Pohled Michala

„Kurvaaa!“ zařvu poté, co se vzbudím a při pohledu na mobil zjišťuju, že jsem zaspal.
Přesněji řečeno, je jedna hodina a v půl druhé na mě bude čekat Jára.

Jako střela vyletím z postele a běžím rovnou do koupelny, kde se rychle opláchnu a důkladně vyčistím zuby. Kdyby náhodou..

Celá koupelnová akce mi trvá přesně čtvrt hodiny, to znamená, že na oblečení mám zhruba deset minut a pět na cestu.
To nemůžu dát.

Zoufale hledím na skříň s oblečením a nadávám si, co jsem to za vola, když jsem si ještě večer něco nepřipravil.
Nakonec na sebe hodím obyčejné, černé kraťasy a tričko s logem kapely Dymytry.
V předsíni obout botasky a ven vyletím jak ze školy.

Běžím k parku, kde u stromu už čeká opřený můj milovaný.
Těsně před ním prudce zastavím a snažím se vydýchat.

„A-ahoj, Járo..“

„Ahoj, Míšo.“

Zdá se mi to, nebo se usmívá?

„Promiň, jdu asi pozdě. Já-..“

„Vlastně máš ještě dvě minuty.“ přeruší mě a věnuje mi úsměv, ze kterého se mi podlomí kolena.
Nebo je to tím sprintem?

Jára, jako kdyby tušil, že brzy padnu, mě chytí za ruce a najednou, ani nevím jak, jsem přitisknut na jeho hruď.

„Omlouvám se,“ zašeptá mi do ucha, z čehož mi naskočí husina.
Trošku se od něj odtáhnu.

„Za co se omlouváš?“

„Že jsem utekl. Jako malé dítě..
Miluju Tě, Míšo. A věk na tom nic nezmění.“

*************************

Malé vysvětlení k příběhu.
Prakticky vše je fikce.
Fakta jsou pouze:
Naše jména,
to, že bydlím v Sokolově,
to, že pracuji v masně Novák
a náš věk.
A samozřejmě to, že spolu chodíme a milujeme se ♥