"Děkuji za vaši pilnou práci. Jde poznat, že na sobě pracujete. Konec hodiny," ukončil vyučování profesor Kratiknot a pomalu začal slézat z hromady knih, na kterých stál, abychom ho vůbec přes katedru viděli. Vzal jsem si své věci a odebral se s učebny pryč. Vedle mě kráčela Mina, která zrovna pokukovala po novém obrazu, který byl do chodby ve 3. patře přidán. Mě to však nezajímalo, chtěl jsem se najíst a zmizet.

Velká síň už byla poloprázdná. Mladší studenti již dávno byli po obědě a buď měli odpolední vyučování, nebo si užívali volna. Posadil jsem se ke stolu a nabral si na talíř to, co bylo ke mně nejblíže. Za krátkou chvíli se naproti mně posadil Seungmin, který měl narozdíl ode mě široký úsměv na tváři.

"Představte si, dnes se nám s Jeonginem povedlo obelstít Snapea. Ani si nevšiml, že se koukáme do učebnic," prohlásil hrdě a na druhý talířek si dal kousek jahodového dortu, který se skoro ztrácel pod haldou šlehačky, kterou tam Seungmin extra přidal.

"Chceš tím říct, že jste podváděli? Ještě že tu není Yoongi," pousmála se Mina, když Min zavřel pusu po tom, co se chtěl bránit, ale nakonec uznal, že blondýnka měla pravdu.

"Myslím si, že u Snapea je to povoleno. Vždyť on zmijozelským toleruje snad úplně všechno, co pak máme dělat my ostatní?" než stihl svou větu dopovědět, začal s úsměvem mávat na druhou stranu Velké síně. Neotočil jsem se jako Mina, věděl jsem, na koho mává a nezajímalo mě to. Dál jsem pokračoval v jezení, ač jsem do sebe jídlo spíše tlačil. Neměl jsem na něj vůbec chuť, vlastně na nic.

"Kooku, nechceš si dnes dát další partii kouzelnických šachů? Má přijít déšť," oznámil mi, snad jako kdyby se mě snažil přesvědčit, zatímco se cpal tím svým dortem.

"Mám trénink," odpověděl jsem stroze. Nechtělo se mi hrát, nechtělo se mi trénovat, byl jsem podrážděný a naštvaný zároveň. Alespoň jsem to mohl použít jako výmluvu.

"A potom?"

"Ne," odsekl jsem a napil se. Měl jsem sucho v krku.

"Jungkooku, jsi poslední dobou dost podrážděný. Nechceš si o tom promluvit?" nabídla mi starostlivým tónem blondýnka. Kdyby tady seděla Jisoo, už by to udělala dávno. Mina mě nechávala svobodně dýchat, spíše pozorovala a snažila se pomáhat svou přítomností. Starší dívka ale byla příliš starostlivá a tím pádem i dotěrná. Nechci pozornost ani jedné z nich. Osoba, od které toužím po pozornosti, v tu chvíli vešla do Velké síně ve společnosti své kamarádky.

Měl jsem pocit, jako bychom se ocitli zas v září či říjnu. Byl elegantně oblečen, jako vždy, ale tvář byla bledá a napnutá, schovaná pod maskou. Svým chladným pohledem skenoval okolí. Působil dojmem, že jestli na něj někdo promluví či naruší jeho osobní zónu, umře bolestivou a dlouhou smrtí. Hned bych byl schopen věřit všem těm fámám a pomluvím, co se po hradě šíří. Na malý moment se naše oči setkaly.

Snad jako by se zpomalil čas. Viděl jsem, jak se jeho zorničky rozšířily a na chvíli jeho oči ožily, aby vzápětí mohly zemřít. Byly prázdné a pusté, žádný vztek, žádný žal, žádná nenávist. Byl to pouze pár krásných dokonalých očí. Srdce mi bylo na poplach a na hrudi mi vzrůstal nepříjemný tlak. Na jednu stranu jsem ho chtěl obejmout, utěšit, políbit, na tu druhou jsem ale pociťoval pochybnost a nervozitu. Měl jsem strach z neznáma a ač jsem se rád snažil přijít na nejrůznější tajemství, když jsem dostal strach, jsem se raději stáhnul. Jsem slaboch.

"Proč bych měl mluvit s někým, kdo mě neustále poučuje o tom, co smím a co ne? V aktuální chvíli jim nemám co říct," a s tím jsem konečně přerušil oční kontakt s krásnými oči od vedlejšího stolu a bez jakéhokoliv dalšího slova se zvedl. Dojedl jsem, to byl můj cíl. 

Najíst se a zmizet.

"Neměli jste se do toho míchat," promluvila po chvíli ticha blondýnka se zamračeným výrazem v obličeji.

"Noona, už jsme to přece řešili," řekl otráveně Seungmin, zatímco se pokoušel do úst narvat poslední kousek dortu, který odmítal rozkrojit na půl.

