„Výborně třído! Nayeon, ukliď prosím ten nepořádek, co jsme tu teď natropili."

„Ano, pane profesore," odpověděla mrzimorská dívka a jedním mávnutím hůlky uklidila střepy. Dnes jsme se začali učit zaklínadlo jménem: Mdloby na tebe. Je to pěkně užitečné kouzlo, hlavně proti nepřátelům. Procvičili jsme ještě nějaká zaklínadla, než nás profesor propustil. Vyrazil jsem do Velké síně na oběd. Tentokrát jsem měl poměrně velký hlad. Dnešní hodina Obrany mě vyčerpala. Nandal jsem si na talíř plno jídla a spokojeně se najedl. Z Velké síně jsem zamířil rovnou do sklepení, ale tam mě čekalo malé překvapení.

Profesor Snape o víkendu odjel z Bradavic, tudíž naše dvojhodinovka lektvarů odpadá. Byl jsem štěstím bez sebe. Už jsem si to spokojeně ťapkal do havraspárské kolejní místnosti, než jsem si uvědomil, že mám i jinou práci. Trochu jsem si povzdechl a sešel pár schodů, abych se dostal přes pohyblivé schody do 5. patra. Prošel jsem chodbou a vešel do prázdné učebny. Otevřel jsem skříňku pod katedrou, kde jsem svůj mnoholičný lektvar nechal. Vypadal celkem v pořádku. Žádné nekontrolovatelné bublání ani šumění. Otevřel jsem učebnici a nalistoval správnou stranu. Udělal jsem vše, co mi říkal recept. Následně jsem skříňku zavřel. Chvíli jsem počkal, jestli se nezačne dít něco nepatřičného, ale jakmile jsem zde seděl již přes deset minut, uznal jsem, že se asi nic nestane. Zvedl jsem se a opustil učebnu. Pohyblivé schody dnes měly náladu si se mnou pohrát, takže chvíli trvalo, než jsem se dostal ke klepadlu ve tvaru orla.

„Všechno žere, všechno se v něm ztrácí, stromy, květy, zvířata i ptáci. Hryže kov i pláty z ocele, tvrdý kámen na prach semele. Města rozvalí a krále skolí, vysokánské hory svrhne do údolí. Kdo jsem?" zeptalo se klepadlo.

„Čas," odpověděl jsem a byl na sebe hrdý, že jsem na to dokázal přijít během chvíle. Vždy mi to zvedne náladu. Cítím se pak o něco chytřejší. Prošel jsem dřevěnými dveřmi do havraspárské koleje. Nejdříve jsem si odnesl věci do pokoje a následně se posadil do křesla naproti erbu, který se tyčil nad ohništěm. Už jsem si ho stihl pořádně prohlédnout a troufám si tvrdit, že bych ho dokázal rozeznat od nějakého padělku. Do místnosti vešel Yoongi společně s Jisoo. Mávnul jsem na ně rukou, abych upoutal jejich pozornost.

„Co tady děláš, Kooku? Neměl bys mít Lektvary?" zeptal se překvapeně Yoongi a posadil se na roh pohovky vedle mě. Jisoo ho napodobila.

„Snape se někde zdržel. Upřímně by mi nevadilo, kdyby nám Lektvary odpadly na celý týden," řekl jsem s úsměvem a uvelebil se v křesle. Vážně by to bylo super. Ta představa se mi vážně líbí.

„Víš, jak by to bylo nepraktické, Kooku? Kdyby Snape chyběl celý týden a náhodou by se vyskytly nějaké komplikace u projektu, nikdo by nám nepomohl. Byla bych si jistější, kdybych věděla, že je na hradě," Mina si přitáhla křeslo blíže k nám. Na tom něco bude, ale představa týdne bez Lektvarů mě láká více, než jaký mám strach z neúspěchu.  

„Máte zas nějaký projekt? Tenhle rok jsou profesoři fakt nějací divní," konstatoval Yoongi. Prý minulý týden dostali nějakou dlouhodobou práci z Dějin. Vážně se profesoři pomátli. Už jenom čekám, až přijde Seungmin s tím, že mají taky nějaký projekt. Když je řeč o něm. Chudák Seungmin má ještě odpolední vyučování. Většina studentů do 5. ročníku má velice plný rozvrh. Mají okolo 10 předmětů. Vážně jich lituji. V Krásnohůlkách je to benevolentnější.

