Abych byl upřímný, nedočkavě vyhlížím konec týdne.
Jsem fakt rád, že jsme s Míšou zase spolu a ještě raději, že už nebydlím s Tobiášem.
Proti němu nic nemám, je kamarád, ale představa soužití s Edkem..to se nedá představit.

Na první pohled je to velice milý mladík, nesmí ovšem promluvit a vrhat po mně ty své opovržlivé pohledy. Je arogantní, vulgární a přesvědčený o své nadřazenosti.
Přesto, ačkoli mě dokáže vytočit do běla, jsem si ho docela oblíbil.

Ovšem, všiml jsem si, že i Míša vyhledává jeho společnost.
Jednou se mi svěřil, že kdybychom se rozešli, najde si kluka s modrými vlasy a zelenýma očima.
Není tedy divu, že začínám na Edka žárlit.

Proto, přestože je to ode mne podlé, trávím více času s Tobiášem.
Jen ať Michal taky žárlí.

Toby přestal být z Edkovy návštěvy nadšený velice záhy. Nejen z důvodu, že jeho vysněný chlapec má přítele, nýbrž i proto, jak Slovák dává okatě najevo, že jsme s Tobiášem už staroši.

Jediný Alex vypadá, že je se všemi v pohodě. Sice mi přijde v Edkově společnosti poněkud uťápnutý, ale za to může zřejmě skutečnost, že není v jejich vztahu ten dominantní.

Taky to může být výškou, protože, zatímco Alex měří nějakých 150 centimetrů, k  Edkovi musíme vzhlížet. K dvoum metrům mu chybí pouhých dvacet čísel, což jen umocňuje jeho rádoby nadřazenost.

*************************
Trochu ukecaná kapitola, ale tak, nemůže se furt něco dít xd