Pohled Michala

Tak nějak jsem tušil, že dnešek bude špatný den. Hned ráno mě seřval otec za nějakou kravinu. Pak mi dvakrát spadl mobil..
Zkrátka, těšil jsem se na večer.
Proto mě dost překvapilo, když mi Jára napsal už v deset hodin, když měl mít směnu až od třinácti.

Rychle jsem na sebe hodil nějaké normální oblečení a běžel ven. Naprosto jsem ignoroval otcův řev, kam si jako myslím, že jdu.
Bože.. Mám snad prázdniny, ne?

S úsměvem jsem si to razil k tomu baráku, i když mi vrtalo hlavou, proč mám jít k jinému vchodu.
Jakmile jsem Járu spatřil, zděsil jsem se.

Vypadal strašně. Byl tak pomlácený, že jsem měl chuť zvednout telefon a zavolat sanitku.
Naštěstí se usmíval, takže ho asi nic nebolelo.

Ale, když mě posadil v docela hezké, moderní kuchyni a začal vysvětlovat, nasral jsem se.
Jára mě uklidňoval, že je vše v pohodě, že on je v pořádku a že ode dneška bydlí tady. To je dost fajn. Je to hezký byt a hlavně tu není ten zmrd..

A když podotkl, že tu může mít společnost a ke všemu na mne mrkl, začal jsem se červenat z představy, co všechno bychom tu spolu mohli dělat..

„Ty se červenáš..na copak myslíš?“ vytrhl mě Jára z myšlenek.

„Myslím na to, žes mi dneska ještě nedal pusu.“ řeknu rychle, abych zamaskoval svou nadrženost.