„Výborně, pane Jeone, přesně takhle to má vypadat. Vy ostatní, podívejte se na svého spolužáka," volal profesor Kratiknot, který stál na hromadě několika židlí. Kdyby stál za stolem, neviděli bychom ho kvůli jeho výšce. Trochu plaše jsem se usmál a sklopil zrak, ale ve skrytu duše mě to velice potěšilo. Po poměrně dlouhé době jsem se i upřímně usmál. Zaklínadlo Impendimenta bylo jedno z těch nových kouzel, které jsme začátkem nového roku začali procvičovat. Účinkem tohoto kouzla je zpomalení či zastavení cíle. Docela i praktické, třeba když někdo něco shodí a vy máte po ruce hůlku.

Několik studentů se skutečně nahnulo a podívalo, jiní ale protočili očima a mezi sebou si něco pošeptali. Člověk se nemůže zavděčit všem. Profesor Kratiknot ukončil hodinu s tím, abychom toto zaklínadlo trénovali. Sbalil jsem si všechny svoje věci a opustil učebnu kouzelných formulí. Mířil jsem do Velké síně na oběd, ač jsem hlad moc neměl. Místnost byla zaplněna především mladšími ročníky, sem tam nějaký můj spolužák a žádní starší. Přejel jsem náš stůl pohledem hledajíc mého kamaráda, ale nebyl tam. Kde by mohl v tuhle dobu být?

„Kooku!" ozvalo se z druhé strany Velké síně. Otočil jsem se za mým jménem a hledal v davu. Několikrát jsem zamrkal, abych se ujistil, že vidím správně. Seungmin seděl u mrzimorského stolu s již pro mě známými mrzimory. Jisung na mě zběsile mával a naznačoval, abych se k nim přidal. Trochu omámeně jsem k nim došel a stále nechápal, co se děje.

„Ahoj Kooku, posaď se k nám," usmál se Felix a s mírnou poklonou hlavy ukázal na místo vedle Seungmina, tedy přímo naproti jemu. Nevěděl jsem, jestli se to vůbec smí. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl někoho u cizího stolu. Jenže Felixův pihovatý obličej a zářivý sluníčkový úsměv mě přinutil se posadit. Přesto jsem se nervózně rozhlédl kolem sebe.

„Neboj se, v řádu školy nic o tomhle není, takže nic nikdo nemůže namítnout. Můžu ti nabídnout dýňovou šťávu?" zeptal se se stejně nakažlivým úsměvem Jisung. Proč jsou všichni v Mrzimoru tak usměvaví a roztomilí? Především Jisungovy nafouklé tváře, díky kterým připomínal veverku. U stolu je cítit přátelská atmosféra, poslouchal jsem kluky, kteří řešili svůj projekt na Obranu a Kouzla dohromady. Jsem rád, že nic takového dělat nemusím. Ne že by mi vadilo připravit sestavu kouzel, ale mám takové tušení, s kým bych tento úkol musel plnit a to je ten problém. Rázem moje nálada klesla na bod mrazu.

„Sungu, co jsem ti říkal o těch návštěvách? Už minulý rok jsem ti- jé ahoj!" vykřikl nadšením Hoseok a málem na mě skočil přes stůl. Jisunga si rázem už nevšímal.

„To mi řekni, jak ty ses tady vzal. Kde jste ho našli, kluci?" obrátil se zpět na své kamarády.

„Jisung do něho naběhnul o Vánoce," vysvětlil Jeongin, který až do té doby mlčel a ládoval se  masovou roládou.

„Ty kráso, rád tě vidím. Zašel bych pro Jina, ale má věštění z čísel. Ještě že jsem si nechal úterý volný. Kde je ksakru Jimin? Jdu ho najít, tak počkej tady, ju?" a už byl fuč. Sotva jsem mu rozuměl a přesto jsem se musel lehce zasmát a zakroutit hlavou. Moc se od prvního dne nezměnil.

„Odkud se vy znáte?" zeptal se mě trochu zaraženě Felix, jako by stále zpracovával jeho slova.

„Seděl jsem s nimi v kupé, když jsme sem jeli," vysvětlil jsem a přijal nabízený pudink od Jisunga. Bylo mi blbé ho odmítnout. Za chvíli k nám přilétl zpět Hoseok a táhl za sebou Jimina, který vypadal, že neví, která bije. Trochu jsem se posunul k Seungminovi, aby si mohli sednout vedle mě. Cítil jsem přátelskou atmosféru. Poslouchal jsem vášnivou konverzaci mrzimorských, do které se občasně vkládal Seungmin. Troufám si tvrdit, že jeho druhá kolej bude právě ta s jezevcem ve znaku.

„Hele, pojďte s námi v pátek do Prasinek. Čím víc lidí, tím větší sranda," navrhl nejstarší u stolu. Nemohl jsem nic namítnout, protože jsem zrovna dopíjel svojí dýňovou šťávu.

„Seungmin nás doufám vychválil až do nebes, co Mine?" ušklíbl se přátelsky Jisung, načež mu oslovený zakýval hlavou. Je pravda, že o nich mluvil jenom v dobrém. Rád bych s nimi šel, pokud vůbec budu mít vůli vstát z postele. Každým dnem ji pomalu ztrácím.

