Už byl večer a já ležela na břiše na posteli a s podepřenou hlavou sem si v magii hrála s inkoustem.
Ve stavu bez tíže se tak zajímavě a ladně pohyboval.
Skoro jako černá vlající hříva.
Přišlo mi to tak uklidňující.
Otevřely se dveře a dovnitř vešel Roler.
Nevyvedlo mě to z míry a dál sem si hrála s černou tekutinou.
,,Co to děláš?" zeptal se trochu naštvaně.
,,Nevím, ale uklidňuje mě to." řekla sem lhostejně a převalila se na záda, takže mi hlava visela z postele a já viděla svět vzhůru nohama.
Jen inkoust v mojí magii byl pořád stejný.
,,Copak ty se potřebuješ uklidňovat?" zeptal se.
,,Hm, potřebuju si srovnat myšlenky." povzdechla sem si.
,,Já ti je srovnám." uchechtl se Roler, převzal inkoust do své magie a dal ho zpátky do lahvičky na stole.
Já se zase přetočila na břicho a posadila sem se.
Roler přišel ke mě a políbil mě.
Já polibek samozřejmě vrátila a posunula sem se dozadu, aby mohl taky na postel.
V hlavě mi kroužilo tolik věcí, že sem se ani na to líbání pořádně nesoustředila.
Přemýšlela sem o těch netopýrech, o kuličkách, o hříbatech, která neměla z Rolera dobrý pocit...
Možná tu opravdu něco nesedělo.
Ale co?
Z přemýšlení mě vytrhlo až uvědomění toho, že na mě Roler leží.
Najendou se mě zmocnila špatný pocit, což způsobilo, že sem se od svého manžela odtáhla.
,,Co je? Stalo se něco?" zeptal se.
,,Ne, jen..." jak mu to vysvětlit?
Zavrtěla sem hlavou abych se vzpamatovala.
,,Ale nic." usmála sem se a zase sme se políbili.
Jenže když se zase začalo k něčemu schylovat, opět sem se odtáhla.
,,Ne, promiň, nejde to." řekla sem smutně.
,,Ale proč by to nešlo?" naklonil nechápavě hlavu a zas se začal přibližovat.
,,Nevím, prostě se na to necítím." pokrčila sem rameny a uhnula hlavou před dalším polibkem.
,,Ale notak Izzy." zkoušel to dál a pokoušel se znovu navázat polibek.
To už sem se posadila.
,,Řekla sem, že ne." odporovala sem dál a jeho chování mě už začínalo štvát.
Úplně odnikud se ve mě vzal vztek vůči němu.
,,Nebuď taková." zatvářil se jako ublížené štěně a znovu se pokusil mě políbit.
To už sem neudržela kopyto a těsně předtím, než se naše rty dotkly, sem...
Já mu dala facku?!
Polekala sem se a zakryla si pusu kopyty.
Vztek vystřídala panika.
,,Božínku, promiň!" vyhrkla sem, vyděšená sama ze sebe ,,Nevím co to se mnou je, já... Já ti nikdy předtím facku nedala.".
Roler se, dá se říct, šokovaně díval na svůj polštář a mnul si kopytem tvář.
Jako by byl zamyšlený a zároveň skoro stejně vyděšený, jako já.
,,Dobrý?" zeptala sem se váhavě a měla sem slzy na krajíčku ,,Já vážně nechtěla. Nějak mě popadl takový vztek...Nevím kde se to ve mě vzalo.".
,,Ne, to je dobrý." odpověděl suše.
Shlédla sem dolů na svá kopyta a znova sem si lehla.
Ještě jednou sem se podívala na Rolera a pak sem se otočila zády k němu, se snahou usnout.

