Věnováno NoemyWez

*************************

Pohled Michala

Nečekal jsem dlouho. Jára se vrátil do třiceti minut se zvláštním výrazem ve tváři.

„Co se stalo?“ zeptám se trošičku vyděšeně.

„Nic zlého,“ uklidní mě, „ale Tobiášovi přijede kamarád a zdá se, že s sebou přiveze i bratra.
Musí je nějak ubytovat, tak mě poprosil, zda bych nemohl pár dní bydlet u tebe..“

Sice mi přijde, že se měl Toby zeptat nejdřív našich, ale na druhou stranu je to skvělý nápad. Aspoň budu mít Járu hezky na blízku.

„To je skvělý nápad.“ řeknu nahlas a zazubím se na něj.

„Rozhodl jsem se jinak.“ odtuší a smaže mi úsměv z tváře.
Vzápětí mu dojde, jak to asi vyznělo a vysvětluje:

„Nemyslel jsem to tak, že nechci být s tebou. Chci, ale o samotě. Takže jsem se rozhodl, že se ještě dnes odstěhuji do toho bytu od šéfa. A domluvil jsem s tvým otcem, že ten týden budeš bydlet u mne.“

„Táta to povolil?“ nevěřím vlastním uším.

„Ano. Prý si tak odzkoušíme, zda spolu vydržíme.“ zasměje se.

Vyskočím z postele a vrhnu se mu kolem krku.

„To je úžasný! Kdy se stěhujeme?“

Jára mě políbí na tvář a, se smíchem v hlase, mě poškádlí:

„Pokud dokážeš hnout tím svým sexy zadkem, tak klidně hned teď.“