„Šel bych s vámi opravdu rád, věřte mi, ale co naši přátelé v Havraspáru?" vyslovil jsem otázku a u toho se podíval na Seungmina. Nepatrně jsem zvedl jedno obočí a čekal na jeho reakci. Chvíli dumal nad odpovědí.

„Hyung, trávíme společně dost času. Myslím si, že jim to vadit nebude," řekl a usmál se na chlapce stejného věku. Felix mu podal nějakou sušenku, kterou vzal Merlin odkud, snad jako by chtěl Seungminovi dát odměnu za to, že je na jejich straně. Takové podplácení!

„Stále mi to nepřijde vhodné," zamumlal jsem při pohledu do stolu.

„No tak Jungkooku, Min má pravdu. Vídáte se každý den, můžete pokecat kdy se vám zachce, kdežto s námi se jen tak neuvidíš. Vždyť jsme se viděli naposledy ve vlaku. Ale pokud vážně nechceš, nemusíš," poslední větu Hoseok řekl tak smutně a zklamaně, že bych mu to málem věřil. Kdyby byl v Bradavicích nějaký divadelní kroužek, mohl by se tam při hlásit. Za tu dobu u stolu se u něho vystřídaly všechny možné nálady. Vlastně by tam mohl být ještě někdo...

„Tak jo, půjdu s vámi, ale řekneme jim to společně, jasný?" obrátil jsem se zpět na svého nejbližšího kamaráda.

„Jasný," odpověděl mi monotónním hlasem a zakousl se do nějakého sladkého pečiva. Kolik toho ještě zvládne sníst, promerlina?

***

„Řekni mi to ještě jednou?" pobídl mě s lehce přísným výrazem Yoongi. Výrazně jsem polkl a nenápadně jsem se otočil na Seungmina vybízejíc ho k řeči. Nevypadal, že by se mu zrovna chtělo, ale nakonec sebral víc odvahy než já.

„Já a Jungkook jdeme v pátek do Prasinek s Medovou partou. Nějaký problém, hyung?" neměl by mluvit takto rázně, ne zrovna s Yoongim. Když se totiž naštve, jde z něj strach. On celkově vzbuzuje v ostatních respekt.

„Nezdá se ti, že s nimi trávíš nějak moc času na to, že jsou z jiné koleje?" položil otázku přímo mířenou k Seungminovi, který dnes byl očividně v dobré náladě se hádat.

„Proč nemohu mít přátele i v jiné koleji, než ve které jsem? Moudrý klobouk nás rozdělil do podle něj vhodných kolektivů, ale nikde není psáno, že nemůžeme navazovat vztahy s jinými studenty," řekl a překřížil si ruce na hrudi. Nenápadně jsem udělal několik kroků vzad, abych mohl pláchnout. Yoongi na malou chvíli přejel pohledem z nejmladšího na mě a zpět naznačujíc mi, ať se nikam neženu.

„Asi je nějaký důvod, proč jsou zakázány návštěvy jiných kolejních místností."

„Nechci do vaší výměny argumentů vstupovat, ale souhlasím s Seungminem," pronesla znenadání Jisoo, která celou dobu byla až podezřivě ticho a prohlížela si obal své knížky.

„Říkáš to jenom proto, že chodíš s tím egoistou z jejich koleje," v šoku jsem otevřel pusu stejně jako Seungmin a Mina. Jisoo okamžitě zvedla pohled do knihy a zabodla ho do stříbrnovlasého chlapce. Pohledem by mohla vraždit.

„Mě a Jina do toho netahej," řekla s důrazem na každé slovo.

„Řekni mi, kolikrát za den se prohlíží v zrcadle, aby mohl obdivovat sám sebe," pronesl jízlivě Yoongi. Vůbec ho nepoznávám. Kam se poděla jeho rozvážná stránka? Jisoo se zvedla, zatímco naštvaně 'položila' knihu na stůl a odešla pryč se slovy, že k tomu nemá co říct. Yoongi po ní ještě něco zařval, než se též zvedl a opustil společenskou místnost. Povzdychl jsem si a promnul si obličej.

„Vidíš, Seungmine, já ti říkal, že to není dobrý nápad," prohlásil jsem.

„My jsme nic špatného neudělali, jen chceme strávit nějaký čas se svými přáteli. Nevím, odkdy je taková žárlivka, ale tohle přehnal," řekl rázně Seungmin a vydal se k sobě do pokoje. Spadl jsem do křesla a pomalu si prohlédl celou místnost, jako kdybych ji neznal.

„Nic si z toho nedělej. I dobří přátelé mají hádky a krize," snažila se mě povzbudit Mina, sedíc vedle mě. Přikývl jsem a lehce se usmál, ale úsměv mi dlouho nevydržel. Mám pocit, že jsem to celé zavinil já, ač to přeci není pravda. Uvnitř mě se ale něco stahuje. 

Proč mi připadá, že mě ostatní pomalu, ale jistě opouštějí?

... Tajemství Hada a Orla ...

Další kapitola: SORRY MIN, BUT WE REALLY DIDN'T BABYSIT HIM ON NEW YEAR'S EVE

Kapitola prošla korekcí klarush_s