XCVII.
Věnováno Ten_tajemny ♥
*************************
Pohled Michala
Ten hajzl!
Jemu vážně nestačilo to ponížení. Teď si vykoledoval mnohem víc.
Odpoledne mi volal brácha, že máme s Járou přijít večer do bývalého parku, že nám něco ukáže.
Vzápětí mi poslal SMS-ku, že tam na nás bude čekat parta nějakých jejich kamarádů, které David přesvědčil, aby Járu dobili do bezvědomí.
Naštěstí jim Tomáš celou situaci vysvětlil a oni, protože Davida zase tolik nemusí, slíbili, že nic nepodniknou.
David ani netuší, co na sebe ušil.
Teď je skoro osm a já s mojí láskou se blížíme na místo setkání.
Sotva dorazíme na malý palouček, vzápětí nás obklíčí asi deset lidí.
Jára do mne dloubne a hlavou kývne k muži, který vystoupí z kruhu.
Je to samozřejmě David.
Brácha stojí hned vedle něj, na rtech mu hraje pomstychtivý úšklebek.
„Jestlipak to není náš zamilovaný páreček?“ optá se ironicky David a já mám chuť se na něj hned vrhnout.
Zastaví mě stisk Járovy dlaně.
Můj přítel se na něj dívá s ledovým klidem.
„Jestlipak to není hračka pro úchyly?“ vrátí mu ironii.
„Ty sračko! Zaplatíš za to, cos mi nechal udělat. Dejte mu co proto, kluci.“ zařve.
Nikdo se ani nehne a David zdvihne obočí.
„Slyšeli jste mě?“
„Díky, kluci. Kdyby něco, byli jsme s vámi.“ pronese Tom a jeho kamarádi pokývou a odejdou.
David vytřeští oči vztekem.
„Co to má kurva být?!“
„Odplata za to, že seš taková svině.“ zařvu na něj.
Vztek se mnou lomcuje a já se tomu přestávám bránit.
Moje ruka jedná zcela automaticky.
Vypálím tomu šmejdovi takovou dělovku do ksichtu, až to křupne.
David skončí se zlomeným nosem nosem na zemi, já na něm a buším mu do obličeje jednou ranou za druhou.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top