Někdy před osmnáctou hodinou jsem se rozhodl k návratu domů.
Nechce se mi nechávat Míšu tak dlouho samotného, byť po hádce.
Navíc nechci, aby si myslel, že jsem utekl k Tobymu.

Když jsem odemkl a otevřel dveře bytu, překvapila mne tma a ticho.
Boty tu má, takže neodešel.
Že by šel spát?

Nejdřív nakouknu do kuchyně, která je prosycena vůní boloňské omáčky. On vařil?
Opravdu, na plotně naleznu kastrol se špagetama.
Musím se usmát, jak si mě pokouší udobřit jídlem. Potažmo tím, které od něj miluju.

Rozejdu se směrem k ložnici, když mou pozornost upoutá lístek na stole.

Láskoo..
Moc se Ti omlouvám za své chování.
Nechci Tě ztratit, udělám vše pro to, abych o Tebe nepřišel.
Miluju Tě, M

P.S. Snad se Ti dárek líbí ♥

Rozněžněle přičichnu ke krásné, sytě růžové růžičce. Voní nádherně.

Rychlejším krokem přejdu do ložnice.
Myslel jsem si to.
Míša leží v posteli, přikrytý peřinou ke krku a roztomile pochrupkává.
Sednu si k němu a pohladím jej něžně po tváři. Nemůžu si pomoct, je jako štěňátko.

Neodolám a vtisknu mu jemný polibek na nos.
Zavrtí se, jak ho tím skutkem polechtám a otevře očka. Chvilku na mne mžouravě kouká, pak se nesměle usměje.

Úsměv mu vrátím spolu s další pusou, tentokrát na rty.

„Taky tě miluju, lásko.“ zašeptám mezi sekanými polibky.

*************************
Trošku ňuňu kapitola xD