Velká dračice svírala zářící hůl. Zakouzlila a před ní  se objevil velký černý drak. Syčel a z tlamy mu kapaly sliny.

,,To jsem já." řekla Laura ,,Ta co tě vyhostila."

,,Ty?" řekl Drakario a zkroutil se mu obličej zlostí ,,Ty!?

,,Já vím neměla jsem to dělat. Teď toho lituji." snažila se mu zoufale vysvětlit královna situaci.

,,Já vím. A za to tě nenávidím. Ale i přes to všechno čím jsem prošel tě mám rád. Ale z jiného důvodu než si myslíš." řekl naštvaně a krvelačně Drakario. Potom si všiml svých tmavých šupin a zakabonil se ještě víc.

,,Opravdu si mě představuješ takhle?" zeptal se jí už s menší nenávistí v hlase. Královna sklopila oči a odpověděla.

,,Nejsem nestvůra." řekl potichu Drakario.

,,Ale byl jsi." a zvedla oči a podívala se do jeho tmavých ve tmě jen s odlesky hole zářících očí ,,A nevím jestli mi lžeš ale je těžké tomu uvěřit."

,,Čemu?" zeptal se Drakario.

,,Tomu že jsi se po těch letech změnil.

,,Ty!" zaječel Drakario a vrhl se na ni. Byl jen ve snu ale bolelo ji všude kde se ji Drakario dotkl. Drakario ustoupil ale jeho nenávist v očích byla zcela jasná. Věděl že teď a tady nic nezmůže. 

,,Drakario kde jsi?" zavolala na něj Laura. Kolem se zvedla vlna magie. 

,,Věř mi." zašeptal Lauře Drakario než upadl na zem. Kolem se zvedl rudý prach který kolem ně utvářel malé tornádo. Laura přes slzy v očích viděla že nic nezmůže. Náhle ji něco napadlo. 

,,Já ti věřím." přikývla a tornádo zmizelo. Z Drakariova těla zmizela tmavá barva byli teď zcela normální. Podíval se na ni a objal ji. Všechna zuřivost z něj zmizela...

Laura se probudila a její strach přemohla naděje. 

Šárka mezitím poklidně spinkala v vodní postýlce. Nejdřív odmítala vlézt vůbec do vlažné vody a zavřít se tam ale nakonec ji tam šoupli a Šárka zjistila že dýchat se tam dá jednoduše. Nejdřív skoumala svět pod vodou ale nakonec usnula. Zdálo se jí že ji někdo volá. Plavala v teplé vodě prosvícené sluncem. Kolem plavaly barevné ryby ale náhle se podvodní svět změnil. Před ní se vynořil Drakario a zaútočil. Zakousl se jí do ramene...

Probudila se celá zpocená. Bála se že tohle jednou přijde do reality. Tuhle noční můru měla od doby kdy poslala Drakariovu temnotu pryč. Ucítila vibrace zezdola. Pak lupnutí. Šárka by ráda věděla co se v jídelně děje.  Otevřela svou postel a vylezla z vody. Otevřela dveře od pokoje a vylezla na chodbu. Potom pomalu začala scházet ze schodů. Uslyšela jak si někdo povídá v jídelně. Připlížila se ke dveřím a schovala se za ně.

,,Mám ji, neboj se." ozval se hlas a Šárka věděla kdo to mluví. Night.

,,Co myslíš Ukrutfore? Jó ty myslíš že by mě mohla porazit? Leda ve snu." pokračovala Night a Šárka vyletěla od dveří. Uviděla Night která stála před malým portálem a v portálu uviděla obličej. Šárka pomalu došla ke schodišti a potichu jako myška šlapala na schody. Náhle drak v portálu zavřeště a ukázal na ni. Night se otočila a podívala se s úsměvem Šárce do očí.

,,Kam pak slečno?" zeptala se Night a usmívala se.