Upíjela jsem pomalu ranní kávu. Mám mu to říct?

Seděl proti mně, poskládaný na židli, a vidličkou do sebe ládoval smažená vajíčka. ,,Vymýšlíš, kde mě zakopeš?" zvedl pohled od talíře.

Musela jsem se usmát. ,,Není nad čím dumat, zahradu mám velkou dost."

,,Tak nad čím přemýšlíš?"

,,Jedeme na prodloužený víkend pryč." protáhla jsem si nohy a položila si je na židli vedle sebe.

V klidu dojedl snídani. ,,Kam?"

,,Na Hunting Island."

,,S kým?"

,,S Mag, Simonem a jejich potomstvem. Mag chtěla, abys jel taky."

Pobaveně povytáhl obočí. Skryl můj hřbet ruky ve své dlani. ,,A ty?"

,,Jde ještě o to, co chci já?" Ale teď si zlato lžeš do vlastní kapsy. Jen při myšlence, kde všude jeho ruce a jiné části těla byly před pár minutami, se ti samovolně rozevírají kolena. Do tváří mi stoupalo horko. Probudil mě z dlouhé hibernace a teď jsem se musela prát s žádostivostí vlastního těla, které nedbalo, co si o tom myslí hlava. Snažila jsem se skrýt ruměnec za hrnkem s kafem.

,,Amy?" culil se jako andílek. Díval se na mě, jako by přesně věděl, že jsem myslela na úplně jiná přání, než případný odjezd na dovolenou, ale nechal to taktně spát.

,,Nedá mi pokoj, když nepojedeš."

Hansiho upřímný smích pročísl poklidné ráno.

,,Jasné. Takové tyranii tě nemůžu vystavit."

,,Neví, kdo jsi. Ani, že máme společnou historii."

,,Natož současnost, která má roztomilé copánky, že?" rýpl si.

,,Přesně."

,,Nebudu to nikomu vyprávět, ale odmítám lhát."

,,Fajn." dopila jsem poslední lok ranní pohody.

,,V kolik?" zeptal se, když jsem uklízela nádobí do myčky.

,,My odjíždíme v šest a vracíme se v úterý."

,,Bezva."

,,Nemusíš žádat o dovolenou?" zeptala jsem se s nepatrnou dávkou jízlivosti.

,,Myslel jsem, že o pracovních záležitostech nechceš vědět." poznamenal.

Jen jsem zavrtěla hlavou.

,,Budu tu." vzal můj obličej do velkých teplých dlaní a políbil mě.

,,Motorka. Přijela motorka." zahlásila Alice, která seděla u stolu v pokojíčku jako v hlídkové věži.

,,Kdo to je, mami?"

,,Překvapení." odpověděla jsem a uložila do cestovní tašky Aliciiny šatičky. Ohlédla jsem se po ní.

Pomalované papíry se rozlétly po podlaze následované kutálejícími se pastelkami, jak se rychle štrachala dolů ze židle.

,,Hansi. Hansi přijel." Koncentrované nefalšované štěstí.

,,Opatrně, Kočko." zahlédla jsem zubatý úsměv a široké zorničky, když se copaté tornádo prohnalo kolem mě. Doběhla jsem ji na podestě a chytila ji za ruku. ,,Nespadni ze schodů."

Ozvalo se zaklepání a pak těžké kroky v předsíni. Ali seběhla schody jak motorová myška a vběhla Hansimu rovnou do náruče, čekal už na ni připravený, v podřepu s rozpaženými pažemi.

,,Ahoj holky. Už se těšíš, Ali?"

,,Moc." usmála se nejzářivějším úsměvem.

Postavil se do plné výšky, Alici posazenou na rukou jako zkušený uživatel.

,,Jedeš s námi?" zeptala se s nadějí v hlase.

Přikývl a dostalo se mu ještě pevnějšího objetí kolem krku hraničícího s judo chmatem.

Políbil mě. ,,Potřebuješ s něčím pomoct?"

,,Už jen dobalím pár věcí." Zamyslela jsem se. Nebyla jsem zvyklá na týmovou práci doma. ,,Vlastně jo, dáš prosím Alici svačinu? A kdybyste pak vyběhli na zahradu, tak bych asi byla rychleji hotová."

,,To zvládnem. Můžu u tebe nechat motorku?"

,,Samozřejmě." Garáž jsme měli dostatečně prostornou, zvlášť když moje auto bude pryč.

Hansi se otočil na Ali. ,,Pomůžeš mi?" Plácli si do dlaní a zmizeli v kuchyni.

Potichu jsem za sebou zavřela dveře chatky a přehodila si šňůrku od chůvičky přes krk. Po dlážděné cestičce jsem došla k sousední chatce.

,,Konečně spí." uvelelebila jsem se do křesla vedle Hansiho.

,,Přišla jsem před chvílí. Byli rozjetý jak motorový pily." dodala Mag a vřele se usmála. ,,Dospělácký večer může začít."

Vkrádájící se tmu zaháněla osamocená lampa postavená na stole mezi skleničkami, talíři a miskami s brambůrkami.

,,Víte, co bych si dala?" zeptala jsem se.

,,Panáka?" navrhl Simon.

,,Zmrzlinu." konstatoval Hansi.

