LXXII.
Věnováno @Bambuliatko
*************************
„Opustil bych ho.“
Michalovo otci spadla čelist.
„Jak to myslíš?“
„Tak, jak to říkám, pane Pospíšile. Nechci, aby se Míša musel rozhodovat mezi mnou a vámi. Rodina je, alespoň z mého hlediska, to nejdůležitější. A měla by být na prvním místě.“
Michalova mamka se otočí manželovi.
„Slyšíš to? Jaký další důkaz by jsi chtěl. Ten chlapec Míšu očividně miluje.“
Vděčně se na ni usměji, ale Pospíšil starší zavrtí hlavou.
„Mám ještě pár otázek.“ řekne a sedne si naproti mně.
„Ptejte se.“
„Praštil jsi ho někdy?“
Vyvalím na něj oči.
„To se ptáte vážně??
Nikdy jsem ho neuhodil.“
„Slyšel jsem něco jiného.“
„Slyšel jste kokotinu.“ odseknu a sleduji, jak začne rudnout.
„Jak to se mnou mluvíš?“ zavrčí, ale já se ho neleknu.
„Uplně normálně. Nevím, kdo vám co nakecal. Ale já Míšu miluju a nikdy, NIKDY, bych ho neuhodil.“
„Ani v posteli? Slyšel jsem, že mu nadáváš a tak.“
„Oh, vážně? A co ještě jste slyšel?“
„Prý jsi ho...prý jsi byl jako králík.“
Začnu se smát, protože tohle už je absurdní.
„Heh. Jste si povídal s Andersenem, ne?
Si myslíte, že při sexu máme publikum? Nechcete se taky podívat? Udělám vám popcorn, jestli chcete.“
„TOHLE UŽ PŘEHÁNÍŠ!“ zařve na mne, ale nic si z toho nedělám.
„Já přeháním? Vy tu na mě řvete, jak píchlý prase. Abyste věděl, s Michalem jsme spolu spali jednou a dole jsem byl já!“
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top