Za okny poletovaly listy, se kterými si vítr pohrával. Slabé podzimní slunce svítilo na bradavické pozemky. Není divu, že většina studentů vyrazila ven. Hned bych je taky následoval, ale seděl jsem v učebně Obrany. Jakmile se s námi profesor Kim rozloučil, pelášil jsem do havraspárské koleje, abych se převlékl a odložil si již nepotřebné věci. Skoro jsem nikoho nepotkal. Chodby hradu byly taky pusté, ale jakmile jsem vyšel ven, na trávníku se to hemžilo studenty ze všech kolejí.

Většinou se procházeli po vyšlapaných cestičkách či seděli pod stromy. Ti mladší dělali hromady z listí a následně do nich skákali. Samozřejmě ale starší studenti nebyli pozadu, protože se kolem Velkého jezera naháněli s listím v rukách. Už aby byl sníh a mohli začít pořádné koulovačky. Procházel jsem se s rukama v kapsách a pozoroval ostatní kolem sebe. Usmál jsem se, když jsem na rovném travnatém placu uviděl sedět Yoongiho se Seungminem. Jakmile si mě všimli zamávali mi a pokynuli rukou, abych se k nim posadil na deku, kterou nevím kde vzali. Učinil jsem tak a s úsměvem se rozhlédl kolem sebe.

„Dnes je opravdu krásně, co?" řekl zasněně Seungmin, který si na deku lehl a s rukama pod hlavou pozoroval oblohu s mraky. Napodobil jsem ho a lehl si vedle něj. Rád pozoruji mraky. Uklidňuje mě to. Yoongi se jen přátelsky ušklíbl, ale nepřidal se k nám. Nejspíš to považuje za dětské chovaní, v čemž bych s ním rozhodně nesouhlasil.

„Hotová idylka. Kde jsou vůbec holky?" zeptal jsem se a trochu zvednul hlavu. Nikde jsem je ale neviděl.

„Mina zůstala v hradu. Prý se necítí moc dobře, ale to vím jen od Prefektky. Konkrétně s Minou jsem nemluvil. A o Jisoo nic nevím," konstatoval Yoongi a přetočil na další stránku v Denním Věštci. Posadil jsem se a nahnul se mu přes rameno, abych do novin viděl. Moc se mu to ale nezamlouvalo, a tak mě odstrčil. Lakomec jeden, ani mě nenechá si přečíst novinky ze světa.

„Hele, tamhle je!" zvolal zničehonic Seungmin a prstem ukázal směrem k hradu. Oba jsem se tam podívali. Nejdříve jsem nic neviděl, ale když jsem pořádně zaostřil, zahlédl jsem naši kamarádku sedět pod velkým dubem ve společnosti nějakého kluka. Abych byl konkrétní, ve společnosti mrzimorského kluka, které ho jsem neviděl poprvé. Jisoo měla na klíně knížku a něčemu se smála.

„No nekecej," vypadlo z Yoongiho.

„Toho znám. Seděl se mnou v kupé, když jsem jel do Bradavic. Jmenuje se Kim Seokjin, že ano?" usmál jsem se a byl na sebe hrdý, že jsem konečně někoho poznal. Seungmin mi moji myšlenku potvrdil.

„Čemu myslíte, že se smějí?" zeptal se nejmladší z naší mužské trojice.

„Řekl bych, že je to rande," vyslovil jsem svoji myšlenku nahlas. Oba se na mě nechápavě podívali.

„V úterý  mi říkala, že ho jde doučovat, ale tak divně se u toho culila a nechtěla mi říct jeho jméno," vysvětlil jsem a všichni tři jsme se opět podívali směrem k velkému dubu. Tentokrát něco vyprávěla Jisoo a následně začala listovat v knížce na něco mu ukazovat. Byli u sebe najednou tak blízko, že jsem tu atmosféru dokázal živě představit. Dívali se navzájem do očí, dokud Jisoo nesklopila tváře s jasně rudými lícemi, které byly vidět až k nám.

„Je to rande," řekli jsme sborově. Vypukli jsme následně v smích. Když jsme se uklidnili, začali jsme rozebírat a teoretizovat o potencionálním vztahu naší kamarádky. Teď jsem se cítil jako pravá drbna, ale bavilo mě to. Vítr se lehce zvedl a přetočil Yoongimu v knížce několik stránek. Samozřejmě zanadával na počasí a se slovy, že si jde číst jinam, nás opustil. Dál jsme tedy pozorovali Jisoo, než si pro Seungmina přišel jeho kamarád a můj famfrpálový spoluhráč, Doyoung. Rozloučili jsme se a já je pozoroval, dokud mi nezmizeli z dohledu. 

Lehl jsem si na záda a zadíval se nahoru na oblohu. Mraky putovaly díky větru docela rychle. Jejich tvary se měnili každou chvílí. Začalo se ochlazovat, proto jsem se rozhodl, že se půjdu projít. Nechtělo se mi hned do hradu. Mávnutím hůlky jsem nechal zmizet deku a vydal se po jedné z mnoha vyšlapaných cest po bradavickém trávníku. Jisoo jsem si už nevšímal a pozoroval přírodu kolem sebe. Opravdu krásný den.

Došel jsem až k samému okraji bradavických pozemků. Odtud jsem viděl vrbu Mlátičku, která akorát shazovala listí. Posadil jsem se pod mohutný kaštan, opřel se o něj a pozoroval to nádherné panoráma. Byl jsem trochu dál od většiny studentů a užíval si do krásné ticho, které narušovalo jen šustění listí. Bylo to ideální místo pro relaxaci. Zavřel jsem oči a zaposlouchal se do zvuků přírody. Po nějaké době si jsem postřehl pravidelný tichý dusot doprovázený právě šustěním listů. Otevřel jsem oči a podíval směrem ke keři, odkud se mi zdálo, že ty zvuky vycházejí.

Opravdu se v keři něco pohnulo, ale rychle jsem se otočil na druhou stranu, protože jsem odtamtud zaslechl hluk. Tři studenti z Nebelvíru si to štrádovali z kopce dolů v doprovodu různých pokřiků. Příjemná scenérie byla narušena. S povzdechem jsem se zvedl připraven vrátit se do hradu. Stejně by mi za chvíli určitě byla zima, ale mrzelo mě to. Užíval jsem si tu atmosféru.

„No nejsi ty ten novej student z Havraspáru, co se kamarádičkuje s Kruvalským Hadem?" zarazil jsem se a pohlédl na o rok staršího nebelvíra, který stál tak tři metry ode mě. S nadšením jsem ho opravdu neviděl. Nejen že se mi nelíbí jeho chování, ale stále nevím, proč Taehyung skončil na ošetřovně a vsadil bych se s kýmkoliv, že v tom má prsty on. Měl jsem chuť se zamračit, ale zachoval jsem si vážnou tvář a chtěl ho obejít. Jakmile jsem se ale k němu přiblížil, chytil mě pevně za paži.

„Tak tebe taky doma nenaučili slušnému chování, jo? Se nedivím, že si spolu tak sednete," zasmál se. Nebyl to ale žádný šťastný či pobavený smích. Připomínalo to spíš výsměch.

„Nech mě být, Namjoone," trhl jsem rukou, ale jeho stisk byl pevný, stejně jako pohled, kterým na mě hleděl. Tahle situace se mi přestává líbit.

„Možná si o mně nic neslyšel, což by mě urazilo, ale s radostí ti to řeknu sám. Tahle škola si mě váží a určitě bys nechtěl, abych se o tobě nějak špatně zmínil. Mělo by to totiž špatný dopad," poslední slova řekl polohlasně s nechutným úšklebkem příliš blízko mě. Tohle vyhrožování si líbit nenechám.

„Víš co jsem o tobě slyšel já, Namjoone? Že jsi děvkař, který si z lidí dělá jen loutky. Všechny využívá jen pro svůj prospěch, ale to i oni jeho. Je natolik zahleděný do sebe, že si nevšímá toho, kolik falešných lidí kolem sebe má," řekl jsem mu přímo do obličeje. Jeho tváře nejdříve zbledly a následně zrudly vztekem. Vycítil jsem nebezpeční. Opravdu hodně jsem sebou škubnul, abych se vymanil z jeho sevření a na chvíli se mi to skutečně povedlo. Udělal jsem několik rychlých směrem od kaštanu. Najednou mě čapl zezadu za límec mikiny a trnul k sobě. Trochu jsem se přidusil, což ale nebyl můj největší problém.

„Tak hele nováčku, tobě asi ještě nikdo nevrazil a nenaučil tě, jak se máš chovat ke starším, co? Mile rád budu ten první a pak můžeš jít fňukat k té své zmiji," otočil mě čelem k sobě. Je vhodné teď říct, že jsem nikdy pěstí nedostal? Maximálně tak facku od mámy, když jsem byl drzý. Připravoval jsem se na tu neznámou bolest, když se natáhnul, ale zamrzl v pohybu. Oba jsme zamrzli podívali se směrem ke keři, který teď byl zastíněn něčím jiným. Velkým bílým vrčícím tygrem!

Šokovaně jsem otevřel pusu a cítil, jak mi tělem začal proudit adrenalin. Tygr se k nám pomalu plížil a já jsem cítil srdce až v krku. Nevěděl jsem, jestli mám křičet o pomoc či rovnou utíkat. Tuto variantu zvolil Namjoon po tom, co tygr opravdu zuřivě zavrčel. Místo toho aby mě pustil, doslova se mnou mrskl o zem. Hlavou jsem narazil do kořenu a sotva přede sebe stihl dát ruce. Hned jsem ucítil tepající bolest v hlavě a došlo mi, že jsem v prdeli. Vidění mi totiž začalo blednout a jakákoliv snaha o přemýšlení vyvolala jen další bolest.

Tygr už nevrčel, pouze mě pozoroval. Na malou chvíli, než jsem plně upadl do bezvědomí, jsem zahlédl jeho oči, které z modré přešly do známé hnědé. Jen jsem si nedokázal vybavit, kde jsem je už viděl.

... Tajemství Hada a Orla ...

Docela by mě zajímalo, jak se vám líbí Jungkookovy části, kde je se svými přáteli. Snažím se s nimi prokládat děj, ale pokud by jich bylo nějak moc, klidně napište a uberu. Používám je jako výplň. Zatím není tolik 'Taehyung + jeho kamarádi' chvil, ale těch taky přibude, jen musíte být trpělivý. Děkuji za votes! *Annie*