdou," oznámil mi Tae sedící vedle mě. Nacházeli jsme se v jedné prázdné učebně v první patře. Byla zrovna naše jediná volné hodina, kdy jsme měli čas se naobědvat. Celý tento týden je postavený na hlavu. Vyučovací hodiny jsou nudné a dlouhé. Mám často pocit, že na nich usnu. Nemluvě o tom, že se na některých potkávám s Minou a ostatními spolužáky. Rázem se Obrana a Přeměna staly mými nejoblíbenějšími předměty, protože na ani jeden z nich nechodí krom mě žádný havraspár. Za to pondělní hodina Astronomie byla za trest, protože se Mina nacházela hned vedle mě a pokoušela se navázat konverzaci. Odpočítával jsem minuty do konce.

"Kdo že přijde?" zeptal jsem se nechápavě a otočil se na Tae. Jakmile jsme přišli do této učebny, tak jsem usnul. Spát chodím do havraspárské věže, abych nevyvolal nějaké znepokojení. Přijdu tam těsně před večerkou a odcházím ještě před osmou. Vždycky na mě venku čeká Minho, aby zajistil, že mě nikdo neuvidí. V tuhle dobu ještě není povoleno vycházet ven. Obědváme vždy v této učebně, kde můžeme být všichni pohromadě. Poslední dny se vyhýbám přehnané pozornosti a sedět sám u havraspárského stolu se mi opravdu nechce. Jennie a ostatní nám vždy přinesou jídlo a najíme se společně. Bohužel dnes mají všichni nějakou hodinu, takže jsem dost zmatený, kdo nám to jídlo přinese.

"Domácí skřítci," odpověděl mi ledabyle a více se opřel o židli, za to já jsem překvapeně vykulil oči.

"Domácí s- tady jsou domácí skřítci?" zeptal jsem se nechápavě.

"Kdo myslíš, že všechna ta jídla vaří. Vchod do kuchyně se nachází kousek od mrzimorského vstupu do koleje. Stačí se dotknout hrušky na obrazu s mísou ovoce," oznámil mi. O vstupu jsem věděl, ale nijak jsem hlouběji nepřemýšlel na tím, kdo vaří ono chutné jídlo. Vlastně jsem nikdy žádného domácího skřítka neviděl.

"Jak jsi se s nimi vůbec zkontaktoval a jak vypadají?" vyhrkl jsem se zájmem v hlasu, načež se na mě Taehyung zatvářil trochu zaskočeně.

"No normálně. Ráno jsem zašel do kuchyně a požádal je, aby nám donesli jídlo na požadovaný čas a místo. A jak vypadají? Ty jsi copak žádného nikdy neviděl?" zeptal se mě nechápavě, nato jsem si uvědomil, že jsem narazil na kámen úrazu.

"Tae, nejsem čistokrevný kouzelník jako ty," řekl jsem trochu tišeji, protože jsem věděl, že se dotýkám citlivého tématu. Úmyslně jsem se vyhnul slovíčku rodina. Původně jsem totiž chtěl říct, že nepocházím z kouzelnické rodiny jako on, al záhy jsem si uvědomil, že by to nebyla moc dobrá formulace vzhledem k jeho problémům s rodinou. Všiml jsem si, jak se nepatrně napnul.

"Zapomněl jsem, promiň," odpověděl mi se sklopenou tváří.

"Neomlouvej se," povzbudil jsem ho a pohladil po zádech, "tak jak vypadají?"

"Za chvíli to poznáš sám," řekl a najednou se před námi objevilo šest malých tvorů. Nadskočil jsem a stiskl Taeho paži z toho, jak jsem se lekl. Tae se ale ani nehnul, nejspíše byl na tady to zjevení zvyklý.

"Přinesli jsme jídlo, aby se pán mohl najíst. Je tu ještě něco, co by si pán přál?" zeptala se slušně bytost malého vzrůst. Byl jsem trochu v šoku. Tohle jsou domácí skřítci? Byli vyhublí až na kost a to, co měli na sobě, se ani nedalo považovat za oblečení. Spíše se to podobalo nějakému děravému pytli. 

"Ne, můžete jít," odpověděl Tae s pevným hlasem a pozoroval, jak nám další dva skřítci dávají talíře na lavici.

