Šárka se nechala dotáhnout z jídelny do jedné z mnoha komor jež byli různě ve škole. Sloužily k tomu aby se do nich dávali učebnice, sešity, košťata a další věci. Ithoel jí naznačila aby byla z ticha a sama zavřela dveře. Potom se zaposlouchaly. Po chvíli se na Šárku vážně podívala.

,,Šárko potřebujeme tě u nás." řekla vážně. To že je Ithoel vážná Šárku znervóznilo. Muselo to být hodně důležité.

,,Počkej jak jsi se sem dostala? Brána mezi světy měla zůstat zavřená." zeptala se Šárka.

,,Ano ale přišla nová hrozba. A, no víš trochu..." odpověděla ale Šárka ji přerušila.

,,Nová hrozba jo? Tak to se musím zbalit a o co kráčí?" zeptala se znovu Šárka.

,,Troflujovi boty drž už klapačku!" okřikla ji Ithoel. Šárka si sedla a zmlkla.

,,Šárko poslouchej tohle je vážný a důležitý. Ta nová hrozba na nic nečeká. Obrovská stvůra co pohltí vše na co přijde. Tohle je zkáza pro celý svět. Ta příšera se živí negativitou a ničí i naše duše. Nejhorší je že když se k ní dostaneme dost blízko tak se zblázníme a nebo začneme být různě nemocní. Pomalu to z nás ukusuje naši duši. A nejhorší je že královnu a naše bojovníky to už zachvátilo. Nic ji nezastaví." přerušila ji rázně Ithoel ,,A až skončí s naší zemí začne s vaší."

,,Ale brána mezi světy je uzavřená." řekla Šárka ale pak si vzpoměla že je tu Ithoel a zmlkla.

,,Neboj teď se sem nedostane. Brána je jen na chvilku otevřená ale hlídají jí mocné elementy." řekla Ithoel.

,,Tak na co čekáme jdeme." řekla Šárka a Ithoel zakroužila rukama.

,,Fůj to je divný." zachichotala se Ithoel. Pomalu se před nimi otevřel zářivý kruh. 

,No páni." zahučela Šárka a Ithoel se usmála. Potom si tam vlezla. Šárka se sice nedůvěřivě podívala na portál ale pak tam Ithoelniným příkladem hupsla. Vevnitř to pulzovalo všemi barvami a Šárka dohonila Ithoel. Ithoel na ni čekala a když k ní Šárka doběhla spustila ruce. Najednou se barvy zvedly a Ithoel a Šárka zmizely. Objevily se v pustině.

,,Kde to jsme?" zeptala se Šárka. 

,,V krásné poušti." odpověděla Ithoel ,,A potichu."

,,Proč co by se nám už z názvu tady mohlo stá..." nedořekl Šárka. Z písku se vyhrabal ohromný tvor. Šárka tomu pohlédla do složených očí. Bylo to něco jako obrovský krabostonožka. Ithoel po něm hodila podivnou sekeru na řetězu. Sekera bouchla ostřím do štítu a sekera se odrazila. Šárka si mezitím všimla že zůstala člověkem. I Ithoel zůstala holkou. Krab po Ithoel hodil kámen a Ithoel skočila stranou. Jenomže jí chyběla dračí mrštnost a tak jí kámen zavalil nohu. Ithoel zaječela. Šárka si všimla něco zapíchnutého v písku. Vzala to a uviděla kopí. Mrštila s nim do obličeje kraba. Oštěp ho zasáhl do jednoho oka a zvíře vydalo skřípaví zvuk. A to je zato že ubližuješ mé kamarádce!" zařvala na něj Šárka. Zvíře zachrochtalo a vrhlo se na ni.

,,A sakra." stačila si povzdychnout Šárka. Potom ji krab nabral na klepeto a Šárka s jekem odletěla pryč do písku. Cestou si všimla že kraba oslepila tříska.

,,No páni koho mi to připomíná?" zeptala se sama sebe. Dopadla na písek a křuplo jí za krkem. 

,,Au au necítím krk zlomila sem si krk." začala předstíraně panikařit Šárka. Zvedla se a uviděla Ithoel jak se osvobodila a zabodla sekeru do hrudě kraba. Krab strašně zavřeštěl a spadl na zem. Ithoel vítězně stála nad mrtvolou.