Musela jsem se smát. Má podpultové informace. ,,No jo, ale asi budu muset vydržet do zítra. Ali určitě nepohrdne výpravou za zmrzlinářem."

,,To asi nikdo." souhlasila Mag.

Hansi vytáhl z ledu lahev šampaňského. ,,Kdo si dá?"

,,Já určitě. Máš jahodu?" bylo to jako najít dobře prošláplé boty, člověk do nich vklouzl a nemusel přemýšlet, jak mu hezky sedí.

,,Samozřejmě, Krásko. Mag, dáš si taky?"

,,Zkusím to." přikývla.

,,Já zůstanu u piva." ohlásil Simon.

,,Na supr krátkou dovolenou." přiťukli jsme si.

,,Je bezva, že jsi mohl jet s námi." řekla Mag Hansimu.

A už to začíná. Sesunula jsem se níž v křesle a krytá stolem  svoji kamarádku lehce nakopla.

,,Konečně tady Amy není sama." pokračovala, jakoby se nechumelilo.

,,To od tebe není hezké, Mag. Děláš ze mě společenskou mrtvolu." zakřenila jsem se na ni. Dobře potvora tuší, že jí projde prakticky cokoliv.

,,Třeba čekala na toho pravého." Hansi se evidentně přidal do hry, hrudník mu vibroval hlubokým smíchem.

,,No, tak to sis dal na čas." poplácala jsem Hansiho po ruce. Jemně mi sevřel prsty a už je nepustil.  Kdyby jen Mag věděla, jak moc bolavá pravda byla právě vyřčena.

Upíjela jsem nasládlé bublinky a jen na půl ucha vnímala přátelský rozhovor. Pekelné horko pomalu opadávalo, už na nás neleželo jako tíživá deka. Z keřů se ozývaly cikády a do lampy s tichým zapraskáním občas narazil chroust. Na prstech mě hřála Hansiho mozolnatá kůže a do duše se mi vkrádal opojný klid. Jako by dílky skládačky s tichým lupnutím sedaly na svoje správné místo. Tak to mělo být. Můžeme zapomenout roky, které se do našich životů vpasovaly jako cizopasníci, krvesajové. Musím nechat plavat pochybnosti. Bojovat s osudem v podobě Hansiho bylo jako plavat proti Golfskému proudu na voru, vybavená holýma rukama místo pádel.  S Hansim to bude těžké, ale bez něj by to bylo ještě těžší. Nechtěla jsem už být sama.

,,Vypadáš spokojeně." vpadl mi do myšlenek tichým hlasem.

,,Tady člověk rychle zapomene na starosti." nebo si je nechce připouštět.

Přisunul si blíž křeslo a zaparkoval dlaň na mém stehně. Bylo mi dobře.

,,Paráda." Mag si překřížila nohy a otevřela plechovku s pivem, kterou vyndala z chladícího boxu. Podala mi ji.

,,Dík."

Upíjely jsme vychlazené pivo a pozorovaly budovatelské úsilí dětí, Simona a Hansiho. Bagrovali barevnými lopatkami mokrý písek, až odletoval do stran. Alice klečela těsně vedle Hansiho zapálená do stavění hradební zdi. Krčila čelo soustředěním. Hansi jí něco povídal a volnou rukou ukazoval stavební detail.

,,Takový klid a pohoda, co?"

,,To teda." souhlasila jsem. Na chvíli jsem mohla opravdu vypnout a jen si užívat.

Hansi si vzal Ali na ruce a blížili se spolu k dece.

,,Mami, mám žízeň." volala na mě Ali.

Mag sebou trhla a zírala na blížící se dvojku jako na zjevení. Celý obličej se jí zachmuřil a najednou vyvalila oči.

,,Panebože, já jsem blbá. A navíc slepá." zašeptala. Klepla se prsty do čela a začala se bláznivě smát.

,,Mag, jsi v pořádku? Nepřehřála ses?" otočila jsem se na ni. To už přišli Ali s Hansim až k nám a hrabošili se v chladícím boxu.

,,Mag?" zeptala jsem se znovu.

Chytila mě za předloktí a nahnula se ke mně. ,,Ali je jeho, viď?" zeptala se polohlasem.

,,Byla jsem tak slepá." pokračovala, aniž by počkala na odpověď.

,,Jak jsem to mohla jen nevidět?"

,,Mag, prosím." řekla jsem potichu.

Byla celá u vytržení ze svého objevu. ,,Amy, je to tak?"

Přikývla jsem a zavřela oči. Nechtěla jsem vidět její reakci. Měla jsem v plánu říct jí to sama, ne takhle.

Objala mě a zašeptala: ,,Detaily mi povíš o samotě, jo? Hezky v klidu."

Netrvalo ani tři týdny, než moje malé, roky pečlivě ukrývané tajemství vybublalo na povrch. A vlastně už mi to bylo jedno. Hansi chtěl být s námi. A já, přes veškeré výhrady, si začala pomalu uvědomovat, že chci být s ním. Možná byl o trochu tvrdší, s ostřejšími lokty než před čtyřmi lety, a zpátky do mého života se prakticky vboxoval, ale nejspíš to byl nejlepší možný táta pro Ali.