Drakario večer předstoupil před královnu. Poklekl a jeho obličej nebyl vidět. Královna cítila svou lásku i nenávist k němu. Ucítila jeho touhu se k ní vrátit a žít s ní jako s jeho rodinou. To ale nešlo. Měl temnou minulost a královna ho zato ale nenáviděla. na chvíli se zahloubala do vzpomínek. Ovšem z nich ji vytrhla dračice která rozrazila dveře a vběhla dovnitř. Drakario ustoupil a dračice si rychle klekla. Jmenovala se Ansyz. Byla to strážkyně která hlídala hranice mezi nimi a ostatními tvory a Mporky. Ansyz se zvedla a podívala se na královnu.

,,Královno." začala Ansyz ,,Napadli nás a zabili Ufkuha. Dumlin je na smrt zraněný. A ani já jsem nevyvázla bez poranění." Ukázala potrhané křídlo a tlapu. Královna kývla na dva draky kteří Ansyz odvedli pryč. Královna se zvedla a přivolávala další draky. Někteří měli poslat pro pomoc. Druzí zase jít zdržet Mporky.

Mezitím se voják jménem Ulfin snažil se svými vojáky zadržet Mporky co procházely portálem. Nedokážou je zastavit uvědomil si a vzápětí ho za jeho nepozornost uhodil jeden z temných draků. Upadl na zem a když ho jiný drak chtěl nabodnout na oštěp tak se odkulil stranou. Přesto ho drak škrábnul na noze. Potom se okamžitě zvedl na nohy a zakousl se drakovi do ruky. Drak zavřeštěl a podíval se mu do očí. Ulfin ucítil slabost a jeho magie prchala do těla Mporka. Jeho životní síla se vytrácela spolu s magií. Ulfin se nemohl ani pohnout. Když Mpork skončil tak se o něco zvětšil a zesílil. Ulfin bez síly a magie spadl na zem. Zůstal ležel ale viděl jak několik Mporků dělá to samé všem jeho drakům. 

Šárka si stoupla na skalní římsu a uviděla skázu kterou Mporkové udělali. Všude hořeli domy a ozýval se křik draků. 

,,Horší už to být nemohlo." pronesl někdo smutně za jejíma zády. Otočila se a za ní stál Drakario. Smutně se usmál a ona si nebyla jistá jestli mu může věřit. Sedl si kousek od ní ale ucítil její nerozhodnost a nedůvěru kterou se před ním pokoušela skrývat. Náhle ucítil tenký paprsek světla který přicházel od Šárky. To ona...

,,Pojď se mnou." řekl a než stačila něco namítnout protáhl ji portálem na bitevní pole. Všude běhali draci a kousali a se. Často viděly draky kteří jiným vyškrábali oči. Šárce  se udělalo nevolno a poblila  se. Ale statečně pokračovala v cestě. Drakario ji vedl po klikaté cestě mezi mrtvými draky. Chtělo se jí opět zvracet ale tentokrát to překonala. Došli na konec srázu a Drakario ji opět protáhl portálem. Ocitli se u malého domku s velmi udržovanou zahradou. Šárka se prudce nadechla a rozhlédla se. Tady bydlela! Takže jsou ve světě lidí. 

,,Šárko potřebuji tvou pomoc." řekl na její adresu Drakario. 

,,Proč potřebuje pán temnot pomoc od dráčete? Možná už nemá své kouzla a takovou moc jako předtím." zajímala se škodolibě Šárka. Drakario jenom mávl rukou a Šárka ve vzduchu uviděla iluzi dívky.
,,Šárko, teď vážně. Není čas na legraci. Máš meč času a síly." ukázal na její meč Drakario ,,a proto potřebuji aby jsi odcestovala časem do doby Johanky z Arku a odvedla tam místo ní tuhle holku. Johanka z Arku v minulosti zemře ale musíme ji dostat k nám než se to stane."