Pohled třetí osoby

Když Jára vyslovil ta slova, Michal na muže nevěřícně pohlédl a hledal v jeho tváři jakékoliv známky posměchu.
Žádné však nenašel, jen lehce studem růžová líčka.
Jeho oči zazářily štěstím.

„Měl jsem ti to říct hned, byla to moje vina..
Já.. taky tě miluju.“

Járův úsměv se rozšířil.
Pomalu, jakoby se bál, že chlapec ucukne, se přiblížil k jeho obličeji.
Těkal mezi čokoládovými očky a malinovými rty.
Nakonec na ty červené polštářky přiložil své.

Michal chvilku stál, neboť nevěřil, že se to děje, ale po pár vteřinách začal spolupracovat a něžný polibek mu s radostí vrátil.

Ta chvíle trvala jen několik minut, než se oba kluci oddálili a pohlédli vzájemně do svých očí.
Zatímco starší doslova plaval v čokoládě, mladší se skoro topil v oceánu.

Až křupnutí větvičky, značící, že v parku nejsou sami, je z opojného pocitu lásky vytrhlo.
S představou, že je někdo viděl se líbat, oba jako na povel zrudli.

„Nechceš se jít projít?“ zeptal se Míša Járy a ten pouze přikývl a propletl si s ním prsty.

Michal nechápavě pohlédl na spojené ruce a pak na Járu, který si lehce odkašlal.

„Ehm..chodíme spolu, ne?“

„Ano!“ chlapec téměř vykřikne radostí a pevně Járovu dlaň stiskne, aby mu snad neutekl.

„Jsi hrozně roztomilý.“ šeptne mladík a vtiskne mladšímu pusinku na tvář.