"Mluví z tebe Yoongi," původně to byla pouze myšlenka, kterou nedokázala zastavit. Mladší měl co dělat, aby na svou kamarádku nevyplivnul obsah své pusy. Zvednul jedno obočí, přičemž se dožadoval vysvětlení. Rozhodně z něj nemluví jejich nejstarší kamarád, to ho možná i trochu uráží, kdyby měl být upřímný.

"To Yoongi s tím vším má problém. Vy jenom nechcete další hádku," upřesnila svou myšlenku a položila příbor na talíř, který již byl prázdný. Seungmin si promnul obličej, ač tušil, že je to pravda, nehodlal to tak lehce přiznat.

"Nevím, co se stalo na Silvestra, ale sama si viděla, co to s Kookem udělalo. Celý leden chodil jak tělo bez duše, pak se dostal na hledáček Namjoona a ten má hlavní problém s kým? No s Kruvalským Hadem a-"

"Namjoon je namyšlený blbec, to víš sám," ušklíbla se lehce a podepřela si bradu. 

"Nevím, co se stalo na Silvestra, ale sám si viděl, jak Jungkook celý březen zářil. A to do té doby, než jste to utnuli," Min tiše zaklel, protože se blondýnka rozhodla hrát stejnou hru jako on.

"Mluvila jsem s Jisoo," oznámila zničehonic a opřela se rukama o lavici, na které seděla. 

"A ta si moc dobře všimla toho, jak jsou na sebe ti dva vázaní. Viděl jsi Jungkooka, teď se podívej za sebe," pobídla ho očima. Seungmin se tedy otočil a samozřejmě si všiml chlapce s rozcuchanými havraními vlasy, který seděl mezi svými přáteli tvářejíc, že každou chvíli spáchá nějaký trestný čin.

"Nevidím nic neobvyklého," otočil se zpět na blondýnku, která protočila očima.

"Považovala jsem tě za vysoce inteligentního."

"No dovol," bránil se hned, ale přesto se znovu otočil a prohlédl si zmijozelského chlapce ještě jednou. Ten ale k jeho smůle zrovna zvedl zrak a setkali se. Byl to jen krátký oční kontakt, že Seungmin rychle stočil zrak na zmijozelského prefekta. než se otočil zpátky, stihl postřehnout, že se Kruvalský Had zvedá a odchází. Jen doufal, že nemá namířeno k němu. Štěstí mu zrovna přálo a Kim Taehyung opustil Velkou síň.

"Týden zpátky byl ještě... jiný."

"Co tím myslíš?" zeptal se nechápavě a napil se dýňové šťávy, která mu pomalu, ale jistě začínala lézt krkem. Samozřejmě ne doslova, ale obrazně. Rád by si dal i něco jiného. Bohužel v Bradavicích toho moc na výběr k pití není, ledaže by pil vodu z umyvadel na záchodcích.

"Nevím jak to popsat, ale něž jste se rozhodli zakročit, zdál se mi... jiný. Neměl kolem sebe svou typickou auru 'dýchni mým směrem, zabiju tě'. Sama jsem si té změny všimla až teď," přiznala a pohlédla ke zmijozelskému stolu, kde očividně probíhala debata mezi princeznou, prefektem a playboyem koleje. Ani jeden z nich nevypadal nadšeně.

"Něco na tom bude," povzdechl si mladší a podepřel si hlavu. Mina má pravdu. Mezi těmi dvěma rozhodně něco je. Vybavilo se mu, jak je jednou potkal na chodbě dožadujíc se právě jeho kamaráda. Přišlo mu to divné, ale hlavně měl tušení, že v to má co dělat z Kruvalským Hadem. Vzpomíná si na Jungkookův obličej, když se mu to snažil rozmluvit. Absolutně ho neposlouchal a byl ve své hlavě, zatímco se mu na tváři rozplýval trochu stydlivý úsměv. A když se ho na Taehyunga zeptal, zamrzl.

Co by měl ale udělat? Nevěří Taehyungovi. Dokáže ho tolerovat a snášet jako studenta, ale nechce aby ublížil jeho kamarádovi, který si to nezaslouží. Jungkook je příliš hodný. Kdyby ale jen tušil, jaká je pravda. Narozdíl od něho si trojice zmijozelských studentů byla vědoma, že je něco v nepořádku. Sice jim nic Taehyung, opět, neřekl, ale všimli si toho a rozhodně mají v plánu něco dělat počínaje tím, že si se svým citlivým kamarádem promluví. Rozhodně nechtějí, aby to dopadlo jako minule. 

Rozhodně by na začátku roku neřekli, že jim Jungkook bude dělat takovou potíž.

... Tajemství Hada a Orla ... 

Další kapitola: MR. KIM, I HOPE YOU WEREN'T TRYING TO SLEEP IN MY CLASS