Škubl jsem sebou, když mě surově zmáčkl. Začalo mi být jasné, že pokud něco neudělám, znásilní mě.
Moc jsem toho ale dělat nemohl, dokud v jedné dlani měl moje varlata a druhou mne přiškrcoval. Ani nadechnout jsem se pořádně nemohl.
Cítil jsem, jak se mé smysly otupují nedostatkem kyslíku.

Teď nebo nikdy.
Z posledních sil jsem zvedl ruku a praštil Davida do oka.
Jeho stisky polevily a mně se povedlo ho shodit ze sebe a zároveň z postele.

Malátným krokem jsem se rozešel ke dveřím, ale byl jsem na ně doslova naražen.

„Ty hazle! Ty se budeš pořád bránit?!“

Dostal jsem pěstí do obličeje, další pak do břicha.
Zkroutil jsem se bolestí, ale věděl jsem, že jestli se teď vzdám, dopadnu hůř.

Udělal jsem první, co mě napadlo a chytil do ruky jeho koule. Silně jsem je zmáčkl. Zavyl jako pes a pokusil se mi vytrhnout, což pro něj ovšem bylo ještě více bolestivé.
Dál do mně mlátil, ale jeho rány byly stále slabší, jak můj stisk sílil.

Nakonec jsem ho pustil a on zavrávoral a spadl na zadek.
Okamžitě se chytil za rozkrok a začal.. brečet?
Jeho slzy na mne žádný valný dojem neudělaly.
Přešel jsem ke skříni, naházel všechny své věci do cestovní tašky, mobil, peněženku.

Když jsem ho míjel, snažil se zrovna vyškrábat do sedu a procedil mezi zuby několik nadávek, jakože jsem děvka a tak.
Nasral jsem se a přestože nemám rád násilí, vší silou jsem ho kopl mezi nohy.
S hned lepším pocitem jsem odešel.

*************************
Zdá se mi to, nebo ubývají hvězdičky? :/
Nebojte, už brzy bude zase Humretka♥