Pohled Michala

Achjo.
Jsme na chatě už dva dny.
Celou tu dobu se plížím po zahradě, jako tělo bez duše.
Tak moc mi Jára chybí.
Jasně, čeká nás mnohem delší odloučení, až bude muset můj přítel odjet zpátky domů, ale tohle je jiné.
Teď nás rozdělil můj otec..

On i mamka mě sledují, vím to.
Vědí, jak se trápím, ale s ním to nehne.
Včera se pohádali. Kvůli mně.
Jenže, on si za tím stojí.

Ráno přijel brácha a řekl mi, aby to slyšeli všichni, že Jára taky trpí.
Prý v práci chodí jako duch.
Nenabízí, jen prostě prodává.
Prý s ním už není sranda, jako předtím.

Jediné, co mi pokaždé zvedne náladu, je mobil.
Když napíše, nebo zavolá.
Voláme si i několikrát denně.
Zítra je navíc sobota, tak snad přijede. Neskonale moc se těším.

Zrovna sedím na schodech před chatou, když uslyším Toma, jak na mne zařve přes celý dům.

„Brácha! Přišla ti zpráva!“

Vyskočím na nohy, skoro se přerazím o práh, a běžím do obýváku.
Naši jsou zrovna na návštěvě u některých sousedů a my s bráchou jsme sami doma.

Popadnu mobil a otevřu příchozí SMS.
Neznámé číslo?

Neznámé: Moc se bez tebe netrapi.

Cože? Co to má být?

Mobil opět cinkne, tentokrát MMS-ka.

Váhavě ji rozkliknu a mobil mi vypadne z ruky.

*************************

Ňom.. Snad mě za ten konec nikdo nezabije xddd