Oba jsme sebou trhli, když hlas promluvil. Hned jsem zvedl zrak ke dveřím ložnice, ale tam už nikdo nebyl.
Opatrně jsem se překulil z miláčka zpátky na postel a natáhl se pro oblečení.

„Počkej tady. Půjdu to zkontrolovat.“ oznámil jsem Míšovi, který mě pozoroval trochu vylekaně.

Můj první pohled, sotva jsem vešel do kuchyně, padl na prostřený stůl a na talíře s míchanými vajíčky.
Hned poté jsem se koukl k lince, kde stál, zády ke mně, mladý muž v těsných kraťasech, jež mu obepínaly pevný zadek.

Nejspíš mě slyšel přijít, protože se otočil.

„Dobré ráno. Jsem Tobiáš, majitel bytu.“ řekl velice hezký kluk, tak v mém věku a podal mi ruku.

„D-dobré ráno. Jára.“ odpověděl jsem a stiskl mu ji.

„Jo. Táta o mi o tobě říkal. A taky říkal, že tu nejspíš nebudeš sám. Máš hezkého přítele.“ mrkl na mě.

„Díky. Ale jak sám říkáš, je to MŮJ přítel.“ odpovím poněkud ostřeji.

Jen se zasmál.

„V pohodě, vždyť ti ho neberu. Na mne je popravdě moc mladý.“

„Tak to jsem rád, že si rozumíme.“ usměji se také.

„Fajn. Tak ho zavolej, ať vám ta snídaně nevystydne.“ odtušil, sedl ke stolu a pustil se do jídla.

Já se rozešel do ložnice, kde už na mě čekal oblečený Míša.

„Tak co? Kdo to je?“

„Tobiáš. Syn vedoucího a majitel tohohle bytu.
A ty se mu líbíš.“ dodám žárlivě.

Míša se ke mně přitiskne a věnuje mi pusu.

„Ale já jsem jen tvůj.“

*************************

Eh. Takže, jsem na chatě a blbne mi tu internet, takže nevím, jak to bude s přidáváním.
Ale pokud to půjde, bude asi dílů víc, poněvadž jsem si včera udělal výron kotníku, což mi zkazilo všechny plány..

Mimochodem, děkuji Vlkousek_ za jméno pro Tobiáše.♥