Věnováno WolfVera1

*************************

Pohled Michala

Sotva mě Jára utěšil, už jsem zase ve stresu.
Proč nás táta chce vidět již dneska? V tom telefonu nezněl moc klidně a příjemně.

Vzhledem k tomu, že bydlíme kousek od Penny a tedy i od Járy, dorazili jsme k nám během deseti minut.
Upřímně, mám strach. Táta umí být dost nepříjemný, až někdy i trapný.

Sotva jsem otevřel dveře, zuli jsme se a vešli do obýváku, už byl u nás.
Úplně ignoruje náš pozdrav a jen,  si Járu pozorně prohlíží.

S napětím sleduji, jak jeho pohled utkvěl na Járových červených vlasech. Zamračil se.
Pohled na kroužkovou náušnici, ještě hlubší zamračení.
Jen přítelovy kérky ho, zdá se, zaujaly.
Prohlédl si ho od paty k hlavě a zakotvil v očích.
Všímám si, že Jára tátův pohled opětuje s ledovým klidem, ale ruka, za kterou mě drží, se začíná potit nervozitou.

„Pospíšil.“ představí se otec a podá Járovi ruku.
Jára pustí mou, aby ji přijal.

„Michale. Pojď se mnou. Tvůj.. přítel.. tu na nás počká.“

Otec ani nečeká na odpověď a táhne mě do mého pokoje.
Zavře za námi a popostrčí mě k posteli.

„Sedni si. Mám na tebe pár otázek.“

Raději neodporuji a čekám, co z něj vypadne.“

*************************

Na dnešek jsem si předepsal pár kapitol, které vydám postupně.
Jelikož a protože.. Jedu k Lásce!
♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