Věnováno NatyGerslova

*************************

Pohled Michala

Jára mě celkem vyděsil, že nespí a naopak je celou dobu vzhůru.
Ovšem odměnu v podobě francouzáka jsem přijal více, než ochotně.
Když mě pak přetočil na záda, mohl jsem očekávat oplátku.
To by však nesměl zaklepat a bez vyzvání vtrhnout do mého pokoje Tobiáš.

„Járo! Potřebuji od tebe-.. Kurva! Sorry. Počkám venku.“

Sakra! To nemohl přijít později?
Nadržená atmosféra je rázem ta tam.
Jára se ode mne s povzdechem oddálí a s omluvným pohledem začne sbírat oblečení.
Frustrovaně vydechnu, načež se on usmeje, nakloní se ke mně a dá mi malou pusinku.

„Odpoledne ti to vynahradím, lásko.“

„Beru tě za slovo. Jak ho nesplníš, budeš mít celibát.“ odpovím poťouchle.

Jára doslova zesiná.

„To bys mi neudělal!“ vykřikne a já se musím smát, jak je vylekaný.

Přimhouří oči.
Ví, že si z něj jen dělám legraci, přesto však vážným tónem kontruje:

„Jak chceš. Já uspokojený jsem, narozdíl od tebe.“

Smích mě okamžitě přejde, a zatímco se obléká, vyhrabu se z postele a skoro mu skočím na záda.

„Láskoo.. Vždyť to byl jen vtip. Noták.“ jemně ho pusinkuju na krček a on pozvolna taje.

„Neboj se,“ otočí se ke mně čelem, „moc dlouho bych to bez tebe nevydržel. Teď už ale musím za Tobym. Bozi ví, co je tak důležité, že sem tak vtrhnul.
Za chvilku jsem zpět.“

Svižně odejde a nechá mě napjatého čekat..

*************************

Omlouvám se, že jsem teď přidával pouze po jedné kapitole a dnes navíc tak pozdě.
Měl jsem toho trošku moc.
Od zítřka budou opět dva díly denně :) ♥