Pohled Michala

„Do hajzlu!“ zanadávám tiše, když se probudím.

Bolí mě hlava, tak se chci zvednout a dojít si pro prášek. Jenže, sotva se pokusím sednout, vystřelí mi od zadku prudká bolest a spadnu zpátky do postele.

„Co to sakra?“

Nadzvednu peřinu, zjišťuje, že jsem nahý.
Rychle se rozhlédnu, ale Lukáš v pokoji není.
Přece se to nestalo..
Nemohlo!

Nakonec se mi podaří vstát.
Při pohledu na mobil zasténám, musím do školy. Už aby byly prázdniny..
Chci se natáhnout pro tričko, ale mou pozornost upoutá vzkaz vedle mobilu.

"Ahoj, zlato.
Včerejší noc byla skvělá.
Doufám, že si ji brzy zopakujeme.
Tvůj, Lukáš"

„To ne!“

Stalo se to.. Vyspal jsem se se svým bratrancem.
A co hůř, dal jsem mu právě to, co jsem chtěl darovat Járovi..
Je mi ze sebe zle.

Tak rychle, jak mi to bolavý zadek dovolí, se obléknu a vyrazím na snídani.
V předsíni míjím bráchu, který jde někomu otevřít, ale nezajímám se, komu.

V kuchyni najdu Lukyho, jak sedí u stolu a snídá jakési křupky.
Jakmile mě spatří, vyskočí a šine si to ke mně.

„Dobré ráno, lásko. Jak se vyspala moje princezna?“

Princezna??

Chci mu říct, ať mě tak nenazývá.
Chci mu říct, že to byl omyl.
Že k němu nic necítím a že miluju Járu.
Jenže Luky mě promluvit nenechá a hned mě začne líbat a ruce mi položí na zadek.

Když se odtáhne, škodolibě se usměje někam za mé rameno.
Obrátím se a spatřím překvapeného bráchu a především šokovaného Járu.
Ten se prudce otočí a rychlým krokem odejde.

Tak tohle je v prdeli..