Šárka na chvilku nemohla mluvit. Věděla že mají Selk s Faidrou celkem dobrý vztah ale nevěděla že až takový. Faidra se zvedla a vyšla ven. U dveří se otočila a zadívala se na Šárku. Ta se nejdřív otočila a pak ukázala na sebe.

,,He he, ty mluvíš na mě?" zeptala se. Faidra na ni přimhouřila oči. Odkdy je Šárka takový vtipálek? Pomyslela si Faidra. Nicméně vyšla ven a rozešla se cestou k líhni. Šárka přispěchala až k ní.

,,Kam to jdeme." zeptala se znovu ještě s větším úsměvem.

,,Do líhně. Ukážu ti moje vejce. Ale až tam budeme tak na nic nesahej." zavrčela Faidra.

,,A proč?" zeptala se Šárka a zakopla o sekeru u jednoho stánku. Celý ho svalila a všude se rozsypali zbraně. 

,,Aha." zahučela Šárka. Faidra si připlácla tlapu na obličej a povzdechla si. 

,,No aha. Ale když už jdeme tak ti řeknu co se tu stalo za tvé nepřítomnosti. Když jsi odešla tak se po nějaké době začala chvět země. A to byl jen začátek. Země popraskala a z děr které se objevily v zemi vylezli obrovští tvorové. Říkali že si jdou pro tebe. Potom začaly vše ničit." vyprávěla Faidra.

,,Počkat!" řekla vyděšeně Šárka ,,Tak oni jsou tu pro mě?"

,,Ano jsou." odpověděla netrpělivě Faidra ,,Ale teď potichu."

Vešli do domu s hladkými bílými stěnami. Obešly několik dračic co stáli v hloučku a popíjely něco  co vonělo jako...

Kafe! Šárka zbožňuje kafe. Začaly se jí zbíhat sliny. Její nejoblíbenější nápoje je kafe, nealkoholické pivo a limonáda. Tedy rozhodně není rozmlsaná pomyslela si Šárka ale přeci jí to nedalo a oblízla si skoro celý obličej. Ale Faidra ji z toho přerušila. Chytila Šárku za ramena a zatlačila ji zpátky. Šárka najednou ucítila horko. Šárka na Faidru zavrčela ale pak se podívala  zemi a zjistila že tam chodba končí a kouká do lávy.

,,Hele já vím že jsi ohnivá dračice ale myslím si že lávovou koupel přeci jen tak nechceš." řekla pobaveně Faidra. Šárka se málem svalila v bezvědomí na zem. takový adrenalin nezažila už hodně dlouho. Faidra ji odvedla chodbami do zvláštní místnosti. Stěny byli modré ale místnost zářila modrou barvou. Na zemi bylo několik hnízd ze zvláštních modrých chaluh. V nich ležely modro zelená vajíčka. Kolem bylo troška vody sotva člověku po kotníky. Šárce to nijak nevadilo ale nebyl to příjemný pocit. Klouzalo to a škrundalo. Měla chuť rovnou skočit... no do... no... no do kaluže bláta třeba. Šárka si oddechla že jí něco konečně napadlo. Kaluž bláta. Ano. Skočit do kaluže bláta. Ach jo přesně ona. Faidra chvíli nehnutě stála ale pak se konečně rozhodl a ukázala na světle modré vejce s tmavě modrými tečkami ve tvaru víru.

,,Tak tohle je moje vejce." řekla Faidra s nepatrným smutným úsměvem. Najednou zasyčela.

,,Útočí!" zasyčela a teď už to slyšela i Šárka. Křik a hučení. 

,,Vycítily tě." zasyčela Faidra. Zvedla se ze sedu a rozběhla se chodbou. Šárka ji následovala. cestou potkali pár vojáků kteří běhaly sem a tam.

,,Kdo?" zeptala se Šárka

,,Faidra se zastavila u okna a znovu zasyčela. 

,,Mporkové." zaječela. Šárka věděla kdo ji našel. Ti co si pro ni přišly