"Jak si pán přeje," všichni tři skřítci se hluboce poklonili a následně zmizeli stejně, jako se i předtím objevili. Zatímco já byl stále zaražený, Taehyung si k sobě přisunul misku s nějakou polívkou, kterou začal zkoumat.

"Kookie?" trhl jsem hlavou jeho směrem po tom, co vyslovil moje jméno. V ruce držel polívkovou lžíci, nabral z misky onu tekutinu, a když se ujistil, že není moc horká, přiložil mi jí k ústům. Rychle jsem pusu otevřel, aby obsah lžíce neskončil v mém klíně. Chutnalo to dobře, ale měl jsem takový zvláštní pocit. Stále jsem nemohl z hlavy dostat ty skřítky.

"Tae? Takhle vypadají všichni domácí skřítci?" optal jsem se s nejistotou v hlase, když mi opět dal před pusu lžíci. Nijak se neodporoval, ale trpělivě vyčkával na jeho odpověď.

"Ano," řekl pouze a zas nabral na lžíci polévku.

"Umím jíst sám!" zamračil jsem se a natáhl jsem se pro další lžíci přitahujíc si misku blíže k sobě. Nabral jsem a udělal to stejné, jako před chvílí Tae mně. Nijak neprotestoval a snědl obsah lžíce. Musel jsem se nad tím usmál, protože mi přišel roztomilý. Každý jsme se pustili do svého jídla, přičemž jsme dali tomu druhému ochutnat ze svého talíře.

"Proč nemají normální oblečení?" odmítal jsem se tohoto tématu vzdát. Chci lépe porozumět kouzelnickému světu, ve kterém se již pohybuji šestým rokem, ale přesto mě dokáže spoustu věcí překvapit. Je ještě tolik věcí, co nevím a neznám.

"Když dá pán skřítkovi jakýkoliv kus oblečení, propouští ho tím ze svých služeb, co je jejich největší noční můra. Jejich smysl života je sloužit kouzelníkům," objasnil mi z jeho pohledu mojí primitivní otázku. Pro něho, jako čistokrevného kouzelníka, to muselo být jasné. Zajímalo by mě, jestli též měli doma nějakého domácího skřítka. Je toho ještě spoustu, co o něm nevím.

"Jak tě vůbec napadlo je požádat, aby nám přineslo jídlo?" zeptal jsem se s upřímným zájmem. I kdybych věděl, že tady nějací domácí skřítci jsou, pravděpodobně by mě nenapadlo jim říct, aby nám obstarali jídlo.

"Prostě mě to napadlo. Do kuchyně chodím poměrně často, hlavně v noci kdy nemůžu usnout. Vždy mi uvařili něco dobrého," konstatoval a napil se.

"Nejsou trochu naštvaní, když jim tam v noci lezeš?"

"Vůbec, ba naopak. Jsou to asi jediné bytosti, které mě mají v oblibě."

"Opravdu?" podivil jsem se. 

"Abys to pochopil, musel by ses pohybovat mezi čistokrevnými a vysoko postavenými kouzelníky. Většina z nich totiž má domácí skřítci, kteří se dědí z generace na generaci. Málokterý kouzelník vnímá domácí skřítky jako živou bytost s pocity a emocemi. Často na ně řvou, používají fyzické tresty a oni to všechno udělají, protože musí splnit každý rozkaz svého pána. Jsou tak nastavení, mají to v hlavě. Oddaně ti budou sloužit, i když jim budeš ubližovat," z jeho slov mě mrazilo, přesto jsem nic neříkal a poslouchal ho. 

"Když se ale ke skřítkovi budeš chovat laskavě a nebudeš mu ubližovat, bude ti sloužit s radostí. Věř mi, že poznáš šťastného domácího skřítka. Bude dělat spoustu věcí navíc, jen aby byl jeho pán spokojený. A v tom se skrývá to kouzlo, proč mě zdejší skřítci mají rádi. Nikdy bych jim neublížil a oni to moc dobře vědí. Byli svědky tolika mých emočních záchvatů, že kdykoliv zavítám do kuchyně, udělají mi horkou čokoládu a rádi nabídnou i něco ostřejšího. Věřím jim a oni věří mě," usmál se a pozoroval otevřené okno. Přisunul jsem se k němu a položil si hlavu na jeho rameno.