„Ano, Snape nás rozdělil do dvojic a zadal nám, abychom udělali mnoholičný lektvar. Byla jsem překvapená, že něco takového Brumbál povolil. Ve špatných rukách by to mohlo způsobit dost potíží. Hlavně je jeho příprava strašně těžká. Jsem ve skupině s Kim Jennie. Nechala mi na starost skoro celou přípravu. Nevím, jestli je jen líná, či opravdu netuší. Trochu jsem to ale očekávala od madam zmijozelské princezny," je těžké tvrdit, že je Mina plachým člověkem, když dokáže takhle spustit. Když se pro něco nadchne či naštve, dokáže mluvit opravdu rychle. Skoro jí není ani rozumět.

„Hlavně si nenech kydat hnůj na hlavu, Mino. A ty jsi s kým ve dvojici?" zeptala se Jisoo a přesunula svoji pozornost na mě.

„Zkus hádat," řekl jsem otráveně a automaticky se zamračil.

„Zase s Kruvalským Hadem?!" málem až vykřikl Yoongi. Lehce jsem do něho kopl. Nepotřebuji, aby se na mě dívali všichni ve společenské místnosti.

„Neříkej mu tak," požádal jsem ho, když jsem ho přelétl pohledem.

„A to jako proč?" zeptal se zaraženě. Pro jistotu se podíval na naše kamarádky, které ale vypadaly stejně zmateně jako on.

„Nelíbí se mi to," odpověděl jsem, aniž bych nějak hlouběji přemýšlel nad významem. Trochu jsem vykulil oči, když jsem si uvědomil, co jsem to z pusy vypustil.

„T-Teda chci říct, že... není to jeho jméno, prostě... ho tak nenazývejte," vykoktal jsem ze sebe a pohled zabodl do krbu. Neměl jsem odvahu se na své kamarády podívat. Seděli jsme v tichu, které přerušila až Jisoo svým odkašláním.

„A jak... se vám pracuje?" zeptala se.

„Nijak," odpověděl jsem stroze, což vyvolalo v mých přátelích více otázek než odpovědí.

„Jak jako: nijak?" promluvil Yoongi.

„Prostě nijak! Nepracujeme spolu," řekl jsem možná až moc prudce. Už mě ale vážně štve, že všichni si spokojeně projektují a já jsem na všechno sám.

„Jungkooku, jestli ti něco udělal či ti ublížil, musíš nám to říct. Kruv- teda... Taehyung není dobrý člověk," oznámil mi s varovným hlasem, ale zároveň se v jeho očích blyštila starost. Zamračil jsem se a uhnul pohledem opět do krbu. Ne, tak to není. Taehyung není zlý člověk, jen ostatní si to nedokážou přiznat. Strach bývá silnější než odvaha zjistit pravdu. Tak moc lituji svých slov. 

„Ne, to já jsem mu ublížil," řekl jsem polohlasně. Ostatní na mě nechápavě a trochu vyděšeně hleděli. Zhluboka jsem se nadechl, abych si utřídil myšlenky.

„Já... byl jsem naštvaný a řekl jsem mu nehezké věci. Vlastně jsem k tomu neměl ani pořádný důvod, ale tak moc mě naštvala ta jeho lhostejnost. Vymýšlel jsem si a úmyslně mu řekl něco, čeho teď lituji. Tak moc jsem toužil se mu omluvit, ale vyhýbá se mi. Já se mu ani nedivím," poslední větu jsem řekl výrazně tišeji. Očima jsem propaloval špičky svých chodidel, zatímco jsem si prsty pohrával s nejspodnějším knoflíkem mé košile. Kolem mě bylo ticho. Teprve zpracovávali, co jsem jim řekl.

„Vybavuji si jeho oči. Vypadaly tak smutně," zašeptal jsem a po chvíli zvedl zrak, abych se podíval na své přátele. Yoongi s Minou vypadali zaraženě a následně se mě zeptali, jestli tedy na projektu pracuji. Objasnil jsem jim tedy moji situaci. Mezitím co jsem mluvil, Jisoo mě celou dobu bez slov pozorovala. Vypadala zamyšleně.

