LXXVIII.

Věnováno Larryee_

*************************

Prudce jej od sebe odstrčím.

„Toby! Co blbneš?"

Kouká na mne, začíná rudnout.

„Já.. Já.. Promiň, tohle nemůžu." vzlykne a uteče k sobě do pokoje.

Nechápu, co to do něj vjelo. Sice ano, líbí se mi, ale miluju Míšu a on to ví. Navíc jsem měl pocit, že balil jeho, ne mě.
Jdu za ním.
Najdu ho, jak sedí na posteli a ..brečí?

„Toby?"

„Jdi p-pryč, prosím." vzlykne.

Sednu si vedle něj a obejmu ho.

„Pověz mi, co se stalo."

„Ty ho miluješ asi hodně, viď?"

„Ano. Udělal bych pro něj vše." vzdychnu a v očích mě zaštípou slzy.

Zvedne pohled a zamyšleně si mne prohlíží.

„Vy patříte k sobě."

„Míša si to zřejmě nemyslí."

„Járo? Udělal jsem něco strašného. Ale nechtěl jsem.. On mě donutil."

„Co jsi udělal, Toby?"

„Víš, já ho miluju a stejně, jako ty pro Michala, i já bych pro Davida udělal všechno na světě."

„Pro Davida?"

Začíná mi svítat. Tuším už, odkud vítr vane.

„Toby? Co jsi pro Davida udělal?"

Odsedne si, jako kdyby měl strach, že se neudržím.

„To já ti psal. Aby Michal pojal podezření, že máš jiného."

Nevěřícně na něj pohlédnu.

„To ty? Proč?"

„David se ti chtěl pomstít za něco. Chtěl vás rozdělit. A není to vše. Zavolal jeho otci a namluvil mu, že Michalovi ublížuješ."

„Tak proto se mě na to ptal. Ještě něco?"

„Já.."

„Toby??"

„Poslal jsem mu včera fotku nás dvou v posteli."

*************************

Tak.. Tobiáš se nám přiznal, ale..co asi bude dál?...

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top