Nemusíš to dělat!
Děláš chybu!
Už Izzy nemiluješ!
Si zaslepený touhou, získat ji zpátky a to za každou cenu, ale už to není láska, co tě ovládá!
Je to jen potřeba...
potřeba...
potřeba...
Ozýval se mi v hlavě hlas Beauty.
Potřeba získat zpátky něco, co ti někdo vzal!
Copak to nevidíš?
,,Nevidím!
Nech mě už na pokoji!"
Ale hlas neměl v plánu přestat.
Přitom někoho, komu na tobě opravdu záleží, máš na dosah kopyta...
Pak hlas začal mluvit naštvaně.
Nevidíš, co se z tebe stalo?!
Nebudeš šťastný!
A ani Izzy ne!
I když ji připravíš o všechny vzpomínky, pořád bude vědět, že něco není v pořádku!
A pak si teprve uvědomíš, co vlastně chceš...
chceš...
chceš...

,,Miláčku, vstávej. Je krásný nový den.".

Co to?!
Kdo to mluví?
Otevřel sem oči a překvapilo mě, kdo se nade mnou právě skláněl a čí milý hlas na mě mluvil.
Posadil sem se a rozhlédl se po pokoji.
Až po chvíli mi došlo co se vlastně stalo a uklidnil sem se.
Můj plán vyšel...
Izzy na všechno zapomněla...
Včetně toho,
ŽE mě opustila,
JAK mě opustila a hlavně
S KÝM mě opustila.
Otočil sem se na ni.
Usmívala se.
Taky sem se usmál, pohladil ji po tváři a ona blaženě zavřela oči.
Když ji zase vidím takhle zblízka, první co mě napadá je, že je pořád strašně krásná.
Její oči, její úsměv, její rozcuchaná, ale stále nádherná a jemná hříva...
Když otevřela oči, musela poznat, že si ji prohlížím a uchechtla se.
Co mě po tom všem opravdu překvapilo, bylo, když mě políbila.
Kdy sme se my dva naposledy líbali?
Když sem ji přesvědčil, že je Sombra mrtvý.
Když byla smutná, zoufalá...
To sem tady strávil noc...
S ní...
Ale ta jejich dcera to překazila.
Teď tu Spirit není.
Izzy je šťastná.
Šťastná se mnou.
Rychle sem se vzpamatoval a opětoval polibek.
Ha!
Vidíš, Beauty?
Je šťastná!
Nemělas pravdu!
,,Ještě si nic neřekl." zasmála se, když sme se odtáhli.
,,Já nemám slov." odpověděl sem jí a spokojeně sem si lehl zpátky.
,,Nemáš slov?" usmála se nad mou odpovědí a přitulila se ke mě.
Položila mi kopyto na hruď a já ji svým kopytem objal, abych ji měl ještě blíž.
Byla pořád tak daleko a teď je mi tak blízko.
Zase sem se na ni zahleděl a ona na mě.
,,Si tak krásná." poznamenal sem.
Tak krásná...
A moje...
Jenom moje...
,,Jů, děkuju za poklonu." řekla potěšeně ,,Ale ještě hezčí budu, až nebudu mít hlad a budu učesaná. Poď dolů na snídani.".
Dala mi pusu na tvář, vstala z postele a zamířila ke dveřím.
Já ji samozřejmě následoval.

Šli sme chodbou zámku a Izzy se najendou zastavila a dívala se na strop.
,,Na co koukáš?" zeptal sem se a doklusal zpátky k ní.
,,Odkdy máme v zámku netopýry?" zeptala se s pohledem upřeným na hejno černých stvoření, které viselo hlavami dolů v temném rohu chodby.
,,Asi sem přiletěli v noci." řekl sem lhostejně, i když mi to tak lhostejné nebylo.
Chtěl sem jít dál, ale Izzy tam pořád stála a dívala se na ně.
,,Podívej! Jeden letí sem!" vyhrkla nadšeně ,,Jak je možný, že je tak krotký?".
Nastavila kopyto, stvoření si na něj sedlo a vykulilo na ni svoje oči.
,,Awwww, ten je roztomilý!" zarazila se a opravila chybu ,,Ne, určitě je to holka.".
,,Poď, zlato, ještě tě kousne." snažil sem se ji odradit.
,,Nevypadá, že by chtěla. Viď?" zamyslela se ,,Hmmm, Peerless! Takové hezké jméno. Určitě se k ní hodí."
Netopýr zpozorněl, když uslyšel řečené jméno.
Sakra!
Že by si vzpomínala?
Musím ji od těch potvor dostat.
,,Rolere, víš, jaké mě ještě napadá hezké jméno?" zamrkala vesele ,,Dark Spirit. To je pěkné, že?".
Sakra!
Sakra!
Sakra!
,,Mě se nelíbí, poď už." vzal sem ji za kopyto, ale ona se ani nehnula.
,,Počkej, napadají mě další hezká jména." tentokrát se úplně rozzářila ,,Bounty, Hearty Bounty! To je tak roztomilé! Nebo Little Dee! To je zas podobné mojí malé sestřičce! Říkala sem ti o ní, ne?".
,,Dost! Přestaň!" ujely mi nervy.
Netopýr se lekl a uletěl.
Stejně jako Izzy.
Teda, kromě té části o uletění.
,,Vyplašil si ji!" vynadala mi a podívala se na okno, kterým zvíře uletělo.
,,To byl záměr!" zavrčel sem.
,,Co je to s tebou?" zamračila se, obešla mě a zamířila do kuchyně, kam sme měli původně namířeno.
,,Nic! Nic se mnou není!" křikl sem.
Uklidni se, Rolere!
Sakra uklidni se!
Zašla do kuchyně a já jen chvíli po ní.
Když sem přišel, seděla vedle našeho, teď už šestiletého Darta, který si hrál se třemi kuličkami.
,,To sou pěkné kuličky." řekla mile a pohladila ho po hřívě.
,,Mám je rád." řekl vesele a cinkal si s nimi dál.
,,Něco mi připomínají." zahleděla se na ně.
Až teď sem si všiml, jaké mají kuličky barvy.
Červená, růžová a bílá.
To sou barvy těch blbejch duchů!
Ještě že sme je chytli, aby nedělali problémy.
Ale Izzy se na ně nesmí rozpomenout!
,,Jo, sou moc pěkné, ale chtěly by upravit." řekl sem klidně, když sem si sedl naproti Izzy a magií sem změnil barvy kuliček.
Roler začal brečet a Izzy se na mě zamračila.
,,Proč si to udělal?" řekla naštvaně.
,,Co sem udělal? Takhle sou daleko hezčí!" bránil sem se.
,,Roler je zlej!" zaskučel přes slzy můj syn.
,,Ale zlatíčko, tatínek není zlý. Jen se dneska necítí dobře." utěšovala ho Izzy a pak se zase zamračila, ale tentokrát na juniora ,,A neříkej tátovi jménem. To se nedělá.".
,,Ale já chci zpátky tátu!" skučel dál.
,,Vždyť sem tady." položil sem mu kopyto na rameno, ale on ho odstrčil.
,,Di pryč! Ubližuješ mamince!" křikl a utekl pryč z kuchyně.
,,Co to do něj vjelo?" kroutila hlavou Izzy ,,Asi měl taky špatné sny.".
,,Taky?" podivil sem se.
,,Ano, tys měl přece noční můru dneska ráno, ne?" podívala se na mě úplně přesvědčeně.
,,Noční můru, jo, máš pravdu." kýval sem na souhlas.
,,Co se ti vlastně zdálo?" zeptala se.
,,Ale nic, nic důležitýho." mávnul sem kopytem.

Koukali ste na Coolu na Proroctví?
Asi ne, je to takový psycho...
Já na to koukám zrovna teď.
Před asi 7 lety sem to viděla, ale máma mě vyhnala v půlce filmu od televize.