"Měli jste... taky domácího skřítka?" zeptal jsem se opatrně. Nebyl jsem si jistý, jak otázku správně zformulovat. Zda použít přítomný či minulý čas. Nevím totiž, kde a s kým bydlí. Jeho bratr a matka jsou tedy po smrti, ale otce zmínil pouze krátce. Taehyung si dával s odpovědí na čas, až jsem z toho neměl dobrý pocit. Začal jsem ho hladit po ruce a sám sobě nadával, že jsem pitomec.

"Promiň Tae, neměl jsem se ptát."

"Ne, v pořádku. Jen přemýšlím, jak ti to vysvětlit. Možná bych ti měl říct další část ze svého mizerného života," objasnil mi a dál pozoroval dění z okna. Pouze jsem přikývl a stále pokračoval v jemné hlazení jeho ruky.

"Už odmalička jsem měl k domácím skřítkům blízko. Byli to jediné bytosti v domě, kteří o mě projevovali nějaký zájem, hlavně z toho důvodu, že jim to matka nakázala. Sama se věnovala mému bratrovi. Sblížil jsem se s nimi, když matka zemřela. Starali se o mě a bratra, protože toho otec nebyl schopný. Když jsem odjížděl do Kruvalu, svěřil jsem jim svého bratra. Věděl jsem, že se o něho dobře postarají," odmlčel se, jako by přemýšlel, jak pokračovat. 

"Když mě vyloučili z Kruvalu, zjistil jsem, že je můj otec po smrti. Někdo ho otrávil. Vlastně mi to ani nevadilo, nevnímal jsem ho jako otce, on mě jako syna. Byla to pro mě cizí osoba. Problém byl v tom, že jsem nemohl zůstat sám, protože jsem byl nezletilý. Najednou jsem připadal ministerstvu dostatečně zajímavý. Poslali mě k příbuzným, tetě a strýci z otcovi strany. Vůbec jsem je neznal a ani poznat nestihl. Hned týden po mém příjezdu odjeli. Zůstal jsem dočista sám. Jediná má společnost byli domácí skřítci, kteří mě doprovázeli po cestě. Oni jich taky pár měli, ale ti věčně zůstávali v kuchyni. Kdyby nebylo jich, naprosto bych se zbláznil. Tolikrát jsem na ně řval a zpětně se jim omlouval, protože mi to bylo líto. To oni mě podpořili a zabránili tomu, abych spadl na úplné dno."

Dlouho jsme nic neříkali. Přemýšlel jsem a uvažoval nad spoustu věcmi. Jak mu to mohli udělat? Jak mohli nechat dvanáctileté dítě samotné po tom, co mu vymřela rodina? Nepřekvapuje mě již Taeho chování. Nikdy neměl oporu v nějakém člověku. Vždycky ho zradili a opustili. Muselo být pro něj těžké začít důvěřovat Jennie a ostatním. Hřeje mě u srdce, že mi všecko tohle řekl. Znamená to, že mi věří.

"Už bychom měli jít. Za chvíli začíná další hodina," promluvil zničehonic a zvedl se. Nic jsem nenamítal a jeho čin napodobil. 

"Co ale s tím nádobím?"

"Neboj, oni ho uklidí," lehce se na mě usmál, chytl za ruku a vydal se ke dveřím vedoucí na chodbu. Tam jsme se bohužel musel pustit.

... Tajemství Hada a Orla ...

Jak jste si asi všimli, 2x nevyšla kapitola ne že by se něco dělo, ale byla jsem prostě líná a vůbec neměla náladu psát. Vzala jsem si to jako krátkou pauzu na odpočinek a budu se snažit pokračovat ve psaní. Dopředu ale upozorňuji, že vynechávání bude časté (jsem student, potřebuji se ještě učit anebo prokrastinovat). Děkuji vám za podporu a votes a uvidíme se u příští, první květnové, kapitoly. Love U! *Annie*

btw tato kapitola je věnována mé úžasné a nepostradatelné kamarádce, která má dnes narozeniny. lezalovaaa užij si to! (A až se vrátíš ke čtení wattpadu, tak doufám, že tě tahle kapitola překvapí. Snad to bude brzy!) 보라해! (snad je to správně 😅)