Nechápu to..
Celé odpoledne se snažím Míšovi dovolat, ale nikdo to nezvedá.
Poslal jsem mu i několik zpráv, zatím však žádná odpověď.
Něco se muselo stát.

Je pátek, zítra jsem za ním měl jet, ale co když o to nestojí?
Co když si uvědomil, že jsem přítěž?

Po práci jsem zašel do kavárny, provětrat si hlavu. Barča šichtu neměla, místo toho jsem tu narazil na Davida.

„Nazdár, Jardo. Jak je?"

„Dej mi pokoj, Davide. Nestačí ti, že mě otravuješ v práci?"

V pátek máme delší směny, stejně jako u nás, takže jsme opět pár hodin pracovali spolu.
Nemám na něj náladu. Vlastně na nikoho, protože mi Míša zase nepřijal hovor.

„Jaké to je, když tě někdo pustí k vodě?" zasyčel mi ten grázl do ucha.

Bez odpovědi jsem odešel domů.
Jak to sakra myslel?

Doma se snažím Míšovi dovolat, už mám o něj docela strach.
Klepání na dveře mě vytrhne z myšlenek. Protože Tobiáš je ve sprše, dojdu otevřít sám.

Sotva otevřu dveře, přilítne mi taková dělovka, až spadnu na zem. Nechápavě vzhlížím k rozzuřenému Tomášovi, který na mě zařve:

„TY ZASRANEJ HAJZLE! K MÝMU BRÁCHOVI SE UŽ NEPŘIBLIŽUJ!"

Práskne za sebou a zanechá mě zmateného.

„Co se děje??" přiběhne Toby jen v boxerkách a pomůže mi vstát.

„Míša se se mnou asi rozešel." šeptnu a on se ke mně přiblíží.

„Nezaslouží si tě." odtuší a náhle cítím jeho rty na svých.

*************************

Ehm..ňom.. :)