Uvařila jsem si čaj a zachumlala se do chlupaté deky. Alice usnula a Hansi odešel k sobě domů. Usrkla jsem opatrně z hrnku. Co mám dělat? Proč se to  všechno tak hrozně zamotalo?

Nastartovala jsem notebook a dementovala emaily z rána i zrušila rezervaci v ubytování. Nemělo cenu popojet o pár set kilometrů a řešit tu samou situaci o pár týdnů nebo měsíců později. A představa, že do toho zatáhne kamarády z Ranařů mi způsobovala dostatečný břichabol, abych se na tuhle variantu raději vykašlala.

Mohla bych zařídit soudní zákaz kontaktu. Jenže mně ani Alici nic neprovedl. Proč by ho měl kdokoliv podepsat? Ani já sama jsem ho nevyhodila, neposlala jsem ho pryč. Navíc by se to mohlo celé otočit proti mně a šeredně mi nafackovat. Může zažádat o určení otcovství soudní cestou. O střídavou péči. Nikdy by ji nedostal, nejspíš. Seděl za násilný trestný čin. Jenže, nemůžou mít Ranaři kamarády u soudu? Na sociálce? Nepřekvapilo by mě to. Do prdele. Celé je to prekérně zamotané, takhle to nemělo dopadnout.

Pozorovala jsem drobný vír v hrnečku a když začal zpomalovat, znovu jsem ho rozpohybovala. Když ustoupím, třeba ho to po chvíli přestane bavit, zájem opadne, je to chlap...opíjela jsem se falešnou nadějí. Přemýlala jsem všechny možnosti do kola, ze všech stran, ale kloudné řešení mi unikalo.

,,Paní doktorko." do ordinace nakoukla sestřička z recepce. ,,Máte návštěvu."

Podívala jsem se na hodinky. Čtvrt na jednu. Žaludek mi zakručel nahlas, souhlas, je čas oběda.

,,Koho?"

,,Usměvavý obr s bradkou."

Promnula jsem si oči. ,,Aha. Sarah, řekněte mu prosím, že tu mám pacienta, že tak za deset minut budu mít hotovo. Ale čekat na mě nemusí."

,,To by byla věčná škoda, kdyby nepočkal." vřele se usmála.

Měla jsem chuť protočit oči.

,,Pane Stevene, navýšíme dávku sartanu, tlak máte pořád vyšší, než by se mi líbilo. " otočila jsem se zpět k pánovi v židli vedle mě. ,,A o tom kouření mluvíme pokaždé. Podkopáváte nohy sám sobě."

,,Já vím. Snažím se přestat, vydržím den dva, pak mě někdo rozčílí a jsem zpátky na bodu nula."

,,Co podpůrná skupina? Nikotinové náplasti?"

,,Bez urážky, nebudu chodit nikomu vyprávět, jak mě naštvala manželka, rozzuřily děti nebo berňák. Ale ty náplasti bych zkusil."

Přikývla jsem. Dopsala jsem zprávu a vytiskla recepty. Rozloučila jsem se s panem Stevenem, čapla kabelku, zacvakla za sebou dveře ordinace a vyrazila chodbou k recepci.

Hansi se opíral o sloup, nohy ledabyle překřížené, svalnaté paže založené přes hrudník. Horní knoflík u košile frajersky rozepnutý.

,,Ahoj Krásko."

,,Hansi."

,,Můžu tě pozvat na oběd?"

Došla jsem až k němu. ,,Budeš respektovat, když řeknu ne?"

,,Samozřejmě, ale mrzelo by mě to." koutky rtů mu nepatrně klesly.

,,Hm, tak to tě asi nemůžu odmítnout, že?" mrkla jsem na něj.

Obešli jsme dva bloky než jsme zaparkovali na zahrádce malé italské restaurace. Bez většího zkoumání jsme si vybrali denní menu.

,,Chtěl jsem se tě zeptat, jestli nechcete odpoledne s Ali přijít ke mně domů."

Napíchla jsem na vidličku nok a přidala k němu špenát. ,,Ty se jen tak nevzdáš, co?"

,,Ne, dokud mám naději." odpověděl s úsměvem.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nebylo by jednodušší udělat tlustou čáru a začít s někým úplně jiným od začátku?"

,,A nechat tebe a Alici plavat?" zeptal se, jako by nemohl uvěřit, že bych takovou pitomost vůbec mohla navrhnout. ,,Ne, Amy. Nechci nový začátek. Jen bych si moc přál ještě jednu šanci s tebou."

,,To chceš hodně." konstatovala jsem suše.

,,Jsem náročný." poťouchle se usmál. Pod stolem mi sevřel koleny stehno.

,,Jaké to je přes tři roky bez sexu?" nabrala jsem další sousto.

,,To mám za ten včerejšek?"

Přikývla jsem a vrátila mu hravý úsměv.

,,Víš, kde jsem byl, že jo?"

,,Ježíši." zarazila jsem se a hlavou mi proletěl ten nejnechutnější obrázek. Udělalo se mi špatně. Proč mě tohle vůbec nenapadlo?

,,Amy." chytil mě za lehce se chvějící ruku. ,,Utahoval jsem si z tebe. Nejsem asi zrovna typická oběť, co? Ranaři trochu pomohli a zbytek dodělal samotný důvod, proč jsem tam skončil."

,,A obráceně?" vyhrkla jsem.

Pobaveně se zasmál. ,,Ne, ani jednou."

Uf.

,,Ulevilo se ti?"

,,Jo." přiznala jsem. Nevím, proč by mě to mělo trápit, ale opravdu se mi ulevilo. Že by jen prostý lidský zájem?

,,Příjdete?" vrátil se k původnímu tématu.

,,Co nám chceš ukázat?"

,,Sbírku motýlů?"

,,Hansi." povzdechla jsem si.

,,Teprve zařizuji, tak by se mi hodilo ženské oko."

,,V kolik?"

,,V pět."

,,Ty jsi kecal. Máš to všechno zařízené."

,,Líbí?" zeptal se s uspokojením v hlase.

,,Jo a moc."

,,Pro jednoho člověka je to hrozně velké." pokračoval potichu.

,,Víš, že je to strašně manipulativní."

,,Jo." uznal bez uzardění. ,,Chtěl bych udělat pokojíček pro Alici."

,,Hansi, Ali má pokojíček. Doma. Nebude potřebovat další. Nebude lítat sem a tam, jako hadr na koštěti." Naštěstí nás nemohla slyšet. Hrála si s duplem na terase otočené do prostorné zahrady.

,,Tak to se budeš muset smířit s častými návštěvami u vás doma." Stál tak blízko, že jsem cítila teplo jeho těla. Jemně mi přejel bříškem prstů po nahé kůži na pažích. ,,Jsi nádherná." hlas měl položený ještě hlouběji skrývaným vzrušením.

,,Mohlo by to být všechno tak jednoduché, kdybys chtěla."

,,Nemůžu." vymanila jsem se z jeho dotyku i kouzla.