Roler stál sám v nekonečném bílém prostoru.
Najednou se před ním objevila Izzy, se zrakem sklopeným k zemi.
Odkdy máme v zámku netopýry?
Ozvalo se odněkud, ale Izzyna ústa se ani nepohnula.
Přesto to byl její hlas.
Kolem Rolera proletělo hejno pištících netopýrů, kteří zmizeli stejně rychle a záhadně, jako se objevili.
Vyplašil si ji!
Zazněl znovu Izzyn hlas.
Když ale vykročil směrem k ní, během malé chvilky se rozplynula.
Kousek dál se objevil malý Roler Junior, s hlavou sklopenou přesně tak, jako jeho matka.
Mám je rád.
Ozvalo se, bez pohybu úst.
Kolem Roler Darka přistály tři velké koule, asi třikrát větší, než on sám.
Červená, růžová a bílá.
Ale vtom se jejich barvy změnily a obrovské předměty se začaly pohybovat.
Roler je zlej!
Já chci zpátky tátu!
Roler utíkal před koulí, která se koulela přímo na něj a když už to vypadalo že ho rozmáčkne, zmizela, stejně jako jeho syn.
Namísto toho se prostorem ozvaly hlasy dvou klisniček, které se objevily za ním.
Máme prostě pocit, že něco není v pořádku.
Říkal hlásek Brilliant.
Ano, něco je tu špatně.
Přidal se hlásek Snowflake.
Nad Rolerovou hlavou se objevil vlnící se inkoust v Izzyně růžové magii.
Klisničky zmizely a magie ho pohltila.
Začal se dusit a z levitujícího inkoustu nebylo úniku.
Uklidňuje mě to.
Ozval se hlas Izzy.
Pokud poník uvidí ztracenou vzpomínku, která pro něj byla nejcennější, vyvolá to řetězovou reakci, která zruší kouzlo a vrátí všechny vzpomínky.
Uslyšel hlas Sky a vzápětí se ozval jeho vlastní hlas.
Sombra...
Nesmí se k ní dostat...
Roler už ztrácel poslední dech, když najednou z magie vypadl a dopadl na bílou zem.
Okamžitě se zhluboka nadechl.
Pak si všiml, že kousek před ním stojí další poník.
Vzhlédl a jeho oči se setkaly s očima Beauty.
Ta ale nebyla jako ostatní poníci.
Nedívala se na zem, ale přímo na něj.
A nespouštěla z něj své červené oči.
,,Už máš odpověď na mou otázku?" zeptala se a Rolera překvapilo, když se přitom její ústa pohybovala.
Vstal a pořád dost vyděšený, ze všeho, co se kolem něj před chvílí dělo, začal couvat.
Dokud ovšem nenarazil na bílou zeď, která se začala přibližovat k ostatním třem, které se vytvořily okolo Beauty.
Roler se ani nenadál a už byl v malé místnosti, asi metr od Beauty, která naznačovala život jen občasným mrknutím.
,,Už máš odpověď na mou otázku?" zopakovala a naklonila tázavě hlavu na stranu.
Roler, stále přitisknutý ke zdi za sebou, vypadal pořád vyděšený a zároveň horečnatě přemýšlel, co teď.
Beauty měla nakloněnou hlavu a dokonce ani nevypadala, že dýchá.
Což působilo celkem děsivým dojmem.
Ještě chvíli se zdráhal, pak poraženecky vydechl a sesunul se do sedu.
,,Dobře." řekl smutně se sklopeným zrakem ,,Měla si pravdu. Už Izzy nemiluju.".
Stěny kolem zmizely a prostor byl zase nekonečný.
Beauty jako by ožila.
Začala dýchat, narovnala hlavu a tvář bez výrazu se změnila v malý, utěšující úsměv.
Taky si sedla a pohlédla Rolerovi do tváře.
On se otočil na ni a jejich oči se zase setkaly.
Tentokrát to ale nebylo děsivé.
Právě naopak.
V rudých očích bylo tolik lásky a soucitu...
Pegaska ho obejmula, ale on se neodtáhl a taky ji objal.
V tom objetí bylo cosi uklidňujícího.
Roler se začal modlit, aby se nevzbudil.
Aby zůstal v tomhle objetí navždycky a nemusel z něj pryč.
Obejmul Beauty pevněji, protože se bál, že každou chvíli zmizí, stejně jako ostatní.
A on tam zůstane sám...
Beauty se odtáhla a zase se jeden druhému podívali do očí.
Začali se přibližovat a už se schylovalo k polibku...
Když vtom se Beauty zamračila a odtáhla se.
,,Zase máš slabou chvilku?" řekla nepřátelsky.
,,Co?" řekl překvapeně Roler a chvíli mu docházelo, na co klisna naráží.
Beauty si založila kopyta, odvrátila zrak a pomalinku začala mizet.
,,Ne! Beauty, počkej!" vyhrkl zoufale ,,Neodcházej, prosím, nenechávej mě tu samotného!".
,,Ty už sám přece si. Já sem v Ponyvillu. Svázaná a se zacpanou pusou. Tys mě tam zavřel. Abych nemohla pryč. Abych nemohla k tobě." řekla smutně a pořád se na něj ani nepodívala.
Už byla z části průhledná.
,,Ale na co bys mě potřeboval, že? Tvůj plán vyšel. Budeš navždycky s Izzy, jak si chtěl." Beauty zavřela oči a ukápla jí jedna slza.
,,A-ale já tě potřebuju." říkal stále zoufale Roler a začínal panikařit.
Nechtěl, aby šla pryč.
,,Na co bys potřeboval mě, když máš to, co sis tak moc přál. Pro co si tolik udělal, abys to dostal zpátky?" kroutila hlavou modrá klisna a už byla průhledná celá.
,,Ne, počkej, prosím!" žadonil ,,Byl sem úplně blbej! Byl sem tak zaslepenej tím, co sem chtěl, že sem neviděl, co sem měl přímo na dosah kopyta...".
Beautyino mizení se těsně před koncem zarazilo, takže skoro nebyla vidět, ale stále tam byla.
Otočila se na něj.
,,Neviděl sem, komu na mě doopravdy záleží. A na kom vlastně záleží i mě." říkal smutně a trochu zahanbeně.
Beauty začínala nabírat barvu.
,,Mám teď všechno a zároveň nemám nic. Ve všem si měla pravdu. Věděla si že je to chyba a varovala si mě. Ale já neposlouchal a namlouval si, že je to lež." díval se jí do očí a mluvil přímo ze svého dlouho skrývaného nitra ,,Díky tobě sem zapomněl na všechno to, co mě trápilo. Díky tobě sem se smál a byl sem zase šťastný. Na tu chvilku, co sme byli spolu. A já se k tobě potom zachoval tak hnusně... Můžeš mi někdy odpustit?".
Beauty už měla svoje plné barvy a dojatě se usmívala.

Stejně se usmívala i skutečná, svázaná Beauty, která ze spaní přikývla.

Roler se taky usmál a zalila ho radost, že je Beauty zase s ním.
Na nic nečekal a políbil ji.
Ona se tentokrát vůbec nebránila a polibek vrátila.
Ani jeden z nich si to neuvědomil a sen začal mizet.
Zmizel úplně a rozplynul se jim přímo před očima.

O.M.C.!
Skoro 1500 slov!
Já se asi zbláznila!

Vy, co ste u toho neumřeli nudou, co si myslíte, že se teď stane???