„Jungkooku! Slyšela jsem, že vám odpadla hodina. Teď i skončilo vyučování Doyoungovi a Sooyoung, takže můžeme začít trénink o hodinu dříve. Za pět minut buď na hřišti," oznámila mi Wendy a stejně rychle jako se zde zjevila, tak i zase zmizela. Chvíli jsem zpracovával, co mi řekla a následně se líně zvedl. Rozloučil jsem se se svými přáteli a zamířil do pokoje pro famfrpálový úbor. Ne že by se mi zrovna chtělo trénovat o hodinu navíc, ale jsem rád, že jsem unikl pronikavému pohledu, kterým mě Jisoo celou dobu skenovala.

Hvězdy se leskly na hladině Velkého jezera. Ještě včera hustě pršelo, až se profesorka Sinistrová bála, že bude muset hodinu astronomie zrušit. Moc by ji to mrzelo, protože hodiny se 7. ročník měla vždy nejraději. Každý dělal svou práci a na věži panovalo příjemné ticho. Ani profesorce nevadil malý počet jejích studentů. Pět je za ni tak akorát.

„Chane, máte špatně zaostřený dalekohled," řekla profesorka nebelvírskému chlapci, který se mohl pyšnit odznakem nejvyšší hodnosti.

„Děkuji, paní profesorko," Primus vytáhl svoji hůlku a spravil dalekohled. Profesorka se pouze usmála a následovala ke dvojici mrzimorských studentů. Na druhé straně astronomické věže se ale též něco dělo.

„Mám další prosbu," zašeptala do ticha hnědovláska. Primuska k ní nepatrně natočila hlavu, aby se ujistila, že na ni opravdu někdo mluvil.

„Co tentokrát?"

„Vlastně jde o to samé," řekla Jisoo a do svého sešitu zapsala další poznatek o mlhovině, kterou zrovna pozorovali. Zmijozelka se nechápavě odtáhla od dalekohledu a podívala se na svoji havraspárskou kolegyni, vyzívajíc ji pohledem k upřesnění. 

„Jungkook a Taehyung mají opět projekt a-"

„Vím, a co s tím?" přerušila ji Irene.

„Taehyung se mu opět vyhýbá," konstatovala hnědovláska. Obě dívky na chvíli ztichly, když se u nich objevila profesorka Sinistrová. Jakmile se ale dostatečně vzdálila, Primuska odpověděla.

„Nejspíše k tomu má nějaký důvod," řekla poměrně chladně. Jisoo začala předpokládat, že se jim musel Taehyung svěřit, což ji docela překvapilo, když se předtím o svém projektu ani nezmínil.

„To asi ano," zašeptala havraspárka. Zase stály v tichu, protože Jisoo hledala správná slova.

„Jen tě prosím, abys mu vyřídila tento vzkaz: Jungkooka všechno moc mrzí a chtěl by se omluvit. Vlastně mě tentokrát ani nepožádal, abych s tebou promluvila. Dělám to ze své vlastní vůle," přiznala se nesměle Jisoo, čímž si i vysloužila od Irene trochu překvapený a nechápavý pohled.

„Proč to děláš?" zeptala se a podezřívavě si hnědovlásku prohlédla od hlavy až k patě. 

„Protože nejsem slepá. Jungkookovi na Taehyungovi záleží, ač se snaží hrát, že mu je ukradený. Všimla jsem si, že se na sebe tak zvláštně dívají. Oba dva. Poprvé jsem si toho všimla v Prasinkách. Nemohli od sebe odtrhnout pohled. Kook vážně lituje svých slov. Prosím, dejme mu šanci to zkusit napravit" hnědovláska si byla svými slovy jistá. Nejdříve si myslela, že to byla náhoda, ale když se to stalo poněkolikáté, tak v tom začala hledat nějaký smysl. Primuska se zamyšleně podívala na hladinu jezera. Snažila se najít nějaké souvislosti mezi tím, co jí právě řekla Jisoo a mezi tím, co se dozvěděla od Jennie.

„Promluvím s ním, ale měj na paměti, že Taehyung nedává druhé šance. Ne někomu, kdo mu ublížil, kdo ho zklamal," řekla zmijozelka a zaklapla svůj sešit. Mávla hůlkou a dalekohled se složil do své úsporné varianty.

„Moc děkuji," zašeptala Jisoo a pozorovala Primusku, která opustila astronomickou věž.

... Tajemství Hada a Orla ...

Kapitola prošla korekcí klarush_s