,,Ano, na tvoji mamku si pamatuju. Měla jednu z těch nejčistších karem, jakou sem kdy viděla. Jasný případ pro Nebe." odpověděla Izzy na kladenou otázku.
,,Tak jaktože v Nebi není?!" vykřikla naštvaně Salmina.
,,Promiňte, holky, ale asi vás nechápu. Není možné, aby tam nebyla." usmála se klidně Izzy.
,,Ale my sme byly v Chrámu a tam sme v záznamech našly, že byla zařazena do Pekla." vysvětlila Spirit.
,,V Chrámu?" zamrkala nechápavě Izzy.
,,Jo! V Chrámu! Copak si nikdy nebyla v nebi!" křikla pořád rozzlobeně Salmi.
,,Jen jednou a moc sem to tam nezkoumala. Takže vy říkáte, že je v Pekle? Už celý rok?" vyděsila se Izzy.
,,To už je to rok?!" Salmina zděšením ztratila dech ,,Moje máma je bezdůvodně v Pekle celý jeden rok?!".
,,Je mi to líto. Nevěděla sem to." řekla smutně Izzy.
,,A nemohla byste to nějak spravit?" navrhla Dragonlia.
,,To není v mých silách." zavrtěla smutně hlavou její učitelka.
,,Ale vždyť si princezna Smrti!" křikla zoufale Salmi.
,,Nikdo nemůže zasahovat do záležitostí Nebe. A to dokonce ani žádná z princezen Equestrie." citovala Spirit.
,,A co Peklo? O tom se nikde nic nepíše." navrhla Dragonlia.
,,Ale do Pekla se jen tak nedostaneš." odfrkla si Spirit.
,,Vlastně..." usmála se nervózně Izzy.

,,Odkdy máme ve sklepě vstup do Pekla?" zeptala se Spirit váhavě, když její matka odstrčila velkou skříň, za kterou byla hořící brána, přes jejíž plameny nebylo vidět skrz.
,,Od té doby, co se ze mě stala princezna." vysvětlila Izzy ,,Radši sem ji zakryla, když sem ji tu objevila, aby do ní nevběhla hříbata.".
,,Á... Už ste tam byla?" zeptala se Lia a zamyšleně si bránu prohlížela.
,,De skrz to vůbec projít bez popálenin třetího stupně?" zaváhala Salmina.
,,Ano, ty plameny sou jen pro efekt. Nepálí." vysvětlila Izzy.
,,Pro efekt?" zasmála se Spirit ,,To je jako kdybys ty u brány do zámku měla pověšené lebky.".
,,Tvůj otec už to navrhoval, ale kdybych to i já brala takhle, mohla bych rovnou všude chodit s kosou a hábitem." odbila ji Izzy.
,,To mimochodem není tak špatný nápad." vložila se do toho Salmina.
Izzy ji sežehla pohledem.
,,A co máme vlastně dělat až tam budeme?" zeptala se Dragonlia.
,,Najděte čerta jménem Calvar. On má na starosti duše a jejich zápis. Vede něco jako je ten Chrám v nebi." vysvětlila Izzy ,,Najít Salmininu mámu vám pak pomůže Misery.".
,,Teda ty se tam nějak vyznáš." řekla trochu pobaveně Spirit.
,,Když nemůžeš do Nebe, povídej si aspoň s čerty v Pekle, jelikož duchy ve dne skoro nevidíš, protože je světlo a v noci se někde toulaj a strašej." odfrkla si Izzy.
,,Deme?" zeptala se Dragon svých kamarádek.
,,Deme." odpověděly jednohlasně a jedna po druhé opatrně vstoupily do plamenů.

Na poradě vládla zvláštní atmosféra.
Beauty a Roler na sebe pořád házeli letmé pohledy a vždycky když navázali oční kontakt, chvíli jeden na druhého civěli a pak uhnuli pohledy.
,,Hej, co je to dneska s váma dvěma?" zeptala se nechápavě Twilight Sky.
,,Nic." řekli jednohlasně a pousmáli se nad tou náhodou.
,,To je jedno. Jak to bude a tím plánem? Umí už tady 'princezna' vůbec to kouzlo?" řekla otráveně Flexi a ukázala kopytem na Sky.
,,Pro tvoji informaci, už sem se ho naučila." řekla posměvačně alicornka.
,,Vážně? To je zázrak po tom měsíci." vrátila jí to pegaska.
Rolerovi se v očích zaleskla nová jiskra, když tu novinu uslyšel.
,,Ty už to kouzlo umíš?" chtěl se ujistit a v hlase byla slyšet jeho narůstající naděje v úspěch.
Beauty naopak smutně svěsila hlavu.
,,Ano." přikývla hrdě Twilight.
,,Takže můžeme uskutečnit plán!" zaradoval se Roler.
,,A seš si jistej, že ji chceš zpátky? Takovou husu?" snažila se ho opět odradit Flexi ,,Nebylo by přece jen lehčí, kdyby ses jí prostě pomstil?".
,,Naučila sem se kouzlo, takže žádný změny plánu!" zavrhla Flexino přemlouvání Sky.
Flexi na ni přes sevřené zuby zavrčela.
,,Sky má pravdu. Když už sme to začali, dokončíme to." zavelel Roler ,,A dokončíme to hned zítra!".
,,Už zítra?" vyhrkla překvapeně a hlavně zklamaně Beauty.
Takže přece jen pro něj nic neznamenám...

Pohled Beauty
Opět sem ho zastavila když odcházel.
,,Co chceš?" zeptal se chladně.
,,Jen doprovodit." odpověděla sem nejistě.
,,Fajn." řekl lhostejně.
,,Proč si takový?" zeptala sem se.
,,Jaký?" nadzvedl obočí, jako by to nechápal.
,,Takový...nijaký. Chladný, naštvaný, nepříjemný. Proč takový si? Proč se nemůžeš občas usmát?" překvapilo mě, jak přímočaře mluvím.
,,Včera sem se smál." připomněl a trochu mu změkl nepřístupný výraz.
,,Ano, ale proč se neusměješ jen tak? Bez důvodu. Prostě úsměv pro dobrou náladu." mluvila sem dál.
,,Protože obvykle nemám dobrou náladu." odpověděl suše.
,,Před chvílí si ji měl. Když si...zjistil že už ji dostaneš zpátky." zastavila sem se a zahleděla se do země.
Co sem si myslela?
Že na ni díky tomu momentu, té chvilce, tomu okamžiku, zapomene?
Zavřela sem oči, po tvářích mi stekly dvě slzy a ukáply na chodník.
Ani sem si nevšimla, že se Roler taky zastavil.
Cítila sem, že se na mě dívá.
Ale ne nepřátelsky...
Slz se hrnulo čím dál tím víc, ale to už Roler přišel blíž ke mě.
Kopytem mi jemně zvedl hlavu a já otevřela své oči, které se leskly od slz.
Usmíval se.
Po tváři mi steklo pár posledních slz a pak už nebylo proč brečet.
Jeho úsměv ze mě setřásl všechen smutek.
Přes třesoucí koutky sem se slabě usmála.
,,Sluší ti to víc, když se usmíváš." řekl Roler a políbil mě.
Bylo to jako vzlétnout do růžových, nadýchaných mráčků ve tvaru srdce.
Kýčovité, ale úžasné.
Cítila sem, že všechno zlé najednou z mého života zmizelo a přibylo tam tolik dobrého.
Když sem se vzpamatovala z překvapení a návalu štěstí, polibek sem vrátila.
Nechtěla sem ten moment ukončit, ale dýchání nosem zkrátka nestačí, když máte tak malé nozdry.
Odtáhli sme se a já se podívala do jeho očí.
Podobně vypadaly včera.
Uvolněné a plné radosti.
Ale bylo v nich ještě něco...
Něco, díky čemu se na mě teď dívaly poněkud jinak.
Pak ale všechno tohle z těch růžových očí vyprchalo, Roler párkrát zamrkal, ucouvl ode mě a pak se otočil a odběhl směrem ke svému domu.
Já tam zaraženě stála a chvíli mi trvalo srovnat si v hlavě co se stalo a hlavně co se stane.
,,Musím ho zastavit." řekla sem rozhodně, roztáhla sem křídla a vzlétla sem přímo směrem k nádraží.

Omlouvám se, že skoro týden nevyšla kapitola, ale tak nějak nebyl čas a z nějakého zvláštního důvodu se mi nejlíp píše před spaním...
Proto taky chodím spát ve dvě a budím se v devět...
No a nějak sem neměla tenhle týden náladu na psaní.
Proto další kapitolu k Nepřípustné napíšu až zítra, protože se mi už strašně chce spát. :/

Tak dobrou a doufám, že se vám nová kapča líbila. :3