,, D-Damone?" Promluvila jsem, stále se dívajíc na jeho tvář.

,, Jsem to já Raven." Usmál se na mě.

Rozběhla jsem se a pevně ho objala kolem krku. On mi své svalnaté paže dál kolem pasu a pořádně se se mnou zatočil.

Hned co mě pustil řekl ,, To už je doba."

Přikývla jsem ,, Dva roky bratříčku."

,,Ehm-ehm."

Otočili jsme se a viděli za sebou třídu s vykulenýma očima a profesora Whitea, který svůj údiv uměl docela dobře skrývat.

,, Můžete mi laskavě vysvětlit co se to tady děje a kdo je ten mladík?" Poukázal na Toma.

,, Já jsem T...." Nedokončil větu, protože jsem ho dloubla do boku.

,, Tohle je Thomas Michael Rose."

Tom se na mě tázavě podíval, ale nechal to být.

,, Omlouváme se, ale budeme muset odejít za ředitelem."

Chytla jsem ho za ruku a začala ho táhnout ke dveřím. Jak jsme se za ně dostali, tak jsem je ihned zabouchla.

Rychlé jsem ho ještě jednou objala, vzala ho za ruku a táhla za sebou.

,, Dva roky jsme se neviděli, takže tady budeš studovat se mnou v šestém ročníku."

,, Ptáš se?"

,,Ne."

,, Aha."

Už nikdo z nás nepromluvil a za chvíli jsme dorazili k chrliči, který chránil vchod o ředitelny.

,,Sakra, nevím heslo. Citronové bonbóny, čokoládové žabky, Bertíkovi fazolky, dýňové paštičky?...."

,, Co třeba čokoláda, fazolky, paštika, dýně, citrón." Zkoušel taky Tom.

Při slově ,,citrón" se chrlič odsunul a my měli přístup do Brumbálovi pracovny.

Jak jsme vešli, tak Brumbál zvedl pohled od svého stolu a podíval se na nás překvapeným pohledem a jen co zahlédl mého společníka, tak se jeho pohled změnil z překvapeného na šokovaný.

,, Pane profesore, jeho nejspíše poznáváte, takže hned přejdu k věci. Může tady Tom studovat?"

,,  Jak jste se sem dostal pane Riddle?" Ignorovali moji otázku. To je neslýchané!

,, To je dlouhá historie. Ale musíte vědět že nejsem On. Já jsem část Jeho duše. Oddělil jsem se od něho protože jsem pomalu ztrácel vlastní vůli. On o mě ale neví. Takže nejsem nijak zvlášť nebezpečný." Odpověděl mu Tom a Brumbál přikývl.

,, Může teda tenhleten tady studovat?"

,, Může, ale nesmíme nikomu říct, kdo doopravdy jste. Někteří by to mohli nějak využít a říct to Voldemortovi. Pak vás taky budeme muset představit celému profesorskému sboru. A ještě nemůžete studovat ve Zmijozelu, dáme vám Moudrý klobouk, ale budeme mu muset říct že vás nesmí zařadit do vaší bývalé koleje. Souhlasíte?"

,, Ano."

,, Dobře. Tak vás poprosím o chvilku zdržení." Prohlásil a odešel.

Chvíli jsme tam v tichosti stály, ale potom dovnitř vešel Brumbál se všemi profesory co ve škole učí. Ti kteří jsou stejně staří jako Tom už vytáhli hůlky a namířili je na něho. Všichni kromě Křiklana ten jen ztuhl na místě a nic nedělal.

,,Mdloby na tebe!" Rozezněly se ředitelnou. Naštěstí si ale Tom stihl před sebou vyčarovat štít.

Stoupla jsem si před něj a namířila na učitele hůlkou. Někteří se tvářili mím pohybem překvapení, ale ostatní se tvářili pořád nenávistně, jako kdybych se vůbec nepohnula.

,,Dost!" Řekl rázně Brumbál ,, On není ten kdo si myslíte že je. Tohle je skutečný Tom Marvolo Riddle, ne Voldemort. Je to část Jeho duše, ta dobrá. Bude tady studovat a nikdo mu neublíží. Já vám to jasné?"

,, Dobře." Odpověděla profesorka McGonnagalová.

Ředitel přikývl a šel k poličce na níž byl postavený starý Moudrý klobouk.

Kývl na Raddla, aby se posadil na třínohou stoličku určenou pro žáky na zařazení. Ještě než mu ho Brumbál dál na hlavu řekl Klobouku, aby ho neposlal do Zmijozelu.

Dal mu ho na hlavu a po ředitelně se rozlehlou ticho.

Až najednou Moudrý klobouk promluvil.

,, Bude to ......"

*****************************************

Tak je tu další část. Kdyby jste něco nepochopili klidně pište.

Ahoj

Avet🪄💚

5. Května 2022