XXIII.
Pohled Michala
Celé vyučování přemýšlím, co se asi mohlo stát.
Zpráva, kterou mi nakonec chvíli před půlnocí poslal, byla tak matoucí, až mne napadlo, že nějak zjistil můj skutečný věk.
Zapnu seznamku, je mi fuk, že na mě učitel nasraně zírá.
Poněkolikáté si čtu onu zprávu.
"Humřík: Lásko? Promiň, že jsem nenapsal. Zapovídal jsem se s Davidem, je skvělý. Zítra mám ranní, tak co kdybychom se pak sešli?
Už musíme jít do postele, tak dobrou."
Možná si to moje hlava jen namlouvá, ale nelíbí se mi ta slova..
David je skvělý. Musí do postele..
Proč si pod tím představuju vášnivý sex?
Přece by mě nepodvedl, nebo ano?
Vždyť ho vlastně ani neznám..
Ani on mě..
A ten David, musím zjistit, co je zač.
Naše rodina do Penny nechodí a maso nakupuje mamka u sebe v práci, takže nic nevím.
Zeptal jsem se sice spolužáka, ale ten mi řekl, že tam pracují dva chlapi. Jeden starší a jeden mladší.
Upřímně doufám, že můj Jára bydlí u toho staršího..
„MICHALE! Okamžitě schovej ten mobil, než ti ho zabavím!!“
Křik učitele mě vytrhne z myšlenek. A protože by svou výhružku mohl splnit, raději mobil schovávám do kapsy a předstírám, že sleduju jeho výklad.
Myšlenkami se ale stále vracím k dnešní první schůzce s Humříkem..
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top