O rok později

Šárka vyšla z paneláku uprostřed města. Slyšela zvuky bouračky a pípání sanity a politických aut. Nenáviděla to tu. Ale museli se přestěhovat. Neměli poslední rok dost peněz od té bouře. Tornádo smetlo stromy a ty pak spadli na jejich dům. Přestěhovali se protože tady nemuseli mít tolik peněz. Tento panelák zařídila moc hodná paní která si nechala platit jen jednou za dva měsíce. A tak málo peněz že by tu mohl bydlet i bezďák říkala její máma. Kdysi měli Šárčina tátu ale ten od nich odešel a nikdy se nevrátil. Šárka si pamatovala že když od nich odcházel objal nejdřív její maminku a pak i Šárku. Pak zmizel ve dveřích. Maminka pak několik nocí proplakala ale když se jí Šárka zeptala jak její tatínek vypadal a proč od nich odešel tak maminka je plakala a nebo řekla že ji přestal mít rád a  ať už se jí na to nikdy neptá. Šárka ale teď zahnala vzpomínky na tátu a snědla rohlík s máslem. Potom si vzala batoh a rozběhla se po schodech dolů. Cestou viděla paní Lindiovou jak si nese jejího jorkšíra. Seběhla až ke kanceláři paní Flokvundové která byla ta hodná paní která je tu nechala bydlet.  

,,Á Šárka." ozvalo se ze dveří.

,,Dobrý den." řekla Šárka v běhu. Doběhla ke škole jen tak tak. A mimochodem školu nenáviděla taky. Samé paní učitelky mobily sem nepatří. Jsme ve škole ne v cirkuse tak se chovejte slušně. Blé a fuj tajksl. Prostě škola. Adéla je teď její nejhorší nepřítel. Rozhlédla se po školní zahraďe. Sedělo tu pár ulejvačů ale Adéla nikde. Oddechla si. otevřela dveře a někdo na ni vybafl. někdo kdo se usmívá jako sluníčko. Někdo kdo je nejkrásnější ve třídě. někdo kdo je její hlavní nepřítel. Adéla. Šárka ji odstrčila a vyšla chodbou. 

,,No počkej takhle mě ignorovat." slyšela za sebou Adélin hlas. Šárka otevřela dveře do třídy. Usedla na svojí lavici ale něco ji vyrušilo. Hlasité šeptání. Otočila se a uviděla Adélu s partičkou kluků. Adéla ukazovala na ni. Šárka si z toho nic nedělala. Po matematice měli velkou přestávku. Šárka si odskočila ke skřínce něco uklidit ale za sebou uslyšela kroky. Jenom tak náhodou si jakože vytáhla zrcátko aby se koukla jak vypadá. Ale přitom zahlédla partičku těch kluků kteří se domlouvali s Adélou. Šrka dělala jakože si ničeho nevšimla a odešla do jídelny. Tam byli jenom normální lidi. Odešla si nabrat omáčku s knedlíkem a rajčaty. Potom si přinesla ke svému oblíbenému stolu jahodovou šťávu. Koutkem oka zahlédla Adélu jak si povídá s jednou holkou. Šárce připadala trochu povědomá ale nikdy ji tu neviděla. Možná jinde. Nedokázala si vybavit ty blond vlasy šedé oči a tmavě červené šaty. Adéla se jí očividně vysmála a ukázala na Šárku. Holka přikývla a sklopila oči. Pomalu přišla s tácem plným jídla. 

,,Šárko to jsem já." řekla Šárce. Šárka jen udiveně polkla.

,,Emm, my se známe?" zeptala se jí s pusou plnou jídla.

,,Ano ale je to hodně dlouho když jsme se viděly naposled." odpověděla.

,,Tak počkej nikdy předtím jsem tě neviděla a když už jsem u toho..." nedořekla Šárka.

,,Ale ty víš kdo jsem." řekla holka a usmála se. Položila Šárce dva prsty na čelo a Šárce se vybavil mlhavý okamžik na draky. Potom ještě Ithoel...

,,Ithoel jak jsi se sem dostala?" zašeptala Šárka.

,,Ne teď a ne tady." řekla Ithoel. Šárka chtěla vědět co se stalo ale všimla si Adély která je zamračeně pozorovala. Ale Ithoel se vrátila. Sice z neznámého důvodu ale vrátila se. A Šárka tušila že jde o něco naléhavého.