XXVIII.

David se jen namyšleně zachechtal.
„Tohle je můj byt, takže jsem ve svém pokoji. A ty toužíš se mnou šukat, jen si to nechceš přiznat. Ale můj ocas čeká na tvoji díru.“

Jen na něj zírám. Kam se poděl ten milý kluk ze včerejška? Místo něj mi leží v posteli nadržené hovado, které nerozumí slovu "ne".

Neobtěžoval jsem se odpovědí. Namísto toho jsem popadl deku a se natáhl pro polštář.
David toho využil a plácl mě přes zadek, až jsem sebou cuknul.
Vrhnu po něm vražedný pohled.

„Udělej to ještě jednou a půjdeš do práce s monoklem.“

Nečekám, jestli na to něco řekne a hned se vydám do obýváku, kde si ustelu na gauči.
Těsně před usnutím pošlu Michalovi zprávu, že se druhý den sejdeme na stejném místě.

Ráno

Zazvonil budík a vystartoval z gauče, abych se opláchl a oblékl dřív, než se objeví David.
Cestou pro mobil mne dvě ruce popadly a přišpendlily ke zdi.
S trochu rychlejším tepem koukám do vzteklých očí mého kolegy.

„Něco si ujasníme, Humříku.
Seš v MÉM bytě, tak se podle toho budeš taky chovat. Jinak další noc můžeš strávit před barákem.“

Cuknu sebou.

„A jak si mé chování představuješ?“

Jeho tvář se přiblíží k mé a mně se zježí chlupy, když mi nadrženě zašeptá přímo do ucha.

„Každou noc strávenou tu, zaplatíš.“

„A kolik chceš?“

David přiloží dlaň na mou hruď.

„Sexem, zlatíčko.“

Jeho ruka sjede po mém břichu, přes bok, na zadek a zmáčkne jej.
Tohle si líbit nenechám a mé koleno zareaguje zcela instinktivně.
V příštím okamžiku se David svíjí na zemi, držíce se za rozkrok.

Nechávám ho tak a odcházím do práce. Za sebou slyším jen jeho chraptivý křik.

„Ty hajzle! To mi zaplatíš!“

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top