Konečně pátek! Jak já se na dnešek těšil. Měl jsem ranní, i když směně od 5 do 18 hodin se "ranní" říkat nedá.
Teď už je ale skoro osm večer a já čekám, až dorazí Míša.
Domluvil se totiž s rodiči, že celý víkend stráví u 'kamaráda'.

Zvonek u dveří je znamení, že moje láska právě dorazila.
Málem se přerazím, když mu běžím otevřít.
Páni! Stojí tam, v těsných kraťasech a uplém tričku a je..nádherný.

„Ahoj, Lásko.“ na přivítanou mu vlepím pusu.

„Ahoj, Miláčku.“

Cestovní tašku s věcmi mu vezmu z ruky a postavím do předsíně.

„To mě tady nechceš, že ji necháváme tady?“ zeptá se škádlivě. Jen se tajuplně usměji.

„Moc dlouho se tu neohřeješ, to je pravda.“ odpovím a musím se smát jeho překvapenému výrazu.

„Jak to?“ lehce posmutní, ale já ho obejmu a zašeptám mu do ouška informaci, na jejíž realizaci jsem dělal dva dny.

„Zítra jedeme na výlet.“

„Opravdu? A kam?“

„Do Zoo ve Dvoře Králové. A přespíme v jednom penzionu.“

Odtáhne se. Tak prudce, až mám strach, že jsem něco pokazil.

„Děláš si ze mě prdel?!“ vyjekne a já se definitivně vyděsím.

„No..myslel jsem, že.. že by se ti tam mohlo líbit. A..chtěl jsem tě vzít někam, kde tě budu moct bez obav vzít za ruku, obejmout a políbit.“ smutně skloním hlavu.