Z nádraží sem zamířila rovnou domů.
Najednou mě ale doběhla Twilight Sky a zastavila mě.
,,Tady si! Roler nás všechny tři chce u sebe doma." oznámila udýchaně.
,,Cože? Teď? Ale vždyť už je večer." řekla sem nechápavě.
Sky jen pokrčila rameny.

,,Zavolal sem vás, kvůli malé změně plánu." řekl Roler, když sme obě přišly, protože Flexi už tam byla.
Snad ho nepřesvědčila!
Vyděsila sem se.
Ale soudě podle jejího otráveného výrazu sem usoudila, že ne.
Se Sky sme se posadily na naše obvyklá místa a čekaly, co Roler řekne.
,,Nevím, proč bychom měli čekat do zítřka, tak sem se rozhodl, že tam pojedeme už dneska v noci." oznámil.
,,Už dneska?!" vyjekla sem vyděšeně a zvedla sem se ze židle, ale pak sem si uvědomila, že bych se měla trochu ovládat a s nervózním úsměvem sem si zase sedla.
,,Nějaký problém?" Roler nadzvedl obočí.
,,Ne, ne, vůbec žádný problém." řekla sem nervózně a snažila sem se, aby to znělo přesvědčivě.

Vystoupili sme z vlaku a hned kousek před námi se nacházel tmavě modrý zámek, na kterém vlály vlajky s Izzyným Cutie Markem.
Už byla noc a vyšel měsíc.
Celkem dlouho sme jeli vlakem.
V zámku už určitě všichni spali, protože všude bylo zhasnuto.
Roler vykročil vpřed, ale já si stoupla před něj.
,,Počkej!" zastavila sem ho kopytem ,,Nemusíš to dělat!".
,,Musím! A di mi z cesty!" zasyčel a odstrčil mě.
Zase sem i stoupla před něj.
,,Ne! Nepůjdu! Protože vím, že děláš chybu!" řekla sem odvážně, ale měla sem co dělat, aby se mi nezlomil hlas.
,,Chybu? Co ty o tom víš?!" odfkfl si.
,,Vím, že není správné někomu vnucovat lásku! Ale ty už Izzy nemiluješ! Si zaslepený touhou, získat ji zpátky a to za každou cenu, ale už to není láska, co tě ovládá! Je to jen potřeba! Potřeba získat zpátky něco, co ti někdo vzal! Copak to nevidíš?" oči se mi zaleskly slzami, ale zadržovala sem pláč.
Teď se to hodilo míň, než kdy jindy.
Rozbrečet se uprostřed rozmlouvání Rolerova plánu?
Za to bych se nenáviděla snad do smrti.
,,Blábolíš nesmysly." odbil mě a chtěl jít dál, ale já mu to pořád nechtěla dovolit.
,,Neblábolím! Nechceš si to přiznat! Nechceš si přiznat, že bys mohl někoho milovat, tak, jako si miloval Izzy. Přitom někoho, komu na tobě opravdu záleží, máš na dosah kopyta." natáhla sem k němu své kopyto, ale on ho odstrčil.
,,Nech mě už na pokoji! Nic mezi námi nebylo, není a ani nebude!" zakřičel na mě.
To už mi vehnalo slzy do očí a já ucouvla, ale stále sem neustoupila z cesty k zámku.
,,Jak to můžeš... Jak můžeš být tak bezcitný? Nevidíš, co se z tebe stalo?! Dobře! Dobře, di za ní! Žij si jako dřív! Ale šťastný nebudeš! A ani Izzy ne! I když ji připravíš o všechny vzpomínky, pořád bude vědět, že něco není v pořádku! A pak si teprve uvědomíš, co vlastně chceš!" rozbrečela sem se, tak sem si zakryla kopytem obličej.
Odběhla sem rovnou k vlaku, ani sem se neohlédla.
Ale já ještě neskončila...

Rozbrečela se a utekla.
Díval sem se za ní, jak nastoupila do vlaku a ten pak odjel.
Pryč, dál ode mě.
Na chvíli se mě zmocnila vina a hlavou mi proběhla věta "Co sem to udělal?!".
Ale rychle sem se toho zbavil.
Nemá přece pravdu, ne?
No tak sem se s ní ve slabé chvilce líbal, to je toho.
Dělá z toho úplnou aféru.
Otočil sem se zpátky na Sky a Flexi, které vypadaly překvapeně.
,,Na co koukáte?" křikl sem a zavelel ,,Deme!".
Přišli sme k zámku a já opatrně otevřel bránu.
Typická Izzy.
Příliš důvěřivá, než aby zamkla.
Pokynul sem holkám, aby šly dovnitř.
,,Sky, ty vymaž paměť Candy. Má pokoj tady." ukázal sem na dveře kousek od těch vchodových ,,Flexi, ty poď se mnou nahoru. Musíme hlavně jako první uspat tu jejich holku jak na mě minule přišla."
Šli sme nahoru a já opatrně otevřel dveře do pokoje Dark Spirit.
Překvapilo mě, že byl prázdný.
,,Sakra kde ten spratek je?" zavrčel sem naštvaně.

Vymazala sem tý služce paměť a chtěla sem jít nahoru, ale zaujaly mě dveře ve schodech.
Něco mě k nim táhlo.
Chvíli sem váhala, ale pak sem vešla dovnitř.
Až po chvíli sem zpozorovala, že čím sem dál ode dveří, mám světlejší hřívu.
Ale řekla sem si že je to nejspíš jen světelný klam.
Hned naproti dveřím byla nějaká skříň.
Teda, že by Izzy byla nějak nadaná v aranžování nábytku, se říct nedá.
Všimla sem si zvláštního tepls, které od skříně šlo.
Otevřela sem ji a byla prázdná.
Proč by měl někdo ve sklepě prázdnou skříň?
Odstrčila sem ji pomocí magie pryč a leknutím sem uskočila.
Za ní byla díra ve zdi, ze které šly plameny.
Překvapilo mě, že ačkoli byla skříň ze dřeva, oheň jí nic neudělal.
Natáhla sem kopyto a zjistila sem, že ten oheň sice hřeje, ale vůbec nepálí.
Taky sem si všimla, že mezi plameny mi zesvětlelo kopyto.
Rychle sem ho dala pryč a bylo zase normální.
Najendou sem zpoza těch plamenů ucítila magii.
A ne jen tak ledajakou.
Černou magii.
Zavřela sem oči a rozsvítila roh.
Díky tomu sem nahlédla za bránu a na zdroj té magické energie.
Byla to Izzyna dcera.
Otevřela sem oči, ale roh mi stále svítil.
Teleportovala sem ji, i dvě další klisny, co sem u ní viděla, k sobě.
Byly překvapené.
,,To si ty?" křikla na mě Spirit a už už se jí u očí objevoval fialový kouř, ale já byla rychlejší a lehkým kouzlem sem všechny tři uspala.
Ony popadaly na zem, jako hadrové panenky a já je vzala do magie.
Ještě sem posílila kouzlo, aby se náhodou neprobudily s zamířila sem nahoru.
Roler a Flexi tam stáli u dveří do nějakého pokoje.
,,Co děláte?" zeptala sem se.
,,Ta Sombrova holka tu není." odpověděl naštvaně Roler.
,,Byla ve sklepě. Už sem se o ni postarala." mávla sem kopytem.
Oddychl si.
,,Dobře, tady je ložnice Izzy a Sombry. Ty vymaž Izzy paměť a já s Flexi se postaráme o Sombru." vysvětlil a otevřel dveře.

1000 slov!
A teď už musím spát xD
Když píšete hodinu v kuse a půl hodiny předtím přemýšlíte jak začít, dost se unavíte. :'D

PS.: Předepsala sem si to a už sem to nemohla